Podobný trend, jakým jsou alpské vysokohorské botanické zahrady, u nás bohužel není známý a je to škoda. Jeho historie je přitom stará téměř 140 let. Když začali v 19. století první turisté objevovat Alpy, chtěli poznávat i místní květenu, najít ji však v přírodě nebylo snadné. Začaly proto vznikat jakési zahradní záhumenky, kde se u rostlin objevovaly cedulky se jmény, a kde alpské rostlinstvo postupně přibývalo. Až tento zvyk, vstřícný vůči turistům z měst, přešel do zakládání skutečných botanických zahrad, které byly často propojené s univerzitním výzkumem.
Reklama knihou
S popularitou alpské květeny zahýbala i knižní propagace. Vydávané publikace ukázaly čtenářům alpské rostlinstvo z nejkrásnějších stránek (samozřejmě bohatě kvetoucí) a mnoho lidí chtělo tyto klenoty skutečně spatřit, potkat v přírodě. Vyrazili do kopců, ale najít konkrétní květiny nebylo lehké, všechno neroste u hlavních turistických tras a alpské stráně a skály jsou často neschůdné. Podle stránek botany.cz vyšly ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století následující krásně ilustrované knihy o alpské květeně:
- Weber, Die Alpen-Pflanzen Deutschlands und der Schweiz, čtyřsvazkové vydání (München 1845; 2. vydání – 1868; 3. vydání – 1872)
- Sebotha, Alpen-Flora (Praha, kolem roku 1880)
- Hartinger, Atlas der Alpenflora (Wien 1882, text Dalla Torre)
- Wünsche, Die Alpenpflanzen: eine Anleitung zu ihrer Kenntnis (Leipzig, před 1896)
- Günther Beck von Mannagetta, Alpenblumen des Semmering-Gebietes (Wien 1898)
- Hegi, Alpenflora (München 1905)
- Correvon, Les plantes des Alpes
)
)
První útěky z měst
Kromě rekreace hledali první turisté v Alpách i nové zážitky. Už tenkrát, v 19. století, se spousta bohatších lidí snažila utíkat z měst. Právě cesty do horské přírody se staly módou, přibývaly horské chaty, vyrůstala lázeňská střediska s hotely, restauracemi a dalšími atrakcemi. A začaly vznikat i alpské zahrádky, kde si měšťané mohli prohlédnout vytouženou alpskou květenu v zastoupení co největšího počtu druhů. Většinou se k volně rostoucím rostlinám zprvu pouze přidávaly cedulky se jmény, později ale začaly vyrůstat skutečné alpské botanické zahrady s vysokou odbornou úrovní pracovníků. Často se tyto zahrady funkčně propojovaly s univerzitními botanickými centry v nížinách.
)
Jména rostlin i lidí
Za alpskými vysokohorskými zahradami stojí samozřejmě i jména lidí, nejen rostlin. Průkopníky byli například Švýcar Henry Correvon, Francouz Jean-Paul Lachmann, Rakušan Ritter von Wettstein a Němec Karl von Goebel. Velké alpské botanické zahrady spolu dnes navzájem spolupracují na mnoha odborných projektech, organizují mezinárodní vědecké konference a jiné akce. Zaměřují se na pěstování a ochranu vysokohorské alpské flóry, tedy na její sběr a uchovávání, často jsou situované ve vysokých nadmořských výškách. Většina z nich nabízí naučné stezky s informacemi o přežití rostlin v drsném horském prostředí.
Propojení se zahradami arktického pásma
Pozoruhodně jsou alpské vysokohorské botanické zahrady dokonce propojené s botanickými zahradami arktického pásma (Island, Norsko apod.), ovšem dosud přetrvávají právě i ony malé alpské zahrádky, které jsou roztroušené po celých Alpách. Představují příjemné body v krajině, hezká místa k zastavení a nenásilné edukaci, nejblíže přírodě. Často najdeme v takových malých zahrádkách jenom několik nejčastějších místních druhů, bývají doplněné i druhy nepůvodními, jsou ale vždy pěkné, přirozené, do krajiny patřící. A je jenom škoda, že se s něčím podobným nesetkáme i v našich horách.
