S plevelem jsme bojovali celou sezónu. A teď, když už na záhoncích dohromady nic nepěstujeme, by se mohlo zdát, že konečně můžeme povolit. To je ale chyba. Začátek podzimu je tím nejlepším obdobím, kdy se do plevelů pořádně pustit. Co uděláte teď, totiž může rozhodnout o tom, jak budou vaše záhony vypadat příští jaro.
Každý zahrádkář i pěstitel pokojovek pravidelně plní kompost nebo bioodpad zdánlivě nepotřebným materiálem. Odlámané bramborové klíčky, vyštipované zálistky rajčat, vzdušné kořeny monster či uschlé květy afrikánů však nepředstavují pouhý odpad. V pletivech těchto částí se koncentrují silné fytohormony, obranné alkaloidy, esenciální minerály a přírodní fungicidy či insekticidy. Při správném zpracování se z nich stávají účinné růstové stimulátory, ochranné postřiky, kořenová výživa nebo kypřidla půdy, čímž plnohodnotně nahradí drahé syntetické přípravky.
Vápnění půdy na zahradě je velice důležité, samozřejmě hlavně kvůli rostlinám, které zde pěstujeme. Vápno zmírňuje kyselou reakci půdy, zlepšuje zdravotní stav rostlin likvidací choroboplodných zárodků, je nepostradatelnou složkou výživy rostlin (zlepšuje příjem živin a je důležité pro stavbu buněk), ovlivňuje strukturu půdy a dezinfikuje ji, brání tvorbě půdního škraloupu a podporuje tvorbu humusu. Sice je pravdou, že v půdách se vápník přirozeně vyskytuje, ale v různé koncentraci a obsah vápníku klesá pěstováním rostlin nebo vyplavováním vodou. Nejnáročnější je přitom na obsah vápníku zelenina, která však má i vysoké nároky na zálivku, čímž obsah vápníku v půdě klesá ještě více. Jak zjistit, jestli půda vápnění potřebuje a v jaké podobě vápno dodat?
Vyvýšené záhonky se staly jedním z největších trendů posledních let a na českých zahradách jich rychle přibývá. Přestože na první pohled vypadají jednoduše, jejich správné založení má svá pravidla. Klíčovou otázkou přitom není jen to, jak vysoký záhon zvolit, ale hlavně čím ho správně vyplnit, aby fungoval jak pro zahrádkáře, tak pro samotné rostliny.
Vyhazovat posečenou trávu do obecního kontejneru na bioodpad je naprostý nesmysl. Hloupost, bláznovství, doslova šílený nápad. Tato cenná surovina dovede zahradě pomoci k vyšším výnosům i ochraně. I když začátek je vždy stejný, tedy zprovozníme sekačku, nebo vezmeme do ruky kosu. Trávník je posekaný, ale co s trávou dál? Do hnědého kontejneru? Nebo vysypat někdo do strouhy u pole? Kdepak, posekaná tráva je cenná rostlinná surovina, která najde v zahradě široké možnosti využití. Jaké?
Představa samičky kudlanky, která s chladnokrevnou elegancí ukusuje hlavu svému milenci přímo během milostného aktu, patří k nejpopulárnějším klišé hmyzí říše. Stala se symbolem toxických vztahů, popkulturní metaforou i zdánlivou učebnicovou pravdou. Skutečnost v divoké přírodě je však podstatně střízlivější a pro samečky daleko nadějnější. Sexuální kanibalismus u kudlanek rozhodně není povinným rituálem každého páření, ale spíše nouzovým řešením z hladu a laboratorním nedorozuměním. Co stojí za představou sexuálního kanibalismu kudlanek a kdo je skutečný kanibal hmyzí říše?
Při podzimním úklidu záhonů nebo kontrole dřevěného plotu můžete narazit na útvar, který připomíná trochu zaschlou stavební pěnu, miniaturní vosí hnízdo či hliněný zámotek. Než ale sáhnete po špachtli, zadržte. Narazili jste na ootéku – geniální schránku, která dokazuje, že se ve vašem okolí usadil fascinující a vysoce užitečný predátor: kudlanka nábožná. Je to živočich, který se na našem území nevyskytuje v přírodě příliš dlouho, a u něhož nebyla pozorována invaznost.
