Máte v zahradě jehličnany? Pak pod nimi určitě najdete spoustu jehličí. A zřejmě vás zarazí ještě jedna věc, skoro nic zde neroste. Pod jehličnatými stromy se totiž z jehličí tvoří postupným rozkladem hodně kyselá hmota, které se říká hrabanka, a která uvolňuje kyselost do půdy. Běžný pokryv půdy v jehličnatých lesích. Většina zahradních rostlin přitom preferuje neutrální či mírně zásadité pH a platí to dokonce i pro většinu plevelů. Proto jsou v zahradách plochy pod jehličnany vystlané vrstvou popadaného jehličí obvykle holé, nic v nich nevyklíčí a nekoření. Dá se ale toto jehličí nějak využít?
Kdo pravidelně kompostuje listí, dobře ví, že se takovému kompostu říká listovka, a že je bez jakékoli další příměsi mírně kyselejší. Minimálně se musí zapravit do půdy, aby se kyselost neutralizovala, lepší je ale ještě přidat vápno v podobě přijatelné rostlinami, například mletý vápenec. V případě kompostu z jehličí ale hovoříme o takzvané hrabance (případně jehličnatce), což je vlastně jinak běžná lesní zemina, která přirozeně vzniká rozkladem jehličí a jiných rostlinných zbytků v lesích. Jde o docela mělkou povrchovou vrstvu půdy, která je lehká, přirozeně nakypřená, čili vzdušná, chudá na živiny a kyselá (pH mezi 3,5 až 5,5). S postupným rozkladem se zvyšuje její nasákavost, pro svou kyselost však není vhodná k plošnému hnojení a mulčování. Jinak se ale v závislosti na intenzitě dopadajícího slunečního záření barva jehličnatého mulče mění od šedé a hnědé až po oranžovou a bronzovou. Zahrada tak získá výrazné barvy, které si udrží celoročně. Skvělý je takový materiál všude, kde chceme zachovat přírodní a především lesní vzhled. Musíme však dobře vědět, co s hrabankou, tedy kam patří a v jakém množství.
)
)
1. Nechte jehličí, kde je. A přizpůsobte tomu výsadbu
Pokud v zahradě uvažujete o kyselomilnějších (acidofilních, nesnášejících zásadité prostředí) rostlinách, které jehličí doslova milují, nesnažte se o jejich výsadbu tam, kde by bylo nutné půdu dodatečně okyselit, případně rovnou vyměnit. Čím starší (čím déle) jehličnany v zahradě máte, tím větší vrstva tlejícího jehličí (hrabanky) pod nimi bude. Stačí na slunnějším místě před těmito stromy připravit záhon, který o jehličnatý materiál obohatíte. Rostliny pak vysadíte a jehličí pravidelně přisypáváte. Částečně se o to postarají i samotné stromy. Kanadské borůvky, maliníky, ostružiníky, azalky, rododendrony, hortenzie, čilimníky, datyně, pieris japonský, brusinky, bobkovišně, dřín květnatý, japonské javory, klematisy a karafiáty – to je krátký výčet kyselomilných rostlin. Hlavní je ale orientace vůči světovým stranám a dostatek sluníčka, přímo pod stromy nevysazujte nic.
)
2. Vytvořte si v dosahu jehličnatých stromů skalku
Obecně se také ví, že kyselomilnější bývají právě skalničky. Skalky navíc vypadají v popředí jehličnanů velmi dobře, dokonce je možné vysadit přímo na skalku nízké okrasné jehličnany (konifery). Důvod je stejný jako v předchozím případě, budete mít o dost méně práce s úpravou půdy a v případě potřeby jehličí jednoduše přisypete jako mulčovací materiál.
3. Mulčujte jehličím rostliny, kterým kyselost vyhovuje
Můžete samozřejmě jehličí pod jehličnany sbírat a mulčovat jím kyselomilnější rostliny kdekoli v zahradě. Co se týká mulče z jehličí, nejlepší je jehličí borové, nejhorší smrkové, protože se rychle rozkládá. To borové vydrží bez potřeby dosypání další vrstvičky i mnoho let. Mulč z jehličí bude v zahradě půdu bránit před vysycháním a erozí, v létě ji bude ochlazovat, v zimě naopak chránit před promrzáním. A svým rozkladem bude půdu okyselovat. Skvělé je také mulčování jehličím ve svazích, na rozdíl od jiných materiálů se nebude tak rychle splavovat, jehličky se zaseknou. Tomu pak ale musí odpovídat výběr kyselomilnějších půdokryvných rostlinných druhů. Přidávat je také možné jehličí, případně rovnou hrabanku, ke kyselomilným pokojovým rostlinám.
