Nedostatek informací a zastaralé poznatky plynoucí z dřívějších řešení odpadové problematiky, třídění a recyklace. To jsou nejčastější důvody přetrvávání a šíření mýtů o třídění a recyklaci. Připočteme-li tradiční mávnutí rukou nad problémy a jejich řešením, mýty se šíří o to rychleji, protože je to jednodušší. Ve skutečnosti jde ale právě v Česku o paradox, protože (světe, div se) patříme právě v třídění odpadu mezi evropskou špičku. Tak to pojďme ještě zlepšit a zopakovat si nejhouževnatější z mýtů. Aby zmizely.
Česko je v třídění odpadů na evropské poměry (což znamená, že i na světové) úspěšné proto, že třídění začíná už od nejmenších obcí. Nádoby na tříděný odpad jdou za konzumenty a sběrný dvůr je v každé trochu větší vsi, navíc jsou tyto dvory otevřeny i menším částem obcí, tedy jejich obyvatelům. Od roku 2030 přitom skončí skládkování využitelných odpadů. A právě to by mělo ještě zvýšit význam správného třídění. Recyklace v Česku prostě funguje, mýty o třídění a recyklaci odpadu ale pořád přetrvávají. Žádné dlouhé a zbytečné řeči okolo. Které to jsou?
)
Mýtus č. 1. Rozbitá zrcadla patří do kontejnerů na barevné sklo
To je asi jedna z vůbec nejčastějších chyb, zrcadla do kontejnerů na tříděné sklo nepatří, stejně tak rozbitá skla z automobilů (autoskla), keramika, porcelán a varné sklo. Keramika s porcelánem jednoduše proto, že to vůbec není sklo. Autoskla kvůli obsahu různých chemikálií, kterými by sklo mohlo být znečištěno. A varné sklo proto, že má oproti běžnému sklo vyšší bod tavení. A o dost. Běžné sklo se taví při cca 1 600 stupních Celsia, zatímco varné sklo má bod tavení více jak 2 000 stupňů. Tyto materiály patří do směsného odpadu, objemnější prvky je třeba převézt do sběrného dvora, nebo hodit do veřejného kontejneru na směsný odpad.
)
Vůbec je ale nevhodné používání nádob na tříděný odpad velice častou chybou. Lidé si běžně mohou správné nádoby plést, nebo do nich dávají nevhodný odpad v dobré víře, že je jejich počínání správné. Proto nemá smysl začít bodování našich mýtů zrcadly a pokračovat dvojkou například u varného skla, trojkou u vinylu a čtyřkou třeba u polystyrenu. Ne, necháme v bodě č. 1 všechny nejčastější materiály, kterých se to může týkat. A rovnou si uvedeme, jak je to správně:
- Staré linoleum či vinylová podlaha, staré novodurové trubky (PVC) a podobné materiály nepatří do nádob na plast, odvezte je do sběrného dvora, stejně tak mastné obaly, obaly od nebezpečných látek (barvy, oleje) a znečištěný polystyren
- Plastové fólie kombinované s hliníkem (např. obaly od chipsů apod. nelze recyklovat, patří do směsného odpadu
- Staré zničené boty patří do směsného odpadu, případně sběrného dvora, materiálová skladba u nich může být neuvěřitelně široká
- Čistý polystyren patří do plastů (např. obaly od elektrospotřebičů), neměl by se ale do plastů dávat polystyren špinavý, např. ušpiněný od potravin, stavebních hmot a chemikálií
- Že ruličky od toaletního papíru a plata od vajec patří do bioodpadu nebo na kompost, nikoli do papírového tříděného odpadu, protože mají příliš krátká papírová vlákna a nelze je dál recyklovat, je již mýtus
- Do modrého kontejneru na tříděný papír můžeme vhodit časopisy, noviny, sešity, krabice a papírové obaly, nevadí ani papír s kancelářskými sponkami nebo obaly od vajec a ruličky od toaletního papíru, zpracovatelé si s nimi umí poradit
- Do modrého kontejneru na tříděný papír naopak nepatří celé svazky knih, uhlový papír a mastný či jinak znečištěný papír, stejně tak termopapír anebo použité dětské pleny
- Z obálek se musí nemusí vytrhávat fóliová okénka, při recyklaci papíru se tyto drobné nečistoty oddělí v rozvlákňovači
- Z PET lahví se nemusí snímat víčka a etikety, moderní linky si s víčky, která jsou z jiného plastu, poradí díky drcení a následné separaci ve vodní lázni
)
Mýtus č. 2. Lahve nebo jiné obaly se musí před vyhozením důkladně umýt
Házet sklo či plast do komunálního odpadu jenom proto, že se s tím nechcete mýt, je nesmysl. Vůbec je není třeba čistit. Technologické procesy jsou po svozu odpadu nastavené tak, aby byly sbírané suroviny zbaveny znečištění a aby byly připravené pro recyklaci. Stačí jenom vylít obsah sklenic a plastové obaly nenechávat vyloženě plné potravin (např. plný kelímek od jogurtu "s veškerým jogurtem"). Dokonce i sklo se smí házet do kontejnerů i s víčky, ta se vytřídí a dále zpracují.