Konec léta a začátek podzimu představují pro trávník klíčové období, kdy se rozhoduje o jeho kondici na celý příští rok. Letní měsíce plné veder, intenzivního sešlapávání a sucha zanechávají v travním drnu spoušť v podobě holých míst, plsti a celkového vyčerpání. Právě přelom září a října nabízí optimální podmínky pro zásadní ozdravnou kúru: půda je stále vyhřátá ze slunečných dnů, noci přinášejí blahodárnou vláhu a ranní rosu a slunce již nemá ničivou sílu. Následující kroky vás provedou celým procesem důkladné podzimní regenerace od prvního sečení až po závěrečnou výživu.
Každý miluje žebříčky a všemožná srovnání. Proč tedy nepřipravit srovnávací žebříček něčeho, co nikdo nemiluje? Zhruba tak jde zjednodušeně popsat motiv, který stojí za celým tímto krátkým článkem o rekordně předlouhých kořenech plevelů.
Na špatně položenou otázku se správná odpověď nehledá dobře. Ta špatná otázka v tomhle případě zní: „Kdy už jste příliš staří na vytrhávání plevele?“ A správná odpověď? Ve skutečnosti vůbec nesouvisí s vaším věkem. Ale s vaší technikou vytrhávání a pletí.
Americké úřady schválily vlnu nových zemědělských postřiků s obsahem PFAS, aby pomohly farmářům v boji s extrémně odolným plevelem. Vlastnosti, které dělají tyto herbicidy tak účinnými – schopnost odolávat horku i dešti a dlouhodobě setrvávat v půdě – však zároveň představují vážné zdravotní riziko pro spotřebitele a vůbec budoucí generace lidí.
Český svaz včelařů, z. s., varuje včelaře i veřejnost před šířením invazní sršně asijské (Vespa velutina). Tento obávaný dravý hmyz představuje přímou hrozbu pro tuzemská včelstva, která dokáže masivně lovit a zcela zdecimovat. V současnosti probíhá intenzivní pátrání po hnízdě na Mělnicku, na kterém se podílejí odborníci i Hasičský záchranný sbor.
Červenec je měsícem hojnosti. Zahrada hraje všemi barvami, dozrávají první rajčata, sklízíme okurky, cukety a těšíme se z letních květin. Tato idyla má ale i svou stinnou stránku – teplé letní dny představují absolutní vrchol sezóny pro zahradní škůdce. Hmyz se množí raketovým tempem a stačí chvíle nepozornosti, aby vaše celoroční práce přišla vniveč. A kdyby šlo jenom o hmyz...
Návodů na to, jak se zbavit krtka, na internetu najdete víc než receptů na palačinky. Jenže na rozdíl od přípravy palačinek celá ta snaha o „zbavení se krtka“ smysl moc nedává. Krtek někde žít musí. A pokud si vybral zrovna vaši zahradu, je to ve skutečnosti spíš příjemný bonus než zásadní komplikace. Proč?
Na zahradě nemusí útočit jen sucho, kroupy a slimáci. Někdy stačí pár nenápadných broučků, mušek nebo housenek a z pečlivě opečovávané úrody je najednou děravý salát, červivé jablko nebo bramborová nať oholená na kost. Vyzkoušejte si, jestli poznáte největší hmyzí záškodníky českých zahrad dřív, než se pustí do vaší sklizně.
Během jara dokáže vyrůst do výšky dospělé žirafy, jediná rostlina vyprodukuje desetitisíce semen a dotek s její šťávou způsobuje těžké popáleniny. Bolševník velkolepý je bez nadsázky nejagresivnější invazní rostlinou v České republice. Ministerstvo životního prostředí ČR proto pro tento druh schválilo nekompromisní plán: jeho úplnou eradikaci, tedy stoprocentní vymýcení z území našeho státu. Proč je boj s tímto obrem tak složitý a jak se do něj zapojuje stát i veřejnost?
Každý zahradník to zažil. Jeden den vysejete ředkvičky nebo zasadíte krásné sazenice košťálovin a o dva dny později najdete jen smutné zbytky listů, které vypadají, jako by skrz ně někdo střílel z brokovnice. Tento bleskový útok mají na svědomí dřepčíci – drobný, nenápadný hmyz, který dokáže během několika suchých a teplých dnů dohnat k šílenství i ty nejklidnější pěstitele.
