Na podzim se čeká na plody kdouloně i kdoulovce hodně dlouho. Sklízí se často až když přemrznou, ale jenom málo lidí už dnes ví, že se dají konzumovat. A že jsou doslova natřískané zdravím. Většinou se u nás v dnešní době pěstují jako okrasné a kdouloně také jako podnože hrušní. Zapomeňte však na to, že se jednoduše zakousnete jako do jablka nebo hrušky, pokud se pro výsadbu rozhodnete. Kdoulovec má navíc jedovatá semena, která musíme odstranit.
Od středověku tradiční, ale ze zahrádek zmizely
Kdouloně (Cydonia) dorůstají do velikosti až 8 metrů vysokých stromků, mohou to však být i keře. U kdoulovců (Chaenomeles) je to naopak, převažují keřové formy, případně mají jenom nízké kmínky. Pokud tedy chcete do zahrady něco nového, neobvyklého, byť jde o druhy u nás od středověku tradiční, můžete mít kdouloně a kdoulovce hned vedle sebe. Stromky a keře. A pokud se chcete vydat ovocnou cestou, vězte, že plody obou druhů jsou plné vitamínů, voňavé a chuťově zajímavé. Navíc se z nich dá připravit spousta zajímavých pokrmů a nápojů.
)
)
Kdouloně v krumlovských klášterních zahradách
Procházeli jsme se loni na konci května po klášterní zahradě v Českém Krumlově, probíhal zde netradičně maturitní ples. Umělci, musí mít všechno jinak. V teple, po maturitě, venkovní zahradní slavnost, krásné počasí, hrála kapela Krausberry, netradiční osvěžení oproti běžným maturitním „velkokapaciťákům“ v halách a kulturácích, kde se nesmí kouřit a venku přitom obvykle mrzne. Na zatravněné ploše ve svahu, podél chodníčku zakončeného schodištěm, právě odkvétaly stromy, které vypadaly hodně exoticky. Kdouloně. Velké okvětní plátky se válely po zemi, stromky byly od sebe pravidelně rozestoupené, řada dřevin jako z jiného světa. A co teprve, když se na podzim rozvoní plody. V létě pak žena dostala sazenici kdouloně od kolegyň zahradnic k narozeninám. Tak dlouho o nich básnila, až se to stalo. Zatím ji nechala kontejnerovanou, ještě neví, kam s ní. Ale své stálé místo určitě dostane.
)
Patří mezi jádroviny, vypadají jako jablka
Výška kdouloní může být až 8 metrů, koruna široká až 5 metrů, v zahradě proto mohou v dospělosti vytvořit příjemný stín (při vhodném růstu a řezu docela velký slunečník). Na jaře krásné velké narůžovělé květy, od léta až do pozdního podzimu plody připomínající vzhledem jablka, i po rozříznutí najdete jádřinec. Kdoule jsou proto řazené mezi jádroviny spolu s jabloněmi a hrušněmi. Naše babičky měly nějakou tu kdouloň docela běžně, stejně jako kdoulovec. Přitom ale došlo k historickému paradoxu, do zahrádek se tyto dřeviny dostaly ze zahrad klášterních a zámeckých. Když se pak na ně zapomnělo, v okrasné zámecké a církevní výsadbě zůstaly, dostaly se i do městských parků, ze zahrádek ale zmizely. A jak je vidět podle ne příliš starých krumlovských klášterních sazenic, zvyk přetrvává. Zkusíte to, možná i trochu natruc, právě ve své zahradě?
V Evropě od středověku
Kdoule, tedy kdouloně, se rozšířily z jihu Evropy ve středověku pro svůj okrasný vzhled i léčivé účinky. Pochází z teplých oblastí západní Asie (Kavkaz, Zakavkazsko, Írán, Turkestán) a jako stará kulturní rostlina byly kdouloně ve starověku rozšířené Řeky a Římany po Středomoří. Dosud jsou kdouloně velmi oblíbené na jihu Evropy, u nás rostou planě především na jihu Moravy, v Polabí a místy i v Praze. Vysazené je spatříme nejčastěji v parcích a velkých zahradách. Hlavní role kdouloní je však u nás úplně jiná než okrasná. Nejčastěji jsou využívány jako podnož pro jiné druhy ovoce, především pro hrušně, které pak lépe plodí (MA a S 1). Až si tedy budete sbírat nějakou tu hrušku, sáhněte na kmen, možná je to kdouloň. Navíc existuje i okrasný kříženec kdouloně a hrušně, říká se mu hruškokdouloň (Pyronia) nebo Cydonia oblonga × Pyrus communis.
