Nakolik si považujete květy vámi vypěstovaných rostlin? Jak vysoce stavíte hodnotu jejich relativně pomíjivé krásy a kolik jste ochotni zaplatit za to, že si do své sbírky pořídíte nějaký naprostý botanický unikát?
Projektů, které se inspirují přírodou a jedou na vlně tzv. biofilního designu, není v posledních letech k vidění zrovna málo. Ani na Tchaj-wanu nechtějí stát stranou tohoto trendu. Ale jdou na to svou vlastní neotřelou cestou.
Hlavní důvod, proč nás zajímají mrakodrapy, je už tak nějak vepsaný do jejich názvu. Dotýkají se mraků, jsou to prostě neuvěřitelně vysoké budovy. Manhattanský Steinway mezi nimi ale vyniká trochu jinak. Je totiž tím nejužším, nejtenčím mrakodrapem na světě.
Život je otázkou priorit. A někdy má prostě větší váhu strategické umístění vašeho bytu, než to, že bydlíte v panelovém domě. S rafinovanými úpravami interiéru se totiž takový byt z paneláku může proměnit třeba na sídlo u vodní stěny.
Newyorský Brooklyn i česká města řeší stejné situace. To, jak naložit s veřejným prostorem, který je vzácný, a přitom o něm má každý trochu jiné představy. V Brooklynu se ale podařilo najít řešení, které je kompromisní. Kombinuje park, kulturní scénu i klidné posezení.
Člověk si vystačí i s málem, to se ví už dlouho. V nenáročnosti ale japonský architekt Takeši Hosaka možná zašel přeci jen až příliš daleko. V srdci Tokia si pro sebe navrhl a nechal postavit miniaturní domek, který v sobě nese devatenáct metrů čtverečních. A jehož největším kladem je, že z něj může vidět na oblohu.
Větou: „To jsme si zase dobře nakradli,“ se mohl pochválit každý obyvatel antického Říma a nemusel přitom myslet nic nezákonného. To proto, že do této loupeživě znějící věty zařadil italské slůvko „spolia“. Což sice původně znamenalo loupež a kořistění, ale postupně se zařadilo do slovníku stavitelů.
Dům, který by na první pohled asi nezaujal, se proměnil v tiskárnu na peníze. Architekti vsadili na robustní materiály, otevřené prostory a výrazný vstup, který zanechá dojem ještě předtím, než projdete dveřmi. Rekonstrukce v Alto de Pinheiros ukazuje, jak i s omezeným rozpočtem vznikne obydlí, které má šanci zaujmout každého nájemníka.
Apokryfní. Neboli též podvržený, nepravý. Takový je popis historie Pink House, donedávna toho nejslavnějšího natruc postaveného domu ve státě Massachusetts. Co jej činilo unikátním? Především to, že si vlastně všichni alespoň trochu informovaní byli vědomi toho, že ona vtipným příběhem popisovaná minulost je pouhou smyšlenkou. K opuštěnému domku ale prostě nádherně seděla.
Říká se jim „smíšené projekty“ a v husté městské zástavbě velkých vietnamských měst se začaly objevovat jako reakce na obchodní domy. Nic proti obchoďákům, potřebné jsou. Ale musí růst opravdu všude? Musí zabírat tolik místa, když není kde stavět obytné domy? Nešlo by, tak jako za starých dobrých časů, je nějak propojit s normální rezidenční zástavbou? A přesně o tomhle to je. Jde to.