)
Nejstarší alpské botanické zahrady a zahrádky
- La Linnaea, Švýcarsko, 1 690 m n. m., založena 1888
- La Thomasia, Švýcarsko, 1 258 m n. m., založena 1890
- Lautaret, Francie, 2 075 m n. m., založena 1896
- La Rambertia, Švýcarsko, 2 045 m n. m., založena 1896
- La Chanousia, Itálie, 2 200 m n. m., založena 1897
- Schachen, Německo, 1 860 m n. m., založena 1901
- Lindauer Hütte, Rakousko, 1 765 m n. m., založena 1907
)
)
Větší alpské botanické zahrady
Alpengarten Schynige Platte, Švýcarsko
Patří mezi nejznámější vysokohorské alpské botanické zahrady s až 600 druhy rostlin a kapradin. Jde o první a zároveň jednu z mála zahrad představujících flóru nad hranicí stromů v jejím přirozeném prostředí. Ozubnicovou železnicí Schynige Platte Bahn dojedete na náhorní plošinu Schynige Platte jižně od města Interlaken ve švýcarském kantonu Bern. Vystoupáte tak až do výšky 1 967 m n. m. a při jízdě můžete sledovat změnu flóry se změnou nadmořské výšky (od hustých údolních lesů, alpských luk až po horské rostlinstvo na vrcholu). Alpinum je vzdálené cca 500 m od horní zastávky Schynige Platte Bahn, je dobře udržované a hned u vstupu ukazuje některé důležité aspekty ekologie v alpských oblastech, vztahy s geologií, s některými zvířaty a civilizační vlivy. Místní alpská zahrada nabízí na ploše 8 323 m2 velkou botanickou a biologickou rozmanitost, především pak mnoho druhů rostlin a kapradin, které jsou ve volné přírodě vzácné. Převažuje vegetace přírodní alpinská a subalpinská.
Rozmanitá topografie různých malých expozic rostlin zde vede ke značné rozmanitosti ekologických podmínek (rostlinných společenstev). Rostliny byly ze svých původních stanovišť přeneseny i se zeminou a podkladem, aby netrpěly změnou způsobenou přesazením. Skladba květeny zde vytváří dojem stále kvetoucí louky, různé rostlinné druhy zde kvetou v různou dobu. Z náhorní plošiny jsou také nádherné výhledy do údolí a na okolní vrcholy hor.
)
)
)
)
Saussurea pod Mont Blancem, Itálie
Jde o jednu z nejvýše položených alpských botanických zahrad (2 173 m n. m.) zaměřených na vzácnou horskou květenu. Najdete ji v Courmayeuru v italském regionu Aosta Valley, přímo pod masivem Mont Blancu v oblasti Pavillon du Mont Fréty, zahrada je přístupná lanovkou. Zaměření zahrady je na ochranu alpských rostlin z oblasti Mont Blancu a západních Alp. Založena byla v roce 1984, otevřena v roce 1987 a dnes zahrnuje více jak 900 druhů rostlin. Rostlinstvo je děleno na domácí (žluté značky) a exotické (bílé značky). Název zahrady vychází ze jména chrpovníku alpského (Saussurea alpina), vytrvalé rostliny typické pro danou oblast.
)
)
)
)
Alpinum Trenta neboli botanická zahrada Alpinum Julijana, Slovinsko
Tato nejstarší slovinská botanická zahrada v srdci Julských Alp nabízí více než 600 druhů kouzelných horských rostlin. Je jedinou alpínskou botanickou zahradou v zemi. Rozprostírá se ve vesničce Trenta, resp. údolí Trenta, odkud se často vyráží i na nejvyšší horu Slovinska Triglav. Botanická zahrada byla založena v roce 1926 Albertem Boisem de Chesne z Terstu, nedaleko kostela sv. Marie, najdete zde i vzácné slovinské endemity. Zahrada leží v nadmořské výšce 800 m n.m. a zabírá plochu 2 572 m2. Nejkrásnější je arboretum v květnu a začátkem června, kdy všechny rostliny kvetou.
)
Passo Coe, Itálie
Tato alpská botanická zahrada leží v nadmořské výšce 1 612 m n. m. v Trentinu, nedaleko průsmyku Passo Coe se na úpatí hory Marania. Zaměřena je na místní druhy a geomorfologické úkazy, přirovnávána je k přírodní klenotnici orámovanou honosnou alpskou krajinou. Stezky vinoucí se mezi místními pastvinami a obrostlé místním rostlinstvem jsou doplněné informačním materiálem, směřují přitom ke geomorfologickým úkazům (propadliny, obrovská mraveniště, alpské tůně a jiné typicky alpské prvky). Zahrada je složena z centrální části, z níž vedou různé tematické stezky (stezka po vozové dráze, stezka alpských tůní, lesní stezka a stezka po pastvinách). Najdete zde i sbírky rostlin užitkových a léčivých. Giardino Botanico Alpino di Passo Coe je městská přírodní rezervace a zároveň alpská botanická zahrada, kterou spravuje Museo Civico Rovereto. V teplejších měsících je zahrada otevřena od úterý do neděle.
Alpská zahrada v Jardin des Plantes, Francie
Tato pařížská oáza přírody byla vytvořena v mírné sníženině pro zachování mikroklima, vznikla již roku 1635. Je o veřejný pařížský park a současně botanickou i zoologickou zahradu (druhá nejstarší zoo na světě) v 5. obvodu. Rozloha zahrady je 23,5 ha, spadá pod Národní muzeum přírodní historie a od roku 1993 je historickou památkou. Vlastně by nás tento obří areál nemusel nijak zajímat, kdyby nebyla v roce 1931 založena mezi současnou Školou botaniky a zvěřincem Alpská zahrada (Jardin alpin). Expozice ale zahrnuje rostliny horských prostředí z celého světa (Himálaj, Alpy, Korsika). Najdete zde ve dvou zónách spojených podzemním podchodem více než 2000 druhů horských rostlin.
