Jak udržovat zahradní nábytek z tuzemských a exotických dřevin?
Zásadní údržbu vyžaduje především dřevěný zahradní nábytek. Ovšem záleží na druhu použité dřeviny, způsobu její impregnace a povrchové úpravy.
Zásadní údržbu vyžaduje především dřevěný zahradní nábytek. Ovšem záleží na druhu použité dřeviny, způsobu její impregnace a povrchové úpravy.
Jak pěstovat dřevinu tomel japonský, která plodí pastelově oranžové plody zvané kaki, tomel nebo churma?
Zatímco hobbymarketové letáky tlačí jaro jako jediný správný čas na osázení zahrady, zkušení zahradní architekti a trvalkáři dělají pravý opak: to nejcennější sázejí v září a říjnu. Klíčový proces se neodehrává na povrchu, odehrává se o dvacet centimetrů hlouběji. Půda má totiž na rozdíl od vzduchu obrovskou tepelnou setrvačnost.
V malebné krajině mezi řekami Mázou a Válou v nizozemské provincii Gelderland leží vesnička Appeltern. Právě zde se nachází fenomén, který nemá v evropském zahradním světě obdoby: Zahrady Appelternu (nizozemsky De Tuinen van Appeltern, nověji přejmenované jako Bloemenpark Appeltern). Nejde o klasickou botanickou zahradu ani o historický zámecký park s přísnou symetrií. Appeltern je živou, neustále se proměňující encyklopedií zahradního designu, kde na ploše přesahující 22 hektarů koexistuje více než dvě stě samostatných vzorových zahrad.
Zatímco většina běžných trvalek zvládne středoevropskou zimu bez sebemenšího zásahu, existuje početná skupina zahradních klenotů, které by bez cílené podzimní péče jaro nespatřily živé. Úhyn rostlin přitom málokdy způsobuje holomráz sám o sobě. Hlavními viníky bývají zimní přemokření těžké půdy, hniloba kořenového krčku pod mokrým sněhem, střídání mrazu s prudkým zimním sluncem nebo vymrzání mělce uložených hlíz.
Touha po neokoukaných tvarech, sytých barvách a nevšední architektuře rostlin už dávno nemusí končit u choulostivých exotů, které je nutné na podzim pracně stěhovat do zimních zahrad. Šlechtitelský pokrok a cílený sběr z horských oblastí světa přinášejí druhy, jež klamou tělem: vypadají jako z vlhkého subtropického pralesa nebo asijského chrámu, ale bez zaváhání snesou středoevropské mrazy hluboko pod minus dvacet stupňů. Pojďme si některé z vlajkových lodí takové nabídky představit.
Zlatavé paprsky babího léta, ranní mlha a v ní třpytivé pavučiny zachycující první kapky rosy. Přelom léta a podzimu přináší na zahradu neopakovatelnou atmosféru. S koncem sezóny však mnoho zahradníků podlehne pokušení dát vše do „pořádku“ – vytáhnout nůžky, ostříhat trvalky až u země a pohrabat každý spadlý list. Chyba lávky!
Mít dobré sousedy je k nezaplacení, ale mít za plotem vášnivého zahrádkáře vyžaduje specifickou sadu diplomatických dovedností. Pro člověka, který na svém pozemku tráví každou volnou chvíli, totiž záhonky nepředstavují jen zdroj obživy, ale posvátné území plné krve, potu a drahého kompostu. Jako správný zahradní stratég musíte vědět, že plot sice definuje hranici na mapě, ale mír na ní určuje každodenní ohleduplnost. Historie nás totiž učí, že i ty nejkrvavější konflikty často vznikly z drobných hraničních incidentů. Pokud se chcete vyhnout tiché opotřebovávací válce, která začíná ledovými pohledy a končí naschvály, vyhněte se následujícím pěti hlavním hříchům.
Letní idylka na vlastní zahradě má jednoho velkého nepřítele – fyziku. Moderní trendy nás sice naučily obklopovat se elegantním betonem, velkoformátovou dlažbou a minimalistickými gabiony, ale v červenci se tato architektonická nádhera mění v obří akumulační kamna. Jakmile teploměr olízne třicítku, vaše terasa už neslouží k odpočinku, ale k polnímu testování odolnosti lidského organismu proti sálavému teplu. Než ale poběžíte do hobbymarketu pro stínicí sítě a další hučící elektrickou klimatizaci do bytu (na zahradě by se bez valného efektu pořádně prodražila), zauvažujte o řešení, které nestojí ani korunu za elektřinu, neroztrhá se, skvěle vypadá a funguje tisíce let. Pojďme se zaměřit na architekturu stínu – tu zelenou.
Pivoňky patří k nejúchvatnějším okrasným rostlinám mírného pásma. Jejich mohutné květy připomínají hedvábná oblaka, která se na přelomu jara a léta rozvíjejí do vrstev jemných okvětních plátků poskládaných ve velké střapaté koule. Už po staletí pivoňky fascinují zahradníky, botaniky i básníky, dokonce i vládce. V jediné rostlině se spojuje křehká elegance s překvapivou dlouhověkostí a odolností. A když okvětní plátky popadají na zem, zdobí vlastně zahradu ještě jednou, podobně jako třeba vonné stopy po kvetení magnolií. Právě teď v našich zahradách pivoňky rozkvétají, příští sezónu by jich ale mohlo být víc. Inspirujte se souhrnem zajímavostí o těchto neobyčejných květinách. Odkud k nám pivoňky přišly, z jakých druhů a hybridů můžeme vybírat a jaké zajímavosti se o nich rozšířily světem?
