Co dělat s bílým povlakem plísní v květináčích? Zachovat klid, zalévat méně

Nepodcenili jste nic, dali jste si takovou práci a tohle za ni má být odměna? Určitě to nepotěší. Protože půda uvnitř květináčů, z nichž se ještě před chvílí „antracitově leskla“ čerstvá čistá nezaprášená hlína anebo zrníčka pečlivě namíchaného substrátu po přesazování, teď připomíná spíš bíle zasněženou stráň. Anebo v horším případě nazrzlý povrch, který vypadá, jako by se do něj někdo (s prominutím) vymočil. Co to znamená?

Nebojte, není to úplná katastrofa. Sněhově bílé povlaky i ten „nazrzlý“ charakter povrchu substrátu mají vlastně jednu a tutéž příčinu. A vlastně i ta samá řešení.

Když to vezmeme nejprve od oněch nažloutlých a rezavějících barev: většinou jde o vysrážené soli a zbytky nevyužitého hnojiva. Je to vlastně signál, že jste pro rostliny vytvořili na živiny bohatý substrát. Což chyba rozhodně není. Chybou ovšem je, že jste ten vynikající substrát asi zalévali o trochu více, než bylo záhodno.

A současně, že jste při nadbytku vlhkosti neumožnili rostlinám dostatečné provzdušnění. Dostatečný přístup kyslíku dovnitř půdy. Zní to zvláštně, protože speciálně namíchaným substrátem se zpravidla snažíte prodyšnost půdy zvýšit. Ale když je vlhká, přemokřená, kyslík dolů ke kořínkům moc nepropouští. A pak se stane to, co právě vám.

Povrch dobře zalité a živinami nabité půdy začne lákat řasy a houby, plísně. Které se ujmou rozkladu nabízených živin. A jako důsledek své přítomnosti pak přebarví povrch substrátu v květináči do nehezké barvy, která připomíná výluh z plic kuřáka anebo pomočený chodník. Ta barva substrátu na povrchu je kombinací (až přemíry) živin, přemokření a přítomnosti řas a plísní.

U sněhobílých povlaků, chomáčků a bílých nárostů je to prakticky to samé. Jen ve hře tolik nebude (možná větší) množství živin, jako spíše přemíra vlhkosti půdy. To bílé je každopádně plíseň, a to ne ušlechtilá, ze sýrů. Tahle je docela obyčejná, vulgární. S klidem byste se bez ní obešli.

Vaše následující reakce teď bude nejspíš podobná, jako když si vaše dítě přinese ze školky vši. Úlek a znechucení! Jak je to vůbec možné? Můžete docela logicky namítnout, že plísně by se ve vašich krásných, čistých, vydezinfikovaných a hlavně nedávno přesazených květináčích objevit rozhodně neměly. Určitě ne kvůli nadměrné vlhkosti a přemokření substrátu – protože své pokojovky nezaléváte o nic více, než jak jste je zalévali v létě.

Jenže právě letní/podzimní přechod dělá hodně. V létě se vaše domácnost utápěla ve slunečním světle, větralo se. Podmínky pro rozvoj plísní příznivé nebyly, UV záření ze světla plísně potírá. Teď ale nastal podzim. Doma větráte jen minimálně, slunce za okny se někam ztratilo.

Proměnila se teplota interiéru i režim vzdušné vlhkosti vaší domácnosti. I když se objem vody ani frekvence, s jakou ji lijete do květináčů, nezměnila - teď už to na rozvoj plísní stačí. Odkud by plísně mohly přijít? Jejich spory si jen tak bezcílně poletují vzduchem. Jiné si hoví v substrátech, hlíně. A čekají, neviděné, na svou příležitost. Kterou jste jim právě poskytli.

Dobře, v květináčích tedy máte plíseň. Co s tím dál?

První (dobrou) zprávou je, že ona bělavá plíseň na povrchu půdy v květináči rostlinám přímo neškodí. Druhou (ne až tak dobrou) zprávou je, že přítomnost takové plísně přeci jen může rostlině škodit. Protože zvyšuje její náchylnost k dalším chorobám, přitažlivost pro škůdce. Například smutnice si preferenčně vybírají pokojovky s plísní. A drobní červci zase sami jako plísňový povrch vypadají.

Proto je docela dobré, ne jen z estetického hlediska, se takové plísně zbavit. Jak? Pokud je to záležitost ryze povrchová, prostě ji jen seškrábněte. To je asi první krok. Zrovna tak můžete – u toho zažloutlého substrátu – povrch květináče „porýt“. Párátkem, čajovou lžičkou. Tím zmizí to, co vás dráždí, z dohledu. Nezmizí ale samotná příčina, kterou musíte vyřešit též.

Tedy upravit režim zalévání. A nezalévat dříve, než první dva až tři svrchní centimetry půdy/substrátu v květináči proschnou. To se dá před každým zaléváním zjistit prstem nebo vlhkoměrem. V praxi to většinou obnáší, že v domácích podmínkách budete přes období podzimu a zimy zalévat nikoliv jednou týdně, ale jednou za deset dní, nebo až 14.

Plísňovou bilanci můžete vylepšit i tím, že budete pokojovky zalévat „odspoda“, respektive ne na povrch, ale jen do podmisek. Jinak obecné rady – které jistě znáte - souvisí s tím, abyste vždy používali jen dobře propustný substrát; květináč s odpovídajícími odtokovými otvory a vůbec, abyste zlepšili (bez průvanu) cirkulaci vzduchu v domácnosti. Případně abyste zvýšili přístup slunečního světla k rostlinám.

Určitě byste také měli v zimním období, důsledněji odstraňovat seschlé a odumřelé listy rostlin. Tak, aby neležely přímo v květináčích. Jednak proto, že organické zbytky podporují další růst plísní. A také proto, aby se z „lehkého estetického“ problému s plísněmi nestalo něco vážnějšího.

Jinak ale nelze nejrůznější houby a plísně chápat úplně negativně. Ony totiž zpravidla rozkládají živiny v půdě, a tím vlastně zlepšují jejich organickou dostupnost pro rostliny. Není to úplně mykorhiza, ale taky to není úplně zhoubné.

Pokud ale máte pocit, že váš problém s plísněmi v květináčích se vymyká, můžete sáhnout po komerčních fungicidech. Rozprašcích, které plísně a houby likvidují. Nebo si můžete jeden takový, ze směsi vody a jedlé sody vyrobit. Tam už ale budete riskovat, že se vaše léčebná kúra rostlině líbit nebude.

Plíseň v květináčích není nebezpečná lidem. A není přímo nebezpečná rostlinám. Jen vypadá nehezky, a je symptomem přemokření substrátu, půdy v květináči. Teď na podzim, v relativně chladnějším období, kdy se půda suší pomaleji – ačkoliv v domácnostech máme více tepla - se problém objevuje častěji. Plašit nemusíte, stačí jen zalévat méně často.

Zdroj: RuralSprout.com, TheSpruce.com