Že tam jednou musíme všichni? To neplatí jen pro lidi, ale také pro kočky. S tím, že kočky domácí tam zpravidla musí jednou až třikrát denně. A byť některé micky stahují průměr, když chození na toaletu odbývají obden, nic to nemění na tom, že po jednom až čtyřech týdnech je třeba obsah kočičího záchodu vyměnit. Tehdy ovšem nastává čas na otázku klasiků. Kam s tím?
Spláchnout stelivo z kočičí toalety do toalety určené lidem se samo nabízí, ale proti jsou výrobci steliva, instalatéři a správci kanalizační sítě. Užitý materiál zpravidla není k něčemu takovému uzpůsoben. Toaletu by mohl zanášet a ucpávat, a jednou by se vám taky mohl v kanalizační odvetě navrátit zpět. O to asi nikdo soudný nestojí. Takže co jiného? Není třeba znovu vynalézat kolo.
Preferovanou, široce přijímanou a docela neutrální variantou je tedy sypat použitý kočkolit do směsného odpadu. A samozřejmě pak vynést celý pytel co nejdříve do popelnice, protože kočičince skutečně nevoní. Jak už to tak ale bývá, lidé se u takových formálních maličkostí snaží přemýšlet inovativně. Udržitelně.
Takříkajíc out-of-the-kočičí-box.
Proto se také začala šířit světem myšlenka na domácí kompostování kočičích bobků. Je to v pořádku? V krátkosti, je.
A taky není.
)
Kompostování steliva pro kočky vám sice může pomoci udržet ho mimo odpadkový koš a snížit objem produkovaných odpadů. Může naprosto neužitečný kočičí trus proměnit na něco užitečného a prospěšného pro vaši zahradu. Jen pro představu, jeho NPK profil je přibližně 4-10-0,3, takže je velmi slušným zdrojem dusíku i fosforu. Už se tetelíte radostí? Jen pozor. Nadšení z výživného hnojiva, která vám vaše vrnící kočka zdarma vyrábí, je třeba přibrzdit.
Úplně snadné to s ním není. Existují určitá hygienická rizika. Která se vyplatí znát, než se do takového díla pustíte.
)
Kočičince se rozkládají dobře, podestýlka nikoliv
Obecně se ale dá říct, že kompostování zvířecího trusu, včetně toho psího nebo kočičího, je technicky docela nenáročná záležitost. Trus je od přírody „dělán“ tak, aby se sám dobře rozkládal.
Funkční zádrhel může nastat jen u podestýlky. Třeba zrovna té, kterou právě používáte.
Podestýlka totiž bývá vyplněna různými absorpčními materiály, které mají pohlcovat zápach. Může to být například minerální jíl (bentonit sodný); krystalická podestýlka z amorfního silikagelu; jemná štěpka z kukuřičných stvolů; papír; tofu; sláma nebo nadrcené skořápky vlašských ořechů…
)
S tím, že asi nejběžnějším materiálem bývá minerální jíl a silikagel. A ani minerální bentonitový jíl, ani silikagel, nejsou kvůli své anorganické povaze kompostovatelné. Zatímco ostatní uvedené složky jsou organické, a rozložit se mohou, tyhle dvě by vám prostě v kompostu zůstaly ve své pevné a neproměněné podobě.
Čistě z pohledu rostliny by asi ničemu nevadily. Byly by prostě jen další minerální směsí, která by obohatila půdní substrát. V podstatě by to byla jen trochu jiná drenáž. Ale zahradník by už asi ve složení takové prosypané půdy rozdíl viděl. To, že pracuje s podestýlkou kočičího záchodu, by se mu připomínalo často. Největším technickým zádrhelem tedy je, že kočičí trus sice kompostovat lze, ale nikoliv už onu kočičí anorganickou podestýlku.
Pořád ale zůstává zádrhel hygienický.
Škrkavky a prvoci
Hlavní obavy z kočičích výkalů vzbuzují parazité a nemoci, které se s nimi do kompostu svezou. Z těch, které patří mezi zoonózy – zvířata je mohou přenášet na lidi – je to hlavně škrkavka kočičí (Toxocara cati) a prvoci Toxiplasma gondii. To, jak moc jsou anebo nejsou kočky těmito parazity promořené, ovlivňuje mimo jiné i to, jak moc „domácí“ vlastně jsou.
Dá se ale říct, že nositelem alespoň jednoho z dvojice nejčastějších parazitů je každá třetí kočka. A právě skrze jejich kompostovaný trus a vaši zeleninovou zahrádku se mohou tito parazité přenést i na vás.
)
K tomu, abyste zneškodnili škrkavky a jejich vajíčka v kompostu, je třeba udržet teplotu kompostu alespoň 60 °C po dobu tří dnů. Pak už by po nich měla být veta. Ale protože rizika mohou přetrvat – je těžké proces zahřívání kompostu uhlídat – je lepší se zcela vyvarovat užití vyprodukovaného kompostu pro aplikaci na konzumní plodiny.
Představa, že účastně biologicky rozkládáte kočičí trus v kompostu, kterým si pak zdravě pohnojíte bio-zeleninku, která může u budoucí matky vyvolat kvůli toxomplazmóze potrat nebo trvalé poškození plodu, asi nesedí nikomu.
Když kompost obohacený o kočičí trus nasypete okrasným rostlinám, nic až tak zásadního by se stát nemuselo. Pokud tedy ten záhon s okrasnými květinami nemáte hned vedle záhonu s plodinami hospodářskými.
)
Dá se tedy kočičí trus kompostovat? Ano, dá.
Ale tím největším problémem přitom nebude nakonec ani stelivo, jako oprávněná obava, že si s ním zanesete do vlastního potravního řetězce něco, čeho se i vaše kočka ráda zbavila zadem. Pardon - zadkem.
Zdroj: ArmandHammer.com, mayoclinic.org, ParasitesAndVector.com
)
)