)
)
Giardino Botanico Alpino alle Viotte di Monte Bondone, Trento, Itálie
Leží ve výšce 1 538 m n. m. a je jednou z nejstarších a největších botanických zahrad v Alpách. Stačí jet okolo 30 minut z centra Trenta a na ploše 10 hektarů najdete zahradu spravovanou vědeckým muzeem MUSE. Domov pro více než 2 000 druhů vysokohorských rostlin z celého světa, včetně mnoha ohrožených druhů. V zahradě jsou jezírka, rašeliniště, skalničky, bylinková zahrádka i lesní porosty, dětské hřiště, pikniková zóna a naučné stezky. V zimě je tato oblast využívána pro běžecké lyžování a sněžnice.
)
Giardino Alpino Valderia, Terme di Valdieri, Itálie
Tato botanická zahrada se nachází v Terme di Valdieri v horní části údolí Valle Gesso (provincie Cuneo, Piemont, Itálie) v Přímořských Alpách. Zaměřuje se na flóru Přímořských Alp a byla pojmenována po místní endemické fialce Viola valderia. Obvykle je otevřena od června do září, nachází se v srdci přírodního parku Parco Naturale Alpi Marittime v blízkosti termálních lázní a roste zde více než 500 druhů rostlin (cca 10 % italské flóry) včetně mnoha vzácných a endemických druhů. Pěší trasy v zahradě vedou skrz různé biotopy (bukové lesy, sutě a alpské louky).
)
Jardin Botanique Alpin du Lautaret, Francie
Jde o jednu z nejvýznamnějších botanických zahrad v Alpách. Leží ve výšce 2 100 m n. m. nad sedlem Col du Lautaret, přes které se šplhá silnice spojující města Grenoble a Briançon. Svou plochou sice zahrada nijak nevyniká (cca 2 ha), zřetelný nadnárodní význam však pochopí okamžitě každý návštěvník. Dnes zde najdete cca 2000 druhů rostlin z celého světa. Zahrada byla založena v roce 1899, přičemž zakladatelé využili výhodnou polohu (sedlem prochází významná spojovací komunikace, jsou zde pestré geologické podmínky a místní flóra v okolí zahrady je sama o sobě velmi bohatá). Od začátku své existence je správa zahrady spjata s univerzitou v Grenoblu, dnes je organizační součástí Laboratoře alpinské ekologie. Rozdělena je do více segmentů, které reprezentují flóru různých horských systémů světa (květena Pyrenejí, jihošpanělských pohoří, hor Balkánu či Turecka, Kavkazu, středoasijských horských systémů, Sibiře a Dálného východu, Severní Ameriky, jihoafrických hor, Tasmánie, Nového Zélandu či Patagonie). Zahrada sama pořádá badatelské expedice s cílem sběru materiálu pro pokusy s aklimatizací cizokrajných rostlin ve zdejších podmínkách. Dalším zaměřením zahrady je záchrana vybraných vzácných a ohrožených druhů alpinských poloh. Ročně sem přichází průměrně 25 000 návštěvníků.
)
Jardin Alpin La Rambertia, Montreux, Švýcarsko
Tuto alpskou zahradu najdete jenom pár minut od restaurace Rochers de Naye a vlakového nádraží, mezi dvěma vrcholy Dentaux, na hřebeni s výhledem na údolí. Od června do poloviny října je s ohledem na počasí otevřena denně, mnoho alpských rostlin zde kvete od konce června do poloviny srpna. La Rambertia těží z expozice na jižních i severních svazích. A jelikož některé rostliny pocházejí i z jiných kontinentů, doba květu trvá v této zahradě déle než v jiných alpských zahradách. Svou nadmořskou výškou 1 980 m je jednou z nejvýše položených alpských zahrad v Evropě. 1 hektar zahrady je ohraničený plotem, z toho tvoří 1/4 plochy s pěstovanými rostlinami a zbytek (3/4) je rezervace původních rostlin.
Zdroj: botany.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz
Kvíz: Jaké skvosty a zajímavosti ukrývají české botanické zahrady?
České botanické zahrady se pyšní i celosvětovými botanickými unikáty, často spolupracují na záchraně ohrožených druhů a pomáhají je navracet do přírody. Nabízí ale i jiné kuriozity, třeba skleník, jaký nemá ve světě obdoby. Vyzkoušejte si náš malý botanický kvíz zaměřený právě na naše vyhlášená arboreta a botanické zahrady.
