Vyvýšené záhony jsou oslavovány jako nefalšovaný hit sezóny. Možná jste na ně letos vsadili i vy. A dost možná právě zjišťujete, že vám to s nimi nejde tak, jak jste si představovali. Mají totiž spoustu kladů, ale pojí se s nimi též několik neduhů.
Měl by to být ideální start pro výsadbu: kupovaný substrát už obohacený hnojivem. Zdá se to jako praktická pomoc, jenže v zahradničení je to často spíše medvědí služba. Proč mohou tyto „vylepšené“ zeminy v květináčích způsobit víc škody než užitku a jak se vyhnout zbytečným problémům s vašimi rostlinami?
Být či nebýt, rýt či nerýt, orat nebo neorat. Orba byla odjakživa stavovským právem i povinností selského lidu, později jednotných zemědělců a dnes farmářů. Zahrádkáři pak nahrazují orbu rytím, protože na malých plochách záhonů a záhonků to jinak ani nejde. Jenomže jsou i tací, kteří říkají, že je vůbec otázkou, zda má orba (rytí) nějaký smysl. Například vědci na Slovensku na výzkumném poli u Piešťan. A ptají se již 25 let. Proč? Protože se snaží odpovědět na horký světový trend, nebo tam prostě jen pijí spoustu borovičky.
Chcete mít zahradu, která vypadá upraveně, působí harmonicky a zároveň nevyžaduje neustálé pletí a zalévání? Řešením je mulčovací kůra – přírodní zázrak, který si oblíbili jak hobby zahrádkáři, tak profesionálové. Je to jednoduchý a ekologický způsob, jak půdě i rostlinám dodat vše, co potřebují a vám ušetřit čas i práci.
Že tam jednou musíme všichni? To neplatí jen pro lidi, ale také pro kočky. S tím, že kočky domácí tam zpravidla musí jednou až třikrát denně. A byť některé micky stahují průměr, když chození na toaletu odbývají obden, nic to nemění na tom, že po jednom až čtyřech týdnech je třeba obsah kočičího záchodu vyměnit. Tehdy ovšem nastává čas na otázku klasiků. Kam s tím?
Jako každé jaro i letos sváží dychtiví zahradníci o víkendech z velkoobchodů celé palety s pytli kořenového mulče. Jsou to tuny a tuny materiálu, který sypou mezi záhonky. A také tisícikoruny na výdajích. Možná to dělají proto, že neví, že to jde i jinak. Laciněji a užitečněji.
Ne všechny pokojové rostliny, které se teď chystáte přesadit, to skutečně potřebují. Ušetřit můžete na práci, kterou do nich hodláte investovat. A taky na substrátu, hnojivech nebo rosení. Většinou to totiž není zapotřebí.
Děje se to každý rok, každé jaro. Co přesně? To, že se touhle dobou vždycky hezkých pár lidí odhodlá k tomu, že si letos přilepší. Tím, že začnou zahradničit. A že tím trochu pomůžou domácímu rozpočtu. Jenže většina z nich selže. Buď u toho fantastického koníčku nevydrží, anebo nic neušetří. Proč?
Kopcové záhonky jsou fajn nápad, který ale málokdy funguje tak, jak si představujete podle hezkých obrázků. Ti, kdo je budují, totiž často zapomínají na potřebné minimum konstrukčních znalostí. Jen s nimi může být hromada vysoká a úzká současně, a přitom se nerozpadnout. Jak postupovat?
Nejčastěji jde o jakýsi bílý povlak na povrchu pěstebního média. Může i páchnout, bohužel je ale největším problémem chřadnutí a odumírání pokojových rostlin. Plísně. Neklamný znak, že něco děláme špatně. Někdy je to důsledek přelévání rostlin, jindy nesmyslného přihnojování něčím, v čem plísně výborně prospívají a šíří se. Třeba kávovou sedlinou, lidově se říká lógrem. Ale může také jít pouze o vysrážené soli, pokud jsme dlouho nepřesazovali a často hnojíme. Jak tomu zabránit?