)
)
Kdouloň trochu botanicky i v kuchyni
Kdouloň obecná (Cydonia oblonga), které se také říká kdouloň podlouhlá, je jediný zástupce rodu kdouloň (Cydonia). Její plody jsou kulovité až podlouhlé malvice podobné jablkům a hruškám. Mají i lákavou žlutou barvu a silně aromatickou, příjemnou vůni citrusů a vanilky, jsou ale velmi tvrdé a syrové nepoživatelné. Kdouloň kvete narůžovělými květy a je samosprašná. Plody mívají jemné chloupky a syrové mají až nepříjemnou sladkokyselou chuť, která zmizí tepelnou úpravou. Pak se z kdoulí dělají skvělé marmelády a želé, přidávají se do šťáv a kompotů a dají se i sušit. Skvělé jsou také do sladkých moučníků, zákusků a dortů. Zkusit se dají i pečené nebo osmahnuté na másle spolu s jablky a skořicí. Kdoule lze dokonce přidávat s jablky a cibulí do kvašeného zelí. Bohužel u nás platí, že kdoule byly obchodně vytlačeny jablky s podobným způsobem využití, spotřebitelé nejsou dostatečně informováni o možnosti použití kdoulí. Co ale mluví v jejich prospěch?
)
Proč pěstovat kdoule
Co mluví ve prospěch pěstování kdoulí (kdouloní)? Pokud mají vhodnou péči, kdouloně téměř jistě a pravidelně plodí. Stromy jsou vesměs menšího vzrůstu, proto se snadno udržují a ovoce se snadno sklízí. Kvetou pozdně, tedy v době, kdy už nehrozí nebezpečné mrazíky. A jejich květy září, když už ostatní ovocné dřeviny odkvetly. Ovoce navíc nepodléhá rychlé zkáze, dá se dlouho skladovat. Ceny za prvotřídní kdoule bývaly vysoké, možná se může propsat do reality i tento někdejší trend. Kdouloně jsou navíc nádherné i jako okrasné rostliny. Vystačí s dosti vlhkou, ale nezamokřenou hlinitou půdou, na lehčích půdách sice rostou rychleji, ale dožívají se kratšího věku.
)
Kdoulovce dejte hned vedle kdouloní
Kdoulovce patří v ovocné i okrasné výsadbě rozhodně hned někde poblíž kdouloní. Umístěte je ale tak, aby jim kdouloně nestínily, tedy směrem k převládajícímu slunečnímu záření do popředí. Kdoulovce (Chaenomeles) mají k jabloním a hrušním dokonce ještě blíže než kdouloně. Patří totiž do čeledi růžovité (Rosaceae). Rod kdoulovec býval dokonce nějakou dobu botaniky považován za součást jabloní, hrušní a později i kdoulí. Když k nám tedy byl tento druh dovezen z Japonska, postupně se jmenoval Pyrus japonica (1803), Malus japonica (1807) a Cydonia japonica (1817). Jméno Chaenomeles vzniklo odvozením vlastností plodů, respektive skutečnosti, že malvice kdoulovce má rozštěpený jádřinec. Dnes je známo 5 druhů rodu Chaenomeles (Ch. japonica – kdoulovec japonský, Ch. speciosa – kdoulovce lahvicovitý, Ch. cathayensis, Ch. thibetica a Ch. Sinensis). Velmi oblíbený je i u nás kříženec druhů speciosa a japonica kdoulovec nádherný (Chaenomeles x superba).
