Ne, každá rada z internetu vážně není dobrá. Víme, kde leží zdroj nesmyslů

Zdaleka ne každá rada z internetu funguje tak dobře, jak se snaží prezentovat autoři těchto „zaručených návodů“ doprovázených obrázky vykouzlenými umělou inteligencí.

Větu: „Nebuďte slušný, řekněte jméno.“ u nás před lety proslavil jistý slovenský politik. Pro tentokrát si tedy mimořádně dovolíme nebýt slušní a budeme nebývale konkrétní. Cílem našich výpadů je webová stránka Sharing ideas, jejíž báze pravidelných čtenářů čítá asi 2,5 milionu duší. To by zase tak zlé nebylo. Horší ovšem je, že samotný web sharingideas.me funguje primárně jako obsahová platforma pro sdílení kreativních nápadů, receptů a návodů, přičemž jeho publikum se sdružuje právě na navázaných sociálních sítích.

Kromě té hlavní stránky provozuje stejná síť i specializované podstránky, jako je například Plants and gardening na Facebooku, a ta má dokonce přes 5 milionů sledujících. A z ní pak unikají jednotlivé „recepty“ k desítkám milionů uživatelů. S tím, že do světa odtud neunikají jen ty nápady a postřehy, které by byly nové, neotřelé, chytré a osvědčené.

Ale především ty, které jsou vizuálně strhující, senzaci vyvolávající a takzvaně „klikací“.

Tedy většinou úplné blbiny, které jen vypadají dobře na obrázcích vykreslených umělou inteligencí, ale samy o sobě nefungují, případně mají kromě té nefunkčnosti ještě nějaký silný negativní efekt. A to je ten hlavní důvod, proč o nich píšeme. Jedna věc je totiž natrefit na „dobře míněnou radu, která nefunguje“ a něco úplně jiného je natrefit na „dobře míněnou radu, která vám zhuntuje zahradu“.

Sharing ideas, potažmo její sesterská stránka na sociálních sítích, Plants and gardening, je bohužel příkladem přesně takového zdroje, který vám dobrodiní „neužitečné rady bez následků“ velmi často neposkytne. I když tu narazíte na klasiku, většina těch na pohled zajímavých inspirací tu pro zahradníka, který jen hledá nový pohled na věc, může skončit slušnou katastrofou.

Například? Stačí zalistovat mezi nejčtenějšími návody. Jako první jsme vybrali jejich tip na míchání vaječných skořápek s citronovou šťávou. K čemu že to má být dobré? Ty drcené skořápky smíchané s citronovou šťávou, tedy slabou kyselinou citronovou, mají prý okamžitě „uvolnit“ vápník a vytvořit univerzální super-hnojivo. A proč to nefunguje? Klasicky proto, že koncentrace rostlinami využitelného vápníku zůstává i tak stále minimální. To by ale nebylo tak zlé, kdyby to jen nefungovalo.

Horší je, že ten výsledný roztok je extrémně kyselý. A pokud ho nalijete k rostlinám, které potřebují neutrální nebo zásaditou půdu, jednak jim drasticky rozhodíte pH a současně můžete spálit jejich kořeny. Internetová stránka vás ale nadšeně nabádá k tomu, abyste si prakticky vypálili kytky v květináči roztokem slabé kyseliny.

A dál? Co třeba lití mléka nebo piva na listy proti chorobám? To je recept podaný jednoduše tak, že máte postříkat listy okurek a rajčat pivem (či mlékem), abyste je ochránili před plísněmi. Ten návod byl uveřejněn ještě jednou, v trochu jiné verzi. Při ní se mělo stříkání mléka na pokojovky postarat o to, aby jejich listy získaly lesk. Kde je zádrhel? Podle očekávání: na slunci ty mléčné proteiny a cukry z piva velmi rychle podlehnou bakteriálnímu rozkladu.

Takže jediným zaručeným výsledkem je nesnesitelný zápach zkaženého mléka, linoucí se nad záhonky. Potažmo neskutečný smrad v bytě. A jako bonus i povlak, který ucpává průduchy listů, takže rostlina nemůže dýchat. Navíc tím vznikne ideální živná půda pro jiné druhy plísní. Takže tahle dobrá rada vlastně funguje přesně opačně, a vám a rostlinám uškodí hned natřikrát.

Čím ještě posloužíme? Třeba nápadem na sázení cibulek do papírových plat od vajec. To se líbí hodně, protože se to pojí s velkým zjednodušením práce a současně s tolik populární recyklací. Jak že by to mělo vypadat? Karton, plato od vajec, prý poslouží jako sadbovač. Dáte do něj cibulky tulipánů a celé je zakopete do země. Hned máte „pravidelně rozmístěno“ bez velkého rýpání se v zemi. A ten lisovaný papír se prý rozloží a rovnou poslouží jako hnojivo.

