Tichá past lidských odpadků: Jak naše zdánlivě nevinné zbytky zabíjejí volně žijící zvířata

Případ vydlabaných dýní, které lidé po podzimních oslavách masově vyhazují do lesů v domnění, že pomohou lesní zvěři, je pouze špičkou ledovce. Ježci, kteří se před hibernací zoufale snaží doplnit tukové zásoby, zkonzumují cokoliv dostupného. Dužina dýně u nich však vyvolává těžké průjmy a dehydrataci, což znamená ztrátu kritické hmotnosti a jistou smrt během zimy. 

Podobně nebezpečné je vyhazování zbytků pečiva, které kvasí a způsobuje spárkaté zvěři, ptákům i hlodavcům acidózu bachoru, ucpání volete či fatální zažívací křeče. Exotické ovoce, jako jsou slupky od citrusů a banánů, se v našem klimatu rozkládá celé měsíce a zvířata do svého těla spolu s ním dostávají vysoké dávky chemických postřiků a pesticidů, jež decimují jejich játra a ledviny.

Obaly od potravin představují neodolatelnou pachovou stopu, která k sobě láká šelmy, hlodavce i ptáky. Zvláště nebezpečné jsou plechovky od konzerv a paštik s ostrými hranami. Lišky, kuny, jezevci nebo toulaví psi vsunou čenich dovnitř, aby vylízali zbytky masa, ostré víčko či vnitřní okraj plechovky jim však rozřízne jazyk a patro, případně se plechovka zaklíní na hlavě zvířete. Zvíře s plechovkou na hlavě ztrácí zrak i orientaci a v panice umírá hlady nebo pod koly aut. Zbytky alobalu a umaštěných pečicích papírů pak zvěř často spolyká celé, což vede k mechanickému ucpání střev a následnému protržení trávicího traktu.

Mikrotenové sáčky, plastové obaly od sušenek a igelitové tašky nasáklé pachy jídla působí na býložravce i všežravce jako snadná potrava. Spárkatá zvěř, jako jsou srnci a jeleni, nedokáže plast v trávicím traktu rozpoznat ani strávit. Tyto nestravitelné kusy se hromadí v žaludcích a vytvářejí pevné útvary, takzvané bezoáry. Žaludek zvířete je plný plastu, takže zvíře necítí hlad, přestává přijímat skutečnou potravu a za plného břicha doslova umírá hlady a naprostým vyčerpáním. U menších savců a ptáků působí polykání drobných plastových útržků perforaci žaludku nebo neprůchodnost trávicí trubice.

Plastové motouzy ze zemědělských balíků, vyhozené rybářské vlasce, nitě a stuhy z balonků tvoří pro zvířata mechanické pasti, ze kterých není úniku. Ptáci je často využívají jako stavební materiál pro svá hnízda, což má za následek uškrcení mláďat nebo amputace jejich končetin, když se jim vlákna zaříznou do rostoucích nohou. Srnčí a jelení zvěř si zase provázky a dráty zachycuje do paroží při vytloukání, zpanikaří a může se zachytit v podrostu, kde uhyne žízní. U vodních ptáků vedou vlasce s háčky k těžkým vnitřním tržným ranám, pokud spolykají návnadu, nebo k utonutí, když se zamotají pod vodní hladinou.

Odhozené skleněné lahve působí jako pasti hned na několika úrovních. Malí savci, jako jsou myšice a rejskové, vlezou úzkým hrdlem dovnitř za sladkým zbytkem limonády či piva, ven po kluzkých stěnách už ale nevylezou a uhynou vedrem nebo hladem. Rozbité sklo funguje jako nášlapná mina způsobující hluboké řezné rány na bězích jelenů, divočáků i tlapkách psů a šelem. Do otevřených ran se okamžitě dostává infekce, která končí sepsí. 

Neméně závažný je chemický odpad v podobě nedopalků cigaret, těžkých kovů, vyteklých baterií nebo zbytků motorových kapalin, které kontaminují lesní louže a potůčky, z nichž pak zvířata pijí vysoce koncentrovaný jed.

