Na špatně položenou otázku se správná odpověď nehledá dobře. Ta špatná otázka v tomhle případě zní: „Kdy už jste příliš staří na vytrhávání plevele?“ A správná odpověď? Ve skutečnosti vůbec nesouvisí s vaším věkem. Ale s vaší technikou vytrhávání a pletí.
Docela slušný výčet potenciálních nehod
Tvrdit, že zahradničení není adrenalinové hobby, je dost ošemetné. Pokud byste měřili tepovou frekvenci některým zahradníkům poté, co dorazí na krajskou burzu cibulek anebo do nové sekce zahradnického centra, to byste taky mohli naměřit hodnoty, které se jinak blíží jen sázejícím na vítěze v hlavním dostihu. A zrovna tak se nedá tvrdit, že zahradničení je hobby lidskému zdraví jednoznačně prospěšné.
Šance, že se takzvaně „zřídíte“ při sezení na gauči u televize anebo při fádní kancelářské rutině, je proti práci na zahradě docela zanedbatelná. Tržné a řezné rány při manipulaci s ostrými nástroji, puchýře z dlouhodobého tlaku, podvrtnutí kotníku při chůzi v nerovném terénu anebo dramatické pády ze žebříku. Je to docela slušný výčet nehod, které vás mohou při zahradničení potkat.
)
Na samém vrcholu statistické četnosti možných zranění však stojí „poruchy“ pohybového aparátu. Přetížení kloubů a svalů, respektive bolesti a zablokování zad, výhřezy plotének a podobné chuťovky. V porovnání se zahradníky, kteří se při práci střihnou nůžkami anebo pořežou pilkou, anebo je pokousala masožravá rostlina, ty nehody svalstva lidského těla a jeho kloubů naprosto vedou.
Nejzákeřnější práce na zahradě
Z hlediska frekvence nehod pak tou nejrizikovější činností ze všech není nic tak fyzicky náročného, jako třeba rytí nebo převážení přeplněných koleček. Ne. To nejzhoubnější je docela obyčejné pletí plevele. Dlouhé hodiny v předklonu vedou k přetížení bederní a hrudní páteře, a pak už stačí jen nevhodně použitá síla při tahání nepoddajných kořínků nějakého prevíta ze země a kdesi mezi zády a bedry to najednou lupne, nebo rovnou křupne.
A dál? Pak nejspíš, kromě laviny slov, jež se zde nedají vypsat, následuje potupná chůze v předklonu na gauč, kde se pokoušíte poskládat jako rozložený metr mezi polštáře. A když to teplé a měkké prostředí nezabere, nejspíš se odeberete za obvodním lékařem, abyste předtím pobavili svou chůzí pokrouceného paragrafu celou čekárnu. Je to životní lekce, která se nezapomíná. Většinou si z ní vezmeme jediné poučení: že na vytrhávání plevele jsme prostě už moc staří.
)
Jenže pozor. Hnout si se zády při pletí, to je něco, co vás klidně může postihnout v rozpuku mládí. Tedy i v sedmnácti. Ale docela vážně, i bez té seniorské nadsázky platí, že se ordinace běžně plní těmi, co si na zahradě při pletí „hnuli se zády“ prakticky bez ohledu na svůj věk. Postižených jsou desítky až stovky, utrpět újmu může prakticky každý. Není to neduh stáří a signál, že byste měli hodit motyku definitivně do křoví. Něco je ale přesto třeba změnit.
Co tedy stojí za tím, že je to pletí plevelů tak nebezpečné?
V krátkosti řečeno, jde o to, že pletí je natolik rutinní činnost, že k němu lidé často nepřistupují se stejnou péčí, jako ke skutečnému fyzickému cvičení. Ale jejich organismus mezi cvičením a pletím rozdíl nedělá. Vnímá polohu těla, jeho náklon a postavení, svalovou činnost a námahu. Nejde tedy ani tak o věk, jako o způsob, užitou techniku, jakou tu práci děláte.
Zkusili jste se někdy před tím, než ohnete hřbet a zanoříte se mezi záhonky, trochu procvičit a protáhnout? Poskytli jste svému tělu během pletí víc než jen krátkou úlevu a čas na regeneraci díky pauze? Natáhli jste se někdy po půlhodince pletí na trávu? Pokud ne, stáváte se součástí té rizikové skupiny. Protože právě tahle prevence přetížení svalstva vás může ochránit od nehod.
I samo pletí má své „zásady“ bezpečnosti. Tam, kde to jde, máte udržovat záda rovná. Místo předklánění si máte raději dřepnout. Každých pár minut máte střídat ruce a měnit polohu těla. Měli byste si dělat přestávky a neměli byste se přepínat. A měli byste znát své limity. Tedy přestat tehdy, když pocítíte bolest nebo závrať.
)
Pampeliška versus ploténka. Při pletí nemusí vyhrát vaše záda
Předběžná opatrnost vychází i ze znalosti vlastností jednotlivých druhů plevele. Čím hůř jde plevel vytáhnout, tím opatrnější byste měli být. Vyplatí se „znát svého nepřítele“. Když totiž taháte za svlačec rolní, vypadá to na první pohled jako náramná legrace. Ve skutečnosti ale páčíte ze země něco, co má až čtyřmetrové kořeny. Přecenit své síly je pak snadné.
Rostliny s hlubokým kůlovým kořenem, jako jsou třeba pampelišky, zase vyžadují pro vytáhnutí kořene rovnoměrný tah směrem vzhůru. Je to „jiný cvik“ a žádá si jiný pohyb i odlišné postavení těla. Pokud na ni půjdete stejně jako na merlík, můžete si tím neefektivním vynaložením síly a nevhodným pohybem svými zády snadno hnout.
)
Riskantní aktivita
Pletí záhonků je riskantní aktivita, ale jen do určité míry. Pokud máte vyvinuté ty správné návyky, techniku a pohybové metody, můžete ještě v osmdesáti dovádět mezi záhonky, aniž by to s vaším svalovým aparátem nějak zacloumalo.
Pokud ale nerozvinete dostatečně své pohybové schopnosti, nepřipravíte své tělo na neočekávanou a nezvyklou zátěž, můžete se zničit i při něčem tak fádním, jako je podzimní likvidace plevelů.
Není to o věku. Je to o tom, jak to děláte.
Zdroj: FamilyHandyman.com, ČeskéStavby.cz, statistikaamy.cz