Háček je samozřejmě v tom, že moderní lisovaný karton drží vlhkost až příliš - anebo naopak ztvrdne jako kámen. Takže kořínky mladých rostlin skrz něj nedokážou prorůst, cibulky v něm v mokru zplesniví a shnijí dříve, než se karton vůbec začne rozkládat. V podstatě vás ta „práci zjednodušující rada“ nabádá k tomu, abyste pohřbili a zlikvidovali celou svou zásobu cibulek na příští sezónu.

Dalším takovým bludem je solení půdy pro sladší rajčata. Je to přesně ten návod, který pro svou nelogičnost skvěle zapadá do konceptu. Lidé si umí pamatovat zjevné paradoxy, a to, že mají přidat slabou hořkou sůl, aby vytvořili sladkou chuť, se jim v podvědomí uhnízdí dobře. Někdy je k tomu přitom doporučována sůl kuchyňská, jindy pak sůl koupelnová, epsomská. Ta někdy obsahuje až 98 procent síranu hořečnatého, což samo o sobě trochu napovídá, že asi nebude tou nejlepší cestou.

Nicméně ten recept nefunguje hlavně proto, že sladkost rajčat se odvíjí od úplně jiných příčin. Dána je například genetikou toho kterého rajčete, té které odrůdy. A pak pochopitelně množstvím slunečního svitu (fotosyntézou). S obsahem solí v půdě to nemá nic společného. Nadměrné prosolení půdy povede jen k tomu, že bude zničena půdní mikroflóra, a stresovaná rostlina přestane přijímat vodu.

Vynechat bychom asi neměli ani sypání kávové sedliny přímo k rostlinám, jako hnojivo. Lógr z kávy je prezentován jako univerzální spása pro každou kytku, která okamžitě dodá dusík rostlině. Ale jediné, co ta čerstvá kávová sedlina na povrchu květináče dovede, je vytvoření neprodyšné krusty, pod níž se začne tvořit plíseň. Která může přilákat drobné mušky (smutnice). Nemluvě o tom, že kofein v té proluhované sedlině může u některých rostlin ve skutečnosti potlačovat růst kořenů.

A ještě jeden kousek z desítek podivných receptů: Používání drceného skla coby bariéry proti slimákům. Pokud jste se dostali do konfliktu se slimáky, dá se rozumět vašemu zoufalství. I tomu, že jste ochotni vyzkoušet prakticky jakýkoliv recept, který vás jich zbaví. Bez ohledu na drastičnost. A co je drastičtějšího, než záhonek obsypaný nadrceným sklem, ne?

Na první pohled to vypadá logicky. Je to ostré, řezavé. Lepší než ostnatý drát, lepší než minové pole. Jenže ta až sadistická představa o slimácích, kteří se sami při plazení „krájí“ o ostré hrany, v praxi nefunguje. Slimáci produkují silný ochranný sliz, díky kterému dokážou bez zranění přelézt i žiletku. Nadrcené sklo je může trochu zpomalit, ale v průniku ke šťavnatým listům jim nezabrání. A jediné, co tím získáte, je záhonek plný skleněných střepů, které vás o tom, že jsou ostré a řezavé, budou velmi bolestně přesvědčovat ještě předlouhá léta a půdu učiní k obdělávání fyzicky nebezpečnou.

Můžete pochopitelně namítnout, že nejspíš nikdo není tak hloupý, aby si podobnými návody devastoval vlastní pokojovky, potažmo zahradu. Jenže síla internetu je v tomhle zdrcující. Navíc způsob, jakým jsou ty zaručené návody prezentovány na Sharing ideas, potažmo na sociálních sítích a stránkách Plants and gardening, skutečně silně působí na podvědomí čtenářů.

Už proto, že často míchají užitečné – léty prověřené rady – s takovými naprostými nesmysly, které jsou jen vizuálně atraktivní na videu, ale v praxi rostlinám škodí. A člověk mylně usoudí, že když je mu jeden takový starý a osvědčený recept známý, budou určitě fungovat i ty ostatní a vyzkouší je. Zvlášť když to celé doprovází atraktivní obrázky, vytvořené umělou inteligencí.

Zahradníci by ale na výplody umělé inteligence neměli příliš spoléhat. Měli by spíš sázet na tu svou, přirozenou. Ne každý recept nebo dobře míněná rada na internetu totiž skutečně fungují. Za špatný tip, který jste získali „za plotem“, můžete nadávat sousedovi. Za hloupost, na kterou jste se nachytali na internetu, můžete nadávat jen sami sobě.

Zdroj: Plants and gardening, Sharing ideas