Bílé kmeny ovocných stromů vídáme v zahradách po generace, přesto kolem nich panuje řada omylů. Nejde o pouhý estetický rituál ani o zahradnický přežitek našich babiček. Nátěr vápenným mlékem nebo postavení stínicích desek představuje fyzikální štít, který dokonce dokáže zachránit zdraví a životy mladých i starších výsadeb ovocných dřevin. Pochopení toho, jak zimní počasí na dřeviny skutečně působí, vám pomůže ochránit úrodu dříve, než uhodí první lednové mrazy.
Skrytá past v únorovém poledni
Většina pěstitelů se domnívá, že největším nepřítelem ovocných dřevin v zimním období je hluboký mráz. Stromy našich zeměpisných šířek jsou však na nízké teploty geneticky skvěle adaptované, pokud se nacházejí v hlubokém vegetačním klidu. Skutečné nebezpečí přichází ve chvíli, kdy se do tmavé borky opře ostré předjarní slunce. Tmavý povrch kůry dokáže v bezvětrných dnech absorbovat obrovské množství tepla a jeho teplota na osluněné jižní a jihozápadní straně snadno vystoupá na 15 až 20 stupňů Celsia, zatímco vzduch zůstává pod nulou a severní strana kmene mrzne.
)
Noční past a vznik mrazových desek
Teplotní rozdíl mezi osluněnou a odvrácenou stranou kmene může v jediném okamžiku dosáhnout propastných třiceti stupňů. Sluneční záření probudí kambium pod kůrou z dormance, v pletivech se začne pohybovat voda a strom falešně vyhodnotí situaci jako příchod jara. Jakmile však slunce zapadne, teplota kůry během několika desítek minut prudce klesne hluboko pod bod mrazu. Voda v aktivovaných buňkách zmrzne, roztáhne se a způsobí masivní potrhání pletiv. Na kmeni pak vznikají podélné mrazové trhliny nebo dochází k celoplošnému odumírání a odlupování kůry v podobě mrazových desek. Tyto rány se jen velmi těžko hojí a představují otevřenou bránu pro dřevokazné houby, bakterie i škůdce.
)
Albedo efekt v zahradní praxi
Řešení tohoto problému spočívá v prosté fyzice. Bílý povrch neodráží jen viditelné světlo, ale také infračervené záření, což zabraňuje nežádoucímu přehřívání kůry. Nanesením bílého nátěru udržíte pletiva v chladu a kmen se neprobudí dříve, než nastanou stabilně příznivé podmínky. Bílý nátěr navíc dokáže zacelit drobné prasklinky v kůře, kde na zimu rádi zalézají škůdci, a vápno svou zásaditostí působí též jako jemná dezinfekce proti sporám hub a lišejníkům. Zásah je nutné provést po opadu listí během suchého a bezmrazého podzimního dne, aby nátěr stihl důkladně zaschnout.
)
Jak připravit správný nátěr a čím ho nahradit
Tradiční receptura spoléhá na vápenné mléko, které se připravuje z hašeného vápna a vody v poměru zhruba jednoho dílu vápna na pět dílů vody. Směs by měla mít hustotu smetany, aby na kmeni nestékala, ale zároveň nevytvářela příliš silnou krustu, která by se loupala. Protože běžné vápno snadno smývá zimní déšť, osvědčilo se přidat do směsi trochu jílu nebo tapetového lepidla, které výrazně zvýší její přilnavost k borce. Pěstitelé, kteří se chtějí nátěrům vyhnout, mohou zvolit mechanické stínění. Ke kmeni stromu stačí z jižní či jihozápadní strany opřít a upevnit obyčejné dřevěné prkno. Prkno vrhá na kůru potřebný stín a brání přímému zahřívání sluncem se stejným úspěchem jako nátěr. Na širší kmen stačí použít dvě až tři prkna, přičemž je lze spojit laťkami.
Nástrahy v podobě hladové zvěře
Kromě teplotních šoků číhá v zimě na stromy další hrozba v podobě lesní zvěře a hlodavců. Zajíci a srnčí zvěř dokážou okusem mladých výhonů a jemné kůry stromek zcela zničit. Ochrana proto musí být komplexní. Mladé stromky s tenkou kůrou vyžadují mechanické chráničky z pevného plastového pletiva nebo perforovaného tubusu, které musejí sahat do výšky alespoň osmdesáti centimetrů nad úroveň terénu. Zapomínat se nesmí ani na hraboše a hryzce, kteří likvidují kořenový krček pod sněhovou pokrývkou. Po napadnutí prvního souvislého sněhu je proto nezbytné sníh kolem kmene důkladně ušlapat, což drobným hlodavcům znemožní budování chodeb těsně u zranitelné borky.
)
Kdy sáhnout po jutovině, rákosu a textiliích
Pokud nechcete kmen natírat nebo máte čerstvě vysazené stromky s tenkou, citlivou borkou, nabízí se celá řada obalových materiálů. Přírodní jutovina patří k nejosvědčenějším volbám. Je dokonale prodyšná, propouští vzduch, nezadržuje přebytečnou vlhkost a vytváří spolehlivou izolační vrstvu, která kmen chrání před mrazivým větrem i slunečním žárem. Podobnou službu odvedou také rákosové nebo bambusové rohože, které se volně omotají kolem kmene a navíc poslouží jako mechanická bariéra proti okusu. Bílá netkaná textilie s vyšší gramáží je vhodná především k ochraně celých korunek mladých teplomilných ovocných druhů, jako jsou meruňky, broskvoně nebo fíkovníky. U netkané textilie na kmeni je však nutné dbát na to, aby nebyla ovinuta příliš těsně, protože se pod ní při dlouhotrvajícím deštivém počasí může hromadit vlhkost vedoucí k zapaření a rozvoji plísní.
)
Materiály, kterým se raději zcela vyhnout
Při výběru obalů je zásadní vyvarovat se neprodyšných plastových materiálů. Běžné polyethylenové fólie, bublinkové fólie nebo smršťovací obaly na kmen v žádném případě nepatří. Vytvářejí totiž skleníkový efekt, kdy se kůra pod plastem při prvním slunečním svitu okamžitě zapaří a v noci promrzne ještě drastičtěji. Kondenzovaná voda pod igelitem navíc představuje ideální prostředí pro hnilobné procesy a kmen pod neprodyšným pláštěm doslova udusíte. Zcela nevhodné jsou také tmavé textilie, které teplo pohlcují, a tím přehřívání kůry ještě zhoršují.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz; Český zahrádkářský svaz; Kutina J.: Pomologická encyklopedie a agrobiologie ovocných plodin; Sus J. a kolektiv: Ovocnářství – Výsadba, ošetřování a řez ovocných dřevin
)