)
)
Nádhera, která trvá jenom okamžik
Kdoulovce pochází Číny, Koreje a Japonska, dnes jsou však u nás běžnou součástí okrasných výsadeb, případně i v podobě nízkých živých plotů. Bohužel však měly v našich zahrádkách podobný osud jako kdouloně. Na jaře se kolem kdoulovců nedá projít bez povšimnutí, jejich květy jsou opravdu mimořádně nádherné a také krásně voní. Barevná záplava odstínů lososové, oranžové nebo sytě červené barvy, kdoulovce rozkvétají hustě i přímo na trnitých větvičkách. Podívaná je to však jenom krátká, odkvétají hodně rychle. Jako o závod.
)
Počkejte si na plody, jarní slavnost se zopakuje, ale bude trvat o dost déle
A co se stane, když kdoulovce odkvetou? Všichni si jich přestanou všímat, stanou se zelenou hmotou. Na podzim však na kdoulovcích dozrávají nepřehlédnutelné plody zelenožluté až sytě žluté barvy, s tvrdou slupkou a svým tvarem připomínající malá jablíčka. Syrové se stejně jako kdoule jíst nedají, mají chuť výrazně kyselou a trpkou, jakmile však projdou tepelnou úpravou, stane se zázrak. Chuť je najednou příjemná, navíc plody obsahují více vitamínu C než citrony a spoustu jiných důležitých látek prospěšných lidskému tělu. Plody jsou aromatické, krásně hladké, lesklé a příjemně malé. Lesklé jsou i listy kdoulovce.
)
Konzumovat ano, ale pozor na toxiny
Co se dá z plodů kdoulovce připravit? Například domácí sirupy a svěží limonády, kterým kdoulovec dodá výraznou vůni a příjemně kyselý chuťový tón. V džemech a marmeládách pro změnu využijeme kromě osvěžující chuti i vysoký obsah pektinu. Ano, plody kdoulovce dovedou přirozeně zahustit výslednou konzistenci pochutin. Plody se také dají nakrájet na tenké plátky, sušit a pak z nich můžete vařit lahodný čaj. Přidáte lžičku medu a je hotovo. V menším množství se také dají strouhat do sladkého pečení (spolu s jiným ovocem do koláčů a buchet). Vyrobit se z nich též dá domácí ocet a netradiční likér.
Jelikož jsou plody kdoulovce velmi kyselé, snadno jimi nahradíme citrón a dají se fermentovat se solí na způsob marockých kvašených citrónů, případně naložit jako rakytník do medu. Přidávat lze malé kousky bez semen i do kvašené zeleniny. Možnosti použití kdoulovce jsou takřka neomezené.
Pozor však, plody je třeba zbavit i před tepelnou úpravou jedovatých semen. V ovocném světě ale nejde o nic neobvyklého, nepříjemně toxické mohou být například i pecky meruněk, broskví, švestek, třešní a višní. Zcela jedovaté jsou pak listy a kůra kdoulovce, nehodí se proto k žádnému zpracování.
)
Plody, které vám rychle vysvětlí, co je na podzim dobré
Jinak nám ale plody kdouloní a kdoulovců rychle vysvětlí, jak je na podzim za náhle chladnějšího počasí důležitá imunita. Předkové sáhli v tuto dobu po všem, co měli po ruce. A právě to byly i plody kdouloní a kdoulovců, patřící k naprosté špičce ovocného království především v obsahu vitamínu C. Navíc si jimi můžete třeba i provonět prádlo v zatuchlé skříni. Předkové používali konkrétně plody kdoulovce při kašli a potížích s dýcháním, při chudokrevnosti, bolestech kloubů a svalů, na oslabená játra, slezinu a pro zlepšení krevního oběhu.
Zdroj: Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, medium.seznam.cz, biolib.cz, rostliny.net, sazenicka.cz, zahradnictvi-spomysl.cz, na-ovoce.cz, rostlinky.cz
Nevšední ovoce, které můžete pěstovat ve své zahradě
Zahradní „ovocnaření“, to vůbec nemusí být jenom obligátní, všem dobře známé druhy. Jablka, hrušky, jahody, maliny, meruňky, rybíz, angrešt, broskve, vlašské ořechy a jiné. Divili byste se, jak báječně chutnají a jakou parádu v zahradě nadělají i jiné druhy především ovocných dřevin. Poznáte je, tedy hlavně jejich plody?