Když se nějakému exotickému rostlinnému druhu začne říkat „zázračná rostlina“, měl by mít kriticky smýšlející mozek nasměrované všechny antény a v pohotovosti všechny živé buňky. Mnoho odstrašujících příkladů nadměrných konzumací zázračných rostlin a preparátů z nich ukazuje, že ne všechno je zlato, co se blyští, a že nic není zaručený zázrak, když se tomu dá marketingová značka. V tomto případě se ale odborníci podívali na domnělý zázrak z úplně jiného úhlu pohledu. Tým výzkumníků z Brazílie a Británie zjistil v rámci své odborné studie, že extrakty ze semen rychle rostoucího stromu jménem moringa olejodárná mohou být účinné při odstraňování mikroplastů z pitné vody. Dokonce stejně účinné jako běžně používané chemikálie. Jak je to možné a jsou vůbec výsledky výzkumu využitelné v praxi?
Podobný trend, jakým jsou alpské vysokohorské botanické zahrady, u nás bohužel není známý a je to škoda. Jeho historie je přitom stará téměř 140 let. Když začali v 19. století první turisté objevovat Alpy, chtěli poznávat i místní květenu, najít ji však v přírodě nebylo snadné. Začaly proto vznikat jakési zahradní záhumenky, kde se u rostlin objevovaly cedulky se jmény, a kde alpské rostlinstvo postupně přibývalo. Až tento zvyk, vstřícný vůči turistům z měst, přešel do zakládání skutečných botanických zahrad, které byly často propojené s univerzitním výzkumem.
Dát dohromady do jednoho článku prastaré a mimořádné stromy, Nový Zéland, vodní dílo ne nepodobné Schwarzenberskému kanálu, domorodce, námořnictvo Jejího Veličenstva a k tomu ještě ochranu přírody? Možné to je. V případě „kauri“ to dokonce je osnova celého příběhu.
Nenápadně pojmenovaný, ale mimořádně pozoruhodný strom Heritiera littoralis patří k nejzajímavějším dřevinám mangrovových oblastí. Na ostrovech u Okinawy zaujme nejen mohutnými deskovitými kořeny, ale i řadou neobvyklých adaptací na vodu, sůl i extrémní sluneční podmínky. Strom, který ukazuje, kam až může evoluce zajít.
Když už zapomenete na květinu k Mezinárodnímu dni žen, měla by být náprava velkolepá. Ideálně taková, která se měří na metry, váží kilogramy a kvete jen jednou za desítky let. Svět rostlin naštěstí skrývá květinové rekordmany, kteří rostou právě pro takové situace.
Pravda, s Kanárskými ostrovy to právě v této době není zrovna příliš dobré. Protesty proti turistice zde sílí do té míry, že se nemusí někteří turisté cítit nejlépe. Pro spoustu Čechů ale jde nadále o oblíbenou dovolenkovou destinaci. A kromě toho, že právě na jaře je místní „endemitní“ příroda nejkrásnější, hlavně kvetoucí rostlinstvo, najdeme zde i „trvalky“, které fascinují bez ohledu na roční dobu. Například slavné jalovce. Prastaré stromy zkroucené díky klimatu (hlavně silným větrům) do prapodivných tvarů. SABINA CANARIA, jalovec fénický kanárský.
V letošním ročníku ankety Evropský strom roku zvítězil litevský Dub z Laukiai, druhé místo získala Stará jabloň ze Slovenska a třetí polský Křivý strom. Český zástupce, vítěz tuzemské soutěže Strom roku 2025, Oldřichův dub z Peruce v Ústeckém kraji, skončil sedmý. Poprvé letos nerozhodl pouze počet zaslaných hlasů, ale takzvaných bodů pro stromy (tree points). Body se vypočítávaly tak, že obdržené hlasy byly přepočtené na populaci obyvatel jednotlivých zemí.
Pustit se do publikování na téma diet, hubnutí a zaručených přípravků, které mají zázračné účinky, je pro každé médium podřezávanou větví, na které sedí vedení. Vlastně všichni. My to ale uděláme jinak. Pokusíme se krátce pojednat o zázraku, který se nakonec nekoná. Stojí za ním rostlina, které se říká garcinie kambodžská nebo také tamarind malabarský.
Co je vlastně exotické ovoce? Na začátku totiž není slovo, ale rostlina. Když pojem přeneseme až do „absolutní logiky“, je na jakémkoli místě naší planety exotickým ovocem takové, které zde není původní a typické, neroste zde a lidé na ně nejsou zvyklí. Jenže hranice toho, co je a není exotické, se v čase mění.
Na podzim se čeká na plody kdouloně i kdoulovce hodně dlouho. Sklízí se často až když přemrznou, ale jenom málo lidí už dnes ví, že se dají konzumovat. A že jsou doslova natřískané zdravím. Většinou se u nás v dnešní době pěstují jako okrasné a kdouloně také jako podnože hrušní. Zapomeňte však na to, že se jednoduše zakousnete jako do jablka nebo hrušky, pokud se pro výsadbu rozhodnete. Kdoulovec má navíc jedovatá semena, která musíme odstranit.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?