Potkat na Frýdavě slimáka popelavého je v podstatě přírodovědecké štěstí. Přesně takové potkalo kolegu Jirku Březinu, který si slimáka popelavého vyfotil. Pro zahradu je to navíc užitečný parťák, ne škůdce. Pozor tedy, neházejte všechny slimáky do jednoho pytle, české zahradní a lesní podsvětí má své hrdiny i padouchy. Když totiž průměrný zahrádkář spatří na záhonu cokoli slizkého a bez ulity, propadá panice a sahá po zbrani hromadného ničení. Jenže chyba lávky! Ne každý naháč vám přišel zlikvidovat úrodu špenátu. Pojďme si představit hlavní hrdiny české slizké scény.
Představte si našeho pravěkého předka. Kolem jeskyně mu běhali šavlozubí tygři, mamuti s náladou pod psa a jiná nebezpečná stvoření. Strach byl tehdy jeho nejlepší přítel – udržoval ho naživu a varoval před skutečnými predátory i jiným nebezpečím. Dnes ale panikaříme i z tvorů, kteří by nám mohli ublížit leda tak tím, že nám zaskočí v krku. Toxické housenky nočního motýla bourovčíka toulavého byste však nepozřeli. I jen pouhý kontakt vaší pokožky s jejich chloupky vám dovede pořádně zkazit náladu.
Ruku na srdce, kolikrát už jste slyšeli nebo četli radu, že máte nasušit vaječné skořápky, rozdrtit je a nasypat do jamky k rajčatům nebo paprikám? Případně jimi alespoň posypat povrch záhonu? Dělá to možná až polovina zahrádkářů v dobré víře, že rostlinám dodají tolik potřebný vápník. Dnes si tento hluboce zakořeněný zahradnický mýtus zboříme. Dobrá zpráva však je, že skořápky už nemusíte vyhazovat. Pouze s nimi začnete dělat kouzlo, které vaše úroda pocítí už do druhého dne od aplikace ve vodě rozpustného hnojiva (vzniklého naředěním koncentrátu) s vysokým obsahem vápníku.
Zapomeňte na nudné obdélníky lemované ohnilými prkny nebo do země zatlučenými palisádami, ze kterých se každý rok lopotně snažíte vydolovat tři neduživé mrkve. Skuteční mistři rýče a motyky po celém světě už dávno pochopili, že pěstování plodin potřebných k přežití se dá proměnit v technologický triumf, architektonický div nebo přinejmenším v dokonalou past na líné sousedy a sucho, případně na nadbytek vody. Od afrických pouští až po mexické močály lidé vyvinuli záhony, které popírají gravitaci, ignorují sucho, samy se krmí a občas vypadají, jako by je na naší planetě zapomněla pokročilá mimozemská civilizace. Vítejte ve světě, kde se záhony staví z kmenů stromů, plují po hladině nebo se schovávají v kráterech před vysušujícím pouštním vichrem.
Dospělec zákeřnice domácí je vlastně úplně normální ploštice dosahující délky necelých 2 cm a s protáhlejším tělem, ovšem její nymfy na sebe lepí trouch, prach a jiné nečistoty, čímž se skvěle maskují. Schovat se mohou kdekoli, třeba i za hodinami, jak uvedl ve svém facebookovém příspěvku například Václav Matějka, který si nalezenou nymfu zprvu spletl s nějakou buňkou včely samotářky nebo kutilky z hlíny a písku. A co vy, tipli byste si podle úvodní fotografie, že jde opravdu o živočicha? Člověk by na první pohled skoro řekl, že je právě houpán na vlně nějakého hoaxu.
Riziko největších nočních a ranních mrazíků už snad pominulo a odolné jahodníky, které ostatně přečkaly v mnoha zahradách zimu, nabírají na síle. Právě byly bohatě zalité dešti, ale co potřebují nejvíce, abychom se dočkali bohaté úrody jahod, a co naopak nesmíme dělat? Největší chybou je zálivka jahodníků na listy a plody. Ne že by tyto rostliny vodu nepotřebovaly, naopak vyžadují zálivku častou a bohatou, ale ke kořenům. Listy a plody sprchovat nesmíme, abychom nepodporovali šíření šedé plísně.