)
)
4. Přidejte jehličí do běžného kompostu, ale jen trochu
V zásadě není nutné jehličí pod jehličnany hrabat a odstraňovat. Tvoří přirozenou ochranu kořenů a přirozeně okyseluje půdu. Pokud ale chcete jehličí přesto hrabat, do kompostu určitě patří, ale jen v malém množství. Obecně je uváděn poměr do jedné desetiny objemu, záleží však na dalších materiálech v kompostu a jejich poměru. Do kompostu tedy jehličí určitě přidat lze, ale s rozumem. A pozor, jehličí se v kompostu rozkládá pomaleji (obzvláště borové), proces kompsotování proto zpomaluje.
)
5. Vyrobte si vlastní hrabanku, nebo si ji kupte
V lese hrabanku nesmíme sbírat, odebírali bychom tím důležitou vrchní vrstvu půdy. Některým vlastníkům lesů nevadí odebrání hrabanky v menším množství, ale je třeba se zeptat, navíc se hrabanka i prodává (např. pytlovaná v lesních školkách) a přidává se do některých kyselých zahradních substrátů. V substrátech hrabanka zlepšuje strukturu půdy a pomáhá zadržovat vlhkost. Pytlovaná hrabanka se často ukrývá pod názvem „borová sláma“.
A jak si hrabanku vyrobit? Je to snadné. Potřebujete pouze jehličí a malé množství běžné hlinité zeminy. Tyto dva materiály smícháte v poměru 3:1 a necháte cca 2 roky ležet na stinném a vlhkém místě. Raději volte stanoviště tam, kde pravidelně nerozděláváte ohně (co nejdál od ohniště), vaše budoucí hrabanka by totiž mohla za letních veder snadno chytit. Proč? Kvůli obsahu silic a pryskyřic.
)
6. Pomozte nemocným stromům
Jehličnatý mulč, případně rovnou hrabanka, se v zahradnické praxi používá ke sterilizaci půdy okolo nemocných stromů. Mírně vyživuje substrát (na živiny je ale jinak chudý), hlavně však vytváří kyselé nehostinné prostředí pro patogeny, což jsou naopak vhodné podmínky pro regeneraci dřevin. Bohužel však především jen takových, které snesou, nebo dokonce vyžadují, kyselejší prostředí. Rozkladem jehličí se také do půdy uvolňují minerály v podobě stravitelné pro rostliny, rozklad je postupný a trvá déle, než je tomu u většiny jiných mulčovacích materiálů. Jehličnatý mulč navíc neodplaví ani silné přívalové deště, zůstává na místě, kde zabraňuje přílišnému zhutnění půdy a umožňuje povrchu dýchat. Přitom v sobě zadržuje vlhkost.
)
Na co si ještě dát pozor?
- Ve velkém množství může jehličí půdu doslova „zamořit“ kyselostí na mnoho let. Změna pH půdy je dlouhodobá.
- Okolo okrasných rostlin ukládáme jehličnatý mulč, nebo přímo hrabanku, ve vrstvě 5-7 centimetrů silné, u keřů a stromků v síle 10-15 cm.
- Nikdy nenahrnujte jehličí přímo až ke kmeni, udržujte cca 20-30 cm odstup kvůli hnití materiálu, jeho rozkladu.
- Kvůli obsahu silic a pryskyřic je jehličí za zasucha velmi hořlavé.
- Jehličí je též „sběračem“ odpadků, tedy opadu z listnatých stromů. Zbavit jehličí napadaného a navátého listí není snadné.
- Suchý mulč z jehličí je neuvěřitelně „tvrdý“ materiál a když zaprší, je docela kluzký. Dovede tak i větší plochu zahrady funkčně znepřístupnit.
- Mělká vrstva mulče neochrání před plevely, snadno ji zasucha rozfouká vítr a půdu nevyživí dostatečně. Silná vrstva naopak rychle okyselí půdu. Sice potlačí plevele a odolá živlům. Ale už se jí vlastně nikdy nezbavíte.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, HomeGuide.com, BobVila.com, FamilyHandyman.com, PlantCareToday.com, Gardening.org, dumazahrada.cz, rozhlas.cz, nkz.cz
)
