Každý miluje žebříčky a všemožná srovnání. Proč tedy nepřipravit srovnávací žebříček něčeho, co nikdo nemiluje? Zhruba tak jde zjednodušeně popsat motiv, který stojí za celým tímto krátkým článkem o rekordně předlouhých kořenech plevelů.
Představa laika o typické středoevropské louce je idylická: divoká příroda, kde vedle sebe v harmonii kvetou kopretiny, zvonky a šalvěje. Pohled moderní botaniky a krajinné ekologie je však podstatně pragmatičtější. Drtivá většina středoevropských luk představuje antropogenní polopřirozený ekosystém. Z biologického hlediska jde o dlouhodobě udržovanou technickou památku, která bez specifického agrotechnického zásahu člověka nevyhnutelně zaniká.
Že je k jídlu kopřiva dvoudomá nebo smetanka lékařská, to asi nikoho nepřekvapí. Naše zahrady a záhonky ale doslova překypují dalšími druhy plevelů, kterým to na talíři může slušet.
Určitě mnohé z nich znáte, mnozí všechny, přesto jsme připravili seznam bylinek, které by v zahradě neměly chybět. Věříme, že bude mnohé inspirovat.
Levanduli můžeme stříhat několikrát v roce, poprvé v březnu až dubnu, podruhé po odkvětu v červnu až srpnu a případně potřetí i na podzim od konce srpna do září. Ovšem podzimní řez se příliš nedoporučuje.
Na špatně položenou otázku se správná odpověď nehledá dobře. Ta špatná otázka v tomhle případě zní: „Kdy už jste příliš staří na vytrhávání plevele?“ A správná odpověď? Ve skutečnosti vůbec nesouvisí s vaším věkem. Ale s vaší technikou vytrhávání a pletí.
Pálavské vápencové svahy, domov kriticky ohrožených stepních květin a hmyzu, čelí nečekanému vetřelci ze Severní Ameriky. Do přírodních rezervací Děvín, Tabulová a nejnověji i na Svatý kopeček u Mikulova se rozšířila mrazuvzdorná opuncie. Kaktus, který původně unikl z tuzemských skalek a zahrad, dokonale těží z oteplování klimatu. Na suchých skalách tvoří neprostupné porosty, vytlačuje vzácné pálavské kosatce a jeho ruční likvidace je pro ochranáře kvůli tisícům zákeřných trnů noční můrou.
Přiznejme si to: pro většinu z nás je pohled na pampelišku v anglickém trávníku osobní urážkou. Bereme do rukou motyky či různé vytrhávače plevele, ladíme strunové sekačky a někteří tasí i těžkou chemii. Jenže co když ti zelení vetřelci nejsou divocí nájezdníci, ale spíše bezplatní zahradní konzultanti a přírodní záchranáři?
Když se řekne kapradina, většině z nás se vybaví šero hlubokého lesa, vůně vlhké kyselé hlíny a pohádky o svatojánské noci. Tato starobylá rostlina, která pamatuje ještě dinosaury, však není jen ozdobou stinných koutů. Naše babičky moc dobře věděly, že kapradí má obrovskou sílu. Dokáže uklidnit mysl, přivolat do domu pohodu, a dokonce pomoci při nejrůznějších tělesných neduzích.
Podobný trend, jakým jsou alpské vysokohorské botanické zahrady, u nás bohužel není známý a je to škoda. Jeho historie je přitom stará téměř 140 let. Když začali v 19. století první turisté objevovat Alpy, chtěli poznávat i místní květenu, najít ji však v přírodě nebylo snadné. Začaly proto vznikat jakési zahradní záhumenky, kde se u rostlin objevovaly cedulky se jmény, a kde alpské rostlinstvo postupně přibývalo. Až tento zvyk, vstřícný vůči turistům z měst, přešel do zakládání skutečných botanických zahrad, které byly často propojené s univerzitním výzkumem.
Studie z anglického venkova odhaluje, jak málo toho moderní lidé vědí o jedlých rostlinách, které jim rostou doslova pod nohama. Zatímco naši předkové běžně doplňovali jídelníček o planě rostoucí rostliny, dnes už je to skoro zapomenuté umění. Už letošní jaro se to ale můžete pokusit změnit.
Pustit se do publikování na téma diet, hubnutí a zaručených přípravků, které mají zázračné účinky, je pro každé médium podřezávanou větví, na které sedí vedení. Vlastně všichni. My to ale uděláme jinak. Pokusíme se krátce pojednat o zázraku, který se nakonec nekoná. Stojí za ním rostlina, které se říká garcinie kambodžská nebo také tamarind malabarský.
