Pohroma jménem svilušky. Jak se jich zbavit a čeho se vyvarovat? Na klasické mýdlo zapomeňte

Ne že bychom to chtěli nějak zlehčovat, ale přinese-li si vaše dítě ze školky vši, dá se to docela slušně řešit. I když má váš čtyřnohý mazlíček červíky, dá se to – s trochou námahy a přesvědčováním u pojídání odčervovacích tabletek – můžete to překonat. Ale svilušky v květináči? To je prostě peklo, do kterého jste se propadli a snadná cesta ven z něj nevede.

Svilušky totiž patří mezi ty sice nejběžnější, ale též nejvíce frustrující škůdce, s nimiž se může setkat každý pěstitel pokojových rostlin. Mají totiž rády sucho a teplo, takže podzim a zima v našich domácnostech jsou jejich hlavní sezónou. A i když je internet plný rad, jak na ně, většina z těch doporučení správná není. Protože k tomu, abyste porazili nějakého škůdce, potlačili ho doma v květináči, mu nejprve musíte trochu porozumět.

Takže? První drobnou chybičkou asi je hovořit o sviluškách jako o hmyzu. K tomu mají docela daleko. Svilušky (rod Tetranychus) jsou drobní rostlinní škůdci, kteří se počítají mezi roztoče. Blíže tedy mají k pavoukům a klíšťatům. Z toho pak trochu plyne jejich velká přizpůsobivost, odolnost. Moc k prohlížení toho na nich není. Jsou menší než jeden milimetr, tedy jako hýbající se zrnko písku. S tím, že to zrnko písku u dospělce má oválné tělo a osm nohou.

Larvy mají nohou pouze šest, a při vývoji procházejí dvěma nymfálními stadii. Vajíček svilušek, bledě průhledných a skutečně miniaturních, si bez lupy nemáte šanci všimnout. Ani uvidět dospělce není snadné. K jejich nenápadnosti hodně napomáhá i to, že se „skrývají“, zpravidla na spodní straně listů.

Další taková nezamýšlená chybička je, že ve světě pokojových zahradníků je asi nejrozšířenější sviluška jahodníková (Tetranychus turkestani), následovaná co do frekvence výskytu sviluškou pacifickou (Tetranychus pacificus). Na ně pak cílí většina receptů a doporučení, o nichž se dá na internetu dočíst. Onen drobný zádrhel spočívá v tom, že v českých domácnostech se nejčastěji vyskytuje jejich příbuzná, sviluška chmelová (Tetranychus urticae). Která na „léčbu“ reaguje trochu jinak.

Sviluška chmelová je obvykle světle zelená až oranžová, se dvěma tmavými skvrnami po stranách těla. Jedinci připravující se na přezimování bývají červení až oranžoví, proto se někdy hovorově nazývají „červení pavoučci“.

Zmínku o barvě si pamatujte, napoví vám, v jaké fázi u vás doma v květináči ta jejich invaze je.

Co je naopak společné všem sviluškám? Že jejich viditelná aktivita vrcholí při teplém a suchém počasí. Tedy v podmínkách, které jsou typické pro vytápěné byty v zimě. A za shodný rys se dá považovat i to, že nejlépe se dají svilušky potlačit, když proti nim zasáhnete včas.

Úplným základem je pravidelná kontrola všech rostlin a také preventivní úprava pěstitelských podmínek. Například zvýšením vlhkosti. V podstatě ale platí, že svilušky musíte sami aktivně hledat. Jinak se vám stane, že přehlédnete jejich nástup, a až se vám ukážou, bude už skoro pozdě.

Jak poznat, že svilušky máte? Vezměte si čistě bílý papír, dejte ho pod list a opatrně (s tím listem) zatřeste. Jestli se na papíru objeví drobné pohybující se tečky, jsou to ony. I když to není ani trochu dobrá zpráva, je to pořád lepší novina, než když na ně nepřijdete včas.

V druhém kroku totiž přítomnost svilušek zjistíte, až když se projeví. A to tak, že před vašimi zraky začnou listy žloutnout. Uvadat. Objeví se na nich drobná bílá nebo žlutá tečkování. Ty jsou důsledkem toho, co vlastně svilušky na té spodní straně listů rostlin dělají.

Shlukují se a jako miniaturní upíři atakují zelené pletivo s chlorofylem. To je to jejich. S pomocí speciálně uzpůsobeného bodavě-savého ústrojí vysávají z listů život. Listy pak mohou blednout, žloutnout nebo hnědnout. Někdy se také zbarví dočervena. Prakticky vždy ale předčasně opadávají. S tím, že silné napadení může vést až ke zvadnutí a odumření celé rostliny.

Když na takové napadené listy sáhnete, mohou vám přijít buď na omak drsné anebo zaprášené, zašlé. Příčinou jsou zbytky svilušek, jejich svlečky, výkaly a jemné pavučinky. Když už se na povrchu a v úžlabí lístků objevují bílé pavučinky, signalizuje to velmi silné a plně rozvinuté napadení.

Z obav a nejistoty je rázem obávaná jistota.

To, že se u vašich rostlin objevily svilušky, je symptom a diagnóza v jednom. Ony by se totiž neobjevily, pokud by u vás pro jejich výskyt nepanovaly příhodné podmínky.