Mýtus č. 3. Třídění je jenom šikanování lidí, komunální odpad je na konci dne stejně vytříděn
Není to pravda, vhozením do komunálního odpadu je jakýkoli materiál pro recyklaci navždy ztracen. Všechno putuje na skládku nebo do spalovny. A třeba sklo se na skládkách nerozkládá a nelze je zlikvidovat ani spálením. Navíc jde o cennou surovinu, nikoli odpad. Je prostě třeba změnit úhel pohledu. Obecné pravidlo říká, že čím více recyklovatelných složek objemově vytřídíme, tím méně je zbytkového nerecyklovatelného odpadu, který musí být zneškodněn na skládkách nebo ve spalovnách.
)
Mýtus č. 4. Veškerý odpad se míchá a končí na skládce, třídění je jenom politický trik
Tento mýtus zřejmě mohl vzniknout v zárodcích třídění a recyklování odpadu, nebo i pozorováním svozu (nakládání) odpadu z různobarevných kontejnerů. Vtip je ale v tom, že nákladní vozidla na odvoz odpadu mohou být vícestupňová, s několika oddělenými zásobníky. A také mohou mít lisovací mechanismy. Stejně tak není pravda, že by u nás neexistovaly recyklační technologie a proto je třídění jenom kamufláž. Není, tříděný odpad směřuje, kam má. A pokud by se konání konkrétního subjektu vymykalo pravidlům, je v rozporu s platnou legislativou.
)
Mýtus č. 5. Třídění je zbytečně drahé, skládkování je levnější
Skládkování je u nás sice stále časté (cca 42 % v roce 2023), legislativa se však mění a naopak se zdražuje skládkování. Samozřejmě především kvůli motivaci recyklovat. Třídění ale šetří primární suroviny a energii. Například nové skleněné obaly mohou obsahovat až 90 procent již dříve použitého skla, při recyklaci navíc sklo neztrácí žádné ze svých původních vlastností. Výroba nového skleněného obalu z použitého skla šetří přírodní zdroje a energie, přitom produkuje méně emisí CO2 než výroba z primárních surovin.
)
Mýtus č. 6: Recyklovat se dá cokoli donekonečna
Nedá, každý materiál má své limity. Papír je možné recyklovat pět až sedm krát, načež jsou vlákna již příliš krátká. I plasty se při každé recyklaci znehodnocují, také je nelze recyklovat pořád dokola. Ovšem sklo a kovy je možné recyklovat téměř donekonečna.
)
Dobrá zpráva, která se nemusí každému líbit
Dobrou zprávou je, že podle posledních údajů EKO-KOMu třídí v Česku odpad až 75 % lidí. Mnoho let se umisťujeme mezi třemi až čtyřmi nejlepšími státy v celé EU. Jak v parametrech třídění, tak recyklace obalů. Navíc se blíží zásadní omezení skládkování od roku 2030. Vlastně všechny recyklovatelné odpady se budou třídit a vůbec nebudou smět na skládky a do spaloven. Což ale znamená, že bude ještě důležitější, aby lidé dvakrát rozvážili, co vhodit do směsného komunálního odpadu a co ne. Každému se to líbit nemusí, ale rozhodně jde o pozitivní krok a důkaz civilizované společnosti.
Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství, EKO-KOM, MZP, zemito.cz, businessinfo.cz, ekolist.cz, Vetropack Moravia Glass