Zařídit si bylinkovou zahrádku, vysít si na pár záhonků rostlinky, které běžně používáte v kuchyni? To je nápad, za který se můžete pochválit předem. Domácí gastronomii tím povýšíte na další úroveň, s chutí a čerstvostí surovin dosáhnete spokojenosti mlsných strávníků. Ovšem zádrhelem může být samotná realizace. Ne každý zahradník je kuchařem a platí to i naopak. Kde se nejčastěji chybuje?
Na zahradě existují bylinky, které si vzájemně škodí, soutěží o živiny nebo mají natolik odlišné nároky na pěstování, že společně prospívat nebudou. Níže naleznete seznam nejznámějších „nepřátelských“ kombinací bylinek.
První předjarní bylinky v zahradě? Ne, opravdu nečekejte meduňku, šalvěj, libeček, tymián, levanduli a jiné výtečníky. Přesto ale ze zahrádky a přírody nepřijdete s prázdnou ani od konce února do půlky března. Některé na vás čekají pod zemí, jiné při jejím povrchu a další už rovnou vystrkují své „pichlavé růžky“ od dost výš, i když jenom v řádech centimetrů.
Hybridy (F1) jsou výborné pro začátečníky, garantují stabilní a vysoký výnos, ale každý rok je třeba kupovat nová semínka. Další generace nebývají geneticky stabilní. Oproti tomu nehybridní osiva vyhledávají zkušenější zahrádkáři, milovníci tradičních chutí a semenaření. A GMO osiva? Ta jsou u nás přísně regulována a v obchodech se s nimi nesetkáte.
Zahrada v Počaplech využila terénní nerovnosti jako přírodní oplocení. Řešení je to na současné poměry novostaveb stavěných převážně na malých a rovných pozemcích dosti neobvyklé. O to více, že terén okolo nového domu musel být pro tento účel modelován. Výsledek je ale velice zajímavý a hlavně funkční. Byť byla zahrada realizována již v roce 2009 a 3. místo v anketě Zahrada roku získala v roce 2012, zaslouží si pozornost stále. Zahradu navrhla Martina Forejtová z Ateliéru Land05.
Nejpodivnější a hodná obdivu, přesto nevídaná a téměř nikým neviděná. Že takové představení rostliny působí až příliš teatrálně? Tak to jste ještě neslyšeli o Rhizanthella gardneri. Česky je nazývána Podzemní orchidejí a její unikátnost spočívá mimo jiné v tom, že roste a kvete pod povrchem. Vidět zkrátka není.
Přes jaro a léto si ho skoro nevšimneme, na podzim se ale vždy připomeneme a do zimy se stane naší modlou. Drží nás v sychravých ránech, překonáváme s ním období nachlazení a chřipek, rozehřívá nás zevnitř. Zázvor je taková osvědčená přírodní pojistka našeho zdraví. Ve světě jich ale existuje více druhů.
Září je čas výsadbám zaslíbený, na prostokořenné dřeviny ale počkejte do 1. listopadu, tedy do začátku období vegetačního klidu. Zkušený a hlavně seriózní zahradník, který dodržuje pravidla a zákony, do země dříve nerýpne, aby vám vaši vytouženou sazenici (třeba jabloně s těmi krásnými, velkými, rudými jablky) vytáhl z hlíny. A jak potom k prostokořenným sazenicím přistupovat? Čím arogantněji a brutálněji, tím lépe. To je paradox, který funguje dokonale.
Sotva byla CHKO Soutok 1. července letošního roku vyhlášena (původně mělo jít o Národní park), ještě než dozněly vlny sporů o podobu chráněné oblasti, opět zaujímá přední stránky v médiích. Proč? Kvůli vzácnému rostlinnému druhu, o kterém jsme se téměř 100 let domnívali, že u nás vyhynul. Jmenuje se plamének celolistý.
Nebývá zvykem informovat o kampani, která se Česka přímo netýká. Ale iniciativa Make a Metre Matter si pozornost přeci jen zaslouží. Přestože je doma ve Velké Británii, může posloužit jako milá inspirace i pro nás.
Mnoho rostlinných druhů se přizpůsobilo závislosti na specifických opylovačích. A že se dovedou parádit. Vytváří fantastické bizarní květy, třeba napodobují včely, můry, netopýry, našpulené rtíky, střevíce a holubičky. Nebo tak fantasticky zapáchají, že se jim vyhnete obloukem. Jiné uvězní opylovače a pak zase pustí na svobodu, některé požírají živočichy. Rády se také pyšní mnoha různými barvami. Nejstarším fosilním nálezem je mechorost (prvohorní ordovik, cca 460 milionů let). Je toho spousta, čím nás rostlinná říše může překvapit. Pobavte se tímto kvízem.
