Když už zapomenete na květinu k Mezinárodnímu dni žen, měla by být náprava velkolepá. Ideálně taková, která se měří na metry, váží kilogramy a kvete jen jednou za desítky let. Svět rostlin naštěstí skrývá květinové rekordmany, kteří rostou právě pro takové situace.
Výčet nepřehlédnutelných rostlin by vás mohl zachránit
Debatu o tom, jestli je Mezinárodní den žen svátkem socialistickým, anebo si jej jen socialisté vypůjčili a zařadili do svého repertoáru, už můžeme klidně přeskočit. Už je to zahrané. A též proto, že pokud jste snad letos datum 8. března v kalendáři přeci přehlédli, nejspíš na vás dopadly důsledky silou socialistické revoluce.
Pro nešťastníky, kteří si vážně včas nevzpomněli, tu pak máme výčet nepřehlédnutelných rostlin s neméně nepřehlédnutelnými květy. Třeba s nimi ženu, na níž jste si ke své smůle včas nevzpomněli květinou, obměkčíte nějakou z nich. Je to ale bez záruky. Nevzpomenout si na drahou ženu alespoň malou květinou, to se zkrátka nevyplácí. A je jistě lepší vzpomenout si malou květinu včas, než pořizovat velkou a pozdě. Dokonce riskovat odnětí svobody a dlouhý pobyt v hodně exotickém vězení, který vůbec nemusí být k přežití.
)
Miláčku, bylo třeba počkat
Začít můžeme třeba u talipotové palmy. Latinsky se ta rostlina jmenuje Corypha umbraculifera, a je skutečně nepřehlédnutelná. Může dorůst výšky až čtyřiadvaceti metrů. A je to momentálně ta největší známá kvetoucí rostlina. Má takzvaně větvené květenství. Což znamená, že její květy nerostou z jednoho stonku, ale z mnoha malých větví připojených k hlavnímu stonku. Vypadá skvostně. Její květy jako nadýchané, zlatavé, vějířovité. Samotné květenství může být dlouhé až 8 metrů.
)
)
Nese se v tom i jistá poetika. Talipotová palma totiž obvykle vykvete až na konci svého života, což bývá kolem osmdesátého roku. Takže to můžete spojit s výmluvou, že jste prostě jen čekali (třeba až 60 let), abyste mohli darovat ten největší květ na světě. A jistě vás při tom čekání mohlo zdržet, že jste si pro ni museli zajet až do Asie. Asi nejblíže od nás kvete v Indii a na Srí Lance, ale jinak se na ní dá narazit i v jihovýchodní Číně a na Andamanských ostrovech.
Královna And
Další variantou, tip na nevšední květ ze světa rostlin, může být překvapení z And. A je to rovnou královské překvapení, protože Puya raimondii bývá nazývána Královnou and. Patří mezi vůbec největší bromélie. A její květní stonek je skutečně rekordní. Dokáže ho vyslat až do výšky devíti metrů nad zasněžené horské vrcholky.
Podle severoamerických botaniků, kteří bádání nad touto rostlinou strávili život, dokáže Puya vytvořit až 12 milionů semen a tisíce květů. Ale též až tehdy, kdy dosáhne věku od osmdesáti až do sto let. Po odkvětu obvykle odumírá, což je typické pro většinu bromélií. I tak mohou její květy přetrvat ještě řadu let. Jen tedy pozor, Puya je zařazena mezi ohrožené druhy a pokus o její vývoz, z Peru či Bolívie, by se vám nemusel úplně vyplatit. "Klepeta a vězení".
)
)
Rekordní květy, které nos nepotěší
Jste-li neskromní, můžete se zrovna tak pokusit kompenzovat své opomenutí květem, který pochází z tropických deštných pralesů světa. Ale musíme vás varovat předem, že se zmijovcem titánským (Amorphophallus titanum) byste i přes jeho titánskou ohromnost zabodovat nemuseli. Na květu nic špatného není, měří až 3,6 metru na výšku. Háček je ovšem v odéru, který tato rostlina produkuje. Ne nadarmo se mu říká „květ hnijící mrtvoly“. Váš dar by tak sice mohl být po všech stránkách originální, ale radost by asi nakonec neudělal.
)
)
O něco skladnější se pak jeví být květy raflézie (Rafflesia arnoldii). I když s tou skladností to berte s rezervou. Přibližně devadesáticentimetrový květ se totiž nehodí do pugétu ani do klopy. A jeho sedmikilogramová tíha mu „přidává na váze“ stejně, jako výrazný pach rozkládajícího se hnijícího masa. Raflézie má totiž podobnou opylovací strategii jako zmijovec. Lákají tím k sobě mouchy.
)
Pokud byste přeci jen zatoužili po takové senzaci, lepší než ji vozit do Česka bude zastavit se přímo v pralesích Malajsie a Indonésie. Ideálně i s ženským doprovodem, který za dovolenou na Bali určitě zapomene, že jste se omeškali s květinou. Hodí se též doplnit, že monstrózní květ raflézie roste pouze na liáně rodu Tetrastigma, která sama roste jen v neporušených deštných pralesech.
To znamená, že přirozené prostředí této neobvyklé květiny rychle mizí a k vidění jsou tyto zázračné květy pouze na území trojice národních parků. A ne, trhat se samozřejmě nesmí.
)
)
Květ jako fotbalový míč
Čím ten seznam nevšedních a největších květů uzavřít? Zkusit můžeme ještě Victorii. Tedy leknín amazonský (Victoria amazonica). Jde o největšího zástupce v čeledi leknínovitých. Pochází z tropických oblastí Jižní Ameriky, například z Guyany. Ta si jej dokonce vtiskla do znaku a prohlásila ho národní květinou.
)
Tyto obrovské lekníny nejlépe rostou v klidné, teplé vodě o teplotě vyšší než 21 °Celsia. A díky tomu taky rychle přirůstají. Listy mohou dorůst až 2,5 metru v průměru. Jsou taky velmi pevné. Ty největší listy unesou až třicetikilogramovou zátěž. Přijde vám zvláštní, že si na tak velkém listu nic nechce pochutnat? Victoria to řeší tím, že spodní strana listů je pokryta drobnými ostrými trny, které chrání rostlinu před rybami a jinými býložravci.
)
)
Jsme tu ale kvůli květům. A ty z amazonského leknínu stojí za to. Jejich květy, velké asi jako fotbalový míč, jsou opravdu úchvatné – představte si velké bílé květy, krásně vonící po ananasu. Ta radost ovšem nemá dlouhého trvání. Vykvétají pouze v noci a na rostlině přetrvávají jen na několik dní. Ovšem pozor, pokud jste zapomněli na MDŽ kvůli fotbalovému přenosu, květem ve tvaru a proporcích fotbalového míče to asi nezachráníte.
A pořád platí, že nevzpomenout si na drahou ženu alespoň malou květinou, to se nevyplácí. A je jistě lepší vzpomenout si malou květinou včas, než velkou a pozdě.
Zdroj: wikipedia.org, TreeHugger.com, IUCNredlist.org, inaturalist.ca, plametumtenerife.es
