Být či nebýt, rýt či nerýt, orat nebo neorat. Orba byla odjakživa stavovským právem i povinností selského lidu, později jednotných zemědělců a dnes farmářů. Zahrádkáři pak nahrazují orbu rytím, protože na malých plochách záhonů a záhonků to jinak ani nejde. Jenomže jsou i tací, kteří říkají, že je vůbec otázkou, zda má orba (rytí) nějaký smysl. Například vědci na Slovensku na výzkumném poli u Piešťan. A ptají se již 25 let. Proč? Protože se snaží odpovědět na horký světový trend, nebo tam prostě jen pijí spoustu borovičky.
Za zpěvu lidové písně Ach synku, synku, prý bylo v českých zemích blaze, i na Slovensku. Obilí zlátlo, brambory byly velké jako kopačáky, zelí lovilo zajíce, místo aby je okusovali, krávy dojily mléko, se kterým se daly bílit stáje a sádla z prasat bylo tolik, že se muselo exportovat do Grónska. Idealizaci se podlehne snadno, obzvláště když si tuto píseň oblíbil i tatíček Masaryk a snažil se skrze ni umravnit lid selský i jinak rukodělný. Dobrý hospodář zoře i opraví, hospodařit se ale musel nějak naučit. A po mnoha letech je nakonec otázkou, jestli některé součásti tradičního hospodaření nebyly a dosud nejsou zbytečné. Posviťme si právě na orbu.
)
Na výzkumném poli u slovenských Piešťan se to v každém případě už 25 let jen hemží vědci. Těmi zemědělskými. Podle celosvětového trendu totiž spousta farmářů přechází kvůli úsporám peněz i šetrnosti vůči životnímu prostředí na konzervační technologie obdělávání půdy, což v překladu znamená, že svá pole vůbec neorají. A vědci se v Piešťanech snaží zjistit, jestli to má smysl, nebo ne.
)
Na výzkumném poli u Piešťan se pěstuje pšenice, kukuřice, ječmen a sója. Půda je přitom obdělávána čtyřmi způsoby: tradiční orbou, orbou s disky a radličkami menšího záběru a bez orby. Nebo jinak řečeno zde 25 let zkoumají různé způsoby obdělávání půdy. A skutečně to zní jako hamletovská otázka. Orat, nebo neorat? A co říkají ekonomické výsledky? Že technologie péče o půdu bez orby jsou srovnatelné s technologiemi s konvenční orbou.
)
Dokonce zjistili, že nezoraná půda, kterou stroje nekypřily již zmíněných 25 let (tedy čtvrt století), má lepší fyzikální a biologické vlastnosti, obsahuje přitom více mikroorganismů a žížal, které půdu kypří. Místo strojů. Pórovitost a objemová hmotnost jsou pak příznivější pro pěstované plodiny. Sice je nezbytné použít ještě před zasetím herbicidy, což není příliš ekologické, navíc jsou také drahé, ale není to tak nákladné, jako když musí na pole vyjíždět traktory s pluhy.
Ovšem jednoznačnou odpověď, která ze čtyř metod je nejlepší, výzkumníci dosud neznají. Zjistili totiž také, že každá metoda je vhodnější pro jinou plodinu a pro jiné podnebí. Bezorbové pěstování rostlin by doporučili spíše v nížinách, orbu ve vyšších polohách.
)
Platí ale také, že čím méně těžkých strojů na pole vjede, tím méně ho udusávají. Těžké stroje ornou půdu na polích stlačují a zhutňují, paradoxně je pak méně prokypřená (byť po orbě) a hůře se do ní vsakuje voda. A takto je údajně podle statistik postižena až polovina zemědělské půdy. Jak to ale zlepšit? Zhutnělá půda totiž neudrží vodu, ta po ní stéká několinásobně rychleji než po půdě nakypřené. Zhutnění je přitom opravdu nejčastěji způsobováno provozem těžké techniky.
O orbě a neorbě se diskutuje z mnoha důvodů, jasno ale dosud nemá nikdo. Orba se dokonce nahrazuje i hloubkovým kypřením bez obracení, což ale opět znamená přejezdy těžkou technikou. Je to začarovaný kruh. Ale jedno řešení mě napadá, kdybychom se vrátili k volským a koňským potahům, možná by při práci pomohla i trocha oné borovičky. A zemědělci by ušetřili milióny za drahou techniku.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.ct, novinky.cz, vurv.sk
