Je libo mrkvičku, okurku nebo rajče? Žádný problém. Pokud vám nohy slouží a nemáte hluboko do kapsy, najdete je na pultech nejbližšího supermarketu. Prakticky bez ohledu na sezónu je pro vás vypěstují kdesi ve Španělsku a můžete si je dopřát kdykoliv. Lidé z osady Inukjuak, jednoho z nejizolovanějších obývaných míst na planetě Zemi, si to ovšem museli zařídit jinak.
Mimo kontakt se světem
Asi není úplně férové tohle místo nazývat osadou. Obyvatel je tu osmnáct stovek a celá tahle severská kolonie na výběžku kanadského Nunaviku je chápána jako město všestranně samostatné a soběstačné, protože jinak to tu ani nejde. Neexistuje zde žádné silniční napojení a spojení se světem je omezeno jen na úzké okénko v letním čase, kdy ledy povolí a zdejší přístav se otevře lodní přepravě. Teoreticky je možné se odtud dostat i letadlem, ale zpravidla jen v době, kdy jsou k tomu vhodné podmínky. Takže se skoro vyplatí čekat na to léto a loď.
)
)
)
)
Skleník nejviditelnější technickou novinkou
Izolace je tedy extrémní, ale příliš to tu nevadí. Inukjuak (volně přeloženo to současně znamená „obr“ i „mnoho lidí“) žije a na severské poměry si stojí víc než dobře. Dílem proto, že místní obyvatelé, arktická komunita kanadských Inuitů, jsou na zdejší mrazivé klima víc než dobře adaptovaní. A rovněž proto, že se nebáli do svých životů vpustit několik technických novinek. Tou nejviditelnější z nich je pak zdejší skleník.
Napoprvé zasvé, podruhé s dotací
Čtete správně: skleník. Aby tu nebyli přes zimu odkázáni jen na dovezené zásoby, jejichž ceny jsou slušně řečeno astronomické, a nemuseli se odříkat zdravých vitamínů, vybudovali tu v roce 2013 skleník. Pravděpodobně ten nejseverněji položený na celém světě. Říkají mu Sirvik a je středobodem zdejšího komunitního života. Tedy ve spojení s místní společnou jídelnou, která se celoročně stará o zdravou výživu obyvatel Inukjuaku. Vařit pro všechny najednou tu totiž vyjde při cenách paliv a energií mnohem laciněji.
)
)
Vláda zaplatila rekonstrukci Sirviku
První projekt komunitního skleníku, který v mrazivém regionu zajišťuje obyvatelům onu mrkvičku, okurku či rajče, si tu místní zafinancovali sami. A výrazně jím rozšířili svůj přístup k čerstvým, výživným a místně produkovaným potravinám. Háček je ovšem v tom, že taková zahradní technika v severském klimatu extrémně rychle zastarává. Takže jim loni kanadská vláda přislíbila a zafinancovala komplexní rekonstrukci a rozšíření jejich Sirviku. A letos, ve spolupráci s architekty ze studia EVOQ Architecture, proběhla realizace.
)
)
)
)
Unikátní počin techniky i architektury
Nová budova, navržená jako skutečné komunitní centrum pro lidi a výrobu potravin, zahrnuje solární skleník, který funguje po celou sezónu; hydroponické pěstební kontejnery, komerční kuchyň a jídelní/setkávací prostor pro komunitní, vzdělávací a kulturní aktivity. V extrémně nehostinném kraji, kde bychom čekali nanejvýš salát s přírodní ledovou úpravou, a to ještě draze dovezený, je hypermoderní skleník Sirvik opravdu unikátním počinem techniky i architektury.
Zdroj: EVOQ Architecture
Foto: Maxime Brouillet