Nejlépe se rozmnožují při teplotách nad 26 °C a při nízké vlhkosti vzduchu, pod 50 procent. Takže v typickém panelákovém přetopeném obýváku. Nebo na okenním parapetu nad topením, hezky v teplíčku. V takových podmínkách se jejich populace velmi rychle množí. Vývojový cyklus od vajíčka po dospělce za takových podmínek trvá pouhých 5–7 dní, během krátké doby může dojít k masovému přemnožení. A šíření na další rostliny.

Svilušky nejsou kdovíjak velké cestovatelky, šíří se hlavně přelézáním z listu na list. Což, na takovém nahuštěném parapetu, mezi spoustou květináčů, jde docela snadno. Přesušené rostliny jsou k napadení sviluškami mnohem náchylnější, protože stres ze sucha mění chemické složení látek v jejich listech. A činí je pro svilušky chutnější.

Jestli jste někdy procházeli nějakou karanténou (dá se odtušit, že v posledních letech asi ano), budete bohatší o jednu zkušenost. A to, že za „nakažené“ je třeba považovat všechny takhle nahloučené pokojové rostliny. Je-li jedna pokrytá pavučinkami (takže už s přemnoženou populací svilušek), dá se očekávat, že svilušky se už dostaly i k těm ostatním rostlinám na jednom parapetu, i když na nich stopy po „nákaze“ ještě patrné nejsou.

Obecně se samozřejmě říká, že přes období podzim-zima mají pokojové rostliny menší spotřebu vody a hnojiv, že je netřeba nějak rozmazlovat. Ale pokud je držíte na suchu a v teplém prostředí, neskutečně tím napomáháte právě sviluškám. Vlhko je prevence, sucho je způsob, jak si zadělat na problém.

Dobře, stejně jako u dítěte, které si ze školky přineslo vši (anebo toho psa s červíky) nebudeme úplně řešit, jak se to mohlo stát. Prostě se to stalo, a vy máte doma svilušky. Co dál?

Je důležité si uvědomit, že nežijí v půdě ani se neživí kořeny. To už není chybička, ale mýtus a nepravda. Která nás dostává k první mylné radě, co se sviluškami.

Dost často se totiž hovoří o tom, že v případě nákazy sviluškami je třeba vyměnit veškerou půdu v květináči a omýt rostlině kořeny. To opravdu dělat nemusíte. Sviluškám jsou kořeny nebo hlína v květináči dočista lhostejné. A pokud byste už stresovanou rostlinu vyhrabali a přesadili do nového, nejspíš byste ji tím jen víc oslabili.

Na hubení svilušek se jde hlavně přes tu vlhkost. Nelíbí se jim, kazí vývoj vajíček, dělá jim problémy. A to je ono.

Napadenou rostlinu ihned oddělte od ostatních. Silně napadené kusy je častokrát lepší zlikvidovat. U větších rostlin odstraňte poškozené listy. Rostlinu můžete osprchovat silným proudem vody, zejména spodní strany listů. U jemných lístků použijte vlhký hadřík.

Přesuňte rostlinku do karantény, a dopřejte jí vyšší vlhkost vzduchu. Klidně i s častějším rosením. Ale pozor, příliš časté rosení může u prve přeschlých rostlin vést k rozvoji plísní. Je to běh na dlouhou trať.

V karanténě by si měla pobýt 2 – 3 týdny. Průběžně přitom můžete testovat, jestli jsou svilušky dále přítomné. Případně můžete aplikovat další omytí, koupel. Že byste k tomu kromě koupání rádi přidali něco víc akčního? Pak se nebojte sáhnout po chemických kontaktních prostředcích.

K dispozici jsou například speciální insekticidní mýdla. Mají jiné složení, než běžná mýdla a saponáty. To je taková další rada, která se objevuje - koupat listy pokojovek v jarové vodě – která se rozhodně doporučit nedá.

Jiank můžete přidat i různé parafinové zahradnické oleje, které obsahují miticidy (likvidátory roztočů). Někdo sáhne po silně zředěném lihu (izopropylalkoholu), v koncentraci kolem 1- 3 procent. Je ale lepší to nejprve otestovat na malém listě nebo omezené ploše, abyste celou rostlinu nespálili.

Pro všechny kontaktní chemické prostředky platí, že byste je měli aplikovat jen na rostliny, které už jste (omytím, zálivkou, ostříháním) nějak stabilizovali. Určitě byste je neměli aplikovat na rostliny, které jsou přesušené a nachází se v místnostech s teplotou 26 a více stupňů Celsia. V takovém prostředí by rychle odtěkaly pryč, byly by neúčinné.

I s chemií ale musíte být trpěliví a dopřát rostlinám dva až tři týdny karantény, aby se s vaší pomocí svilušek zbavily.

Svilušky si většina lidí přinese domů s novými rostlinami. Šance, že zahlédnou jejich nepatrná vajíčka, je minimální. Pak už je to jen o příhodných podmínkách. Když bude sucho a vlhko, budou i svilušky.

Běžná preventivní praxe by tedy měla spočívat v tom, že rostliny čerstvě přinesené necháte projít karanténou. V tom, že budete pro své rostliny vytvářet takové podmínky, které se sviluškám nelíbí. A v tom, že nenecháte shluky rostlin vzájemně se dotýkat svými listy.

Ačkoli jsou svilušky běžným a úporným škůdcem, lze je při včasné detekci a správné péči úspěšně zvládnout i v domácích podmínkách. Ale je to spousta práce. Zlaté vši a červíci.

Zdroj: GardeningMyths.com, Wikipedia.org, gardenersworld.com