Složky růstového média pro pokojové rostliny jsou rozmanité. Umí pomáhat až zázračně, ale taky umí trochu pozlobit. Fintou je, že nejlépe fungují dohromady. Smíchané ve správném poměru. Jeho složení ovšem budete muset odhalit sami, my vám můžeme jen poradit.
Určitě do květináčů pokojových rostlin nepoužívejte obyčejnou hlínu, samotný kompost, nebo dokonce hnůj. Taky tomu, co dovnitř dáváte, raději neříkejte substrát. To je prý dost nepřesný termín. Správně se prý nazývá růstové médium. A co ještě chytrého se dnes řeší mezi květináči?
Kromě toho, že nějaká ta hromádka listí se bude v zahradě přes zimu hodit jako útočiště živočichům, jde o zajímavý mulčovací materiál, tepelný izolant a také budoucí hnojivo, pokud necháme listí rozložit na takzvanou listovku, nebo je jednoduše budeme přidávat do běžného kompostu. Rozhodně se nevyplatí listí spalovat, nebo vyvážet ze zahrady. Tento materiál máme zdarma a může nám posloužit stejně, jako slouží v přírodě. Příroda listí nehrabe.
Netkaná textilie, mulčovací fólie, geotextilie, respektive zbytečný černý hadr v zahradě, ze kterého se ve finále uvolňují i všudypřítomné mikroplasty. Mor, který před zhruba dvaceti lety dobyl naše veřejná prostranství i zahrady a dnes se ukazuje, že vlastně po všech stránkách jenom škodí. Proč?
Hrátky s tvarem záhonků, snaha prosadit do té zažité pravoúhlé geometrie i trochu pestrosti a organických objemů, se většinou s velkým úspěchem nesetká. Nejen proto, že je jejich zřizování pracné a údržba náročná, ale především kvůli tomu, že to na první dobrou většinou moc nefunguje. Poradíme, kde je chyba a jak ji napravit.
Jako oblíbená teplomilná tykvovitá zelenina jsou okurky klasikou, která nechybí v žádné domácnosti, restauraci, prostě v gastronomii. Jsou všudypřítomné, na rozdíl od našich předků však vyžadujeme, aby okurky nebyly hořké. Navíc je to i bezpečnější, protože hořkost okurek značí vyšší obsah v určitém směru nebezpečných cucurbitacinů.
Vždycky na to člověk přes zimu tak trochu zapomene, o to více je pak později na jaře zase překvapen, jakým zázrakem kopřivová jícha vlastně je. Škoda, že jí nemůže být dostatek už od časného jara. A vlastně i v zimě. Kopřivy musí nejprve pořádně narůst, abychom nemuseli celý den sbírat titěrné a silně nafialovělé mladé výhonky. S nadbytkem velkých kopřiv to už jde ráz na ráz. Sklizeno je za chvilku, napěchujete 200litrový sud dešťovky, která je sama o sobě také mírným hnojivem (především pro obsah dusíku), a pár dní počkáte. Po týdnu už lze zázračnou tekutinu začít odebírat.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Odpověď na otázku v nadpisu článku není jednoduchá a vůbec už ne jednoznačná. Navíc hrají roli i určité generační zvyklosti, za které by se někteří hádali do krve. Amatéři, tedy zahrádkáři, i profesionálové. Obě řešení mají svá pro i proti. Když nad tím tak přemýšlím, smysl mi dává kompromis.
Šetrnější zemědělství, které pomáhá udržet přírodu zdravější, zachovává přírodní zdroje, zvyšuje biodiverzitu v krajině a je ohleduplné i k půdě, je u nás velmi rozvinuté. Dokonce tak, že patříme co se týká podílu takzvaných bio farmářů mezi evropskou špičku. Až se tedy budete zase rozčilovat nad traktory uprostřed Prahy, nezapomeňte, že čeští farmáři již o mnoho více dělat nemohou. Problémem jsou však přetrvávající zemědělské kolosy a také neustálá šikana, která se na zemědělce valí ze strany různých úřadů. Vzpomenout ještě můžeme třeba výkupní ceny surovin, je toho ale mnohem více, co českým zemědělcům ztrpčuje život. Pomoci jim můžeme jedině my sami. Jak? Tak, že budeme jejich produkty upřednostňovat.