Odplivnutá žvýkačka patří k nejčastějším a nejzákeřnějším drobným nástrahám na zemi. Ptáci ji často považují za kousek chleba nebo tučné sousto a pokusí se ji spolknout. Žvýkačka se jim okamžitě přilepí na zobák, patro i jazyk, což jim znemožní další příjem potravy i pití vody. Pokud se ptákovi podaří lepkavou hmotu částečně polknout, ucpe mu jícen nebo vole, kde se nestravitelná guma usadí a vede k postupnému vyhladovění zvířete za plného vědomí.

Vyhozené či lajdácky pohozené plastové sítě proti ptákům, sítě z balíků slámy, staré pletivo a netkané textilie zanechané na krajích lesů působí jako smrtící pavučiny pro plazy i ježky. U ještěrek a užovek vede prostrčení hlavy okem sítě k zaklínění šupin, zvíře se nedokáže vrátit zpět a při snaze o vysvobození se uškrtí nebo upeče na slunci. Ježci se do tenkých silonových ok zamotají bodlinami tak pevně, že se každým obranným stočením do klubíčka síť zařízne hlouběji do kůže a svaloviny, což způsobuje nekrózu tkáně a otravu krve.

Vyhazování uvařených zbytků jídel, uzenin nebo solených pochutin do přírody představuje pro divokou zvěř těžkou toxickou zátěž. Ledviny volně žijících savců i ptáků nejsou přizpůsobeny na koncentrované dávky kuchyňské soli, která u nich způsobuje fatální selhání ledvin, otoky mozku a zástavu srdce. Zbytky obsahující cibuli, česnek nebo zbytky čokolády a kakaa jsou pro psovité i kočkovité šelmy přímo toxické, zatímco plesnivějící zbytky vařených příloh produkují mykotoxiny, jež zvířatům nevratně poškozují játra a trávicí trakt.

Snaha zbavit se před zimou přebytků padaných jablek vyvezením celého přívěsu do lesa je pro spárkatou zvěř jednou z nejnebezpečnějších forem „pomoci“. Trávicí trakt srnčí a jelení zvěře se na podzim přirozeně přestavuje z letního režimu bohatého na vodu a bílkoviny na zimní, úsporný režim. V tomto období tvoří jejich přirozenou stravu především suchá vláknina, jako jsou větvičky, suchá tráva, kůra stromů a ostružiní. Mikroflóra v jejich složitém žaludku je v tuto dobu nastavena na pomalé štěpení celulózy.

Když se promrzlá zvěř dostane k hromadě sladkých jablek, instinktivně se jimi přejí, protože představují snadno dostupný zdroj energie. V bachoru však okamžitě nastane masivní kvašení velkého množství cukru, které prudce srazí pH žaludečního obsahu do extrémní kyselosti. Tento stav, známý jako akutní acidóza bachoru, zničí prospěšné symbiotické bakterie, naruší stěnu trávicího traktu a způsobí těžký průjem s celkovou otravou organismu. Kyselé prostředí navíc odčerpává z těla vodu a zvíře do několika dnů v krutých křečích uhyne na dehydrataci, a to přímo uprostřed sněhu.

Šťavnatá potrava v mrazech navíc zvířatům prudce ochlazuje vnitřní orgány, což vyžaduje obrovský výdej energie na zahřátí organismu. Právě proto myslivci v zimě zakládají do krmelců výhradně kvalitní suché seno, letninu a oves, které zvěř zasytí a zahřejí bez rizika kvasných procesů. Jablka lze v malém množství nabídnout pouze jako doplněk na podzim, nikdy však jako masivní zimní skládku u lesní cesty.

Obyčejný plastový kelímek od kávy s víčkem nebo kelímek od jogurtu představuje pro drobné savce mechanickou past s téměř stoprocentní úmrtností. Hlodavci, kuny, ježci i lasičky ucítí zbytky sladkého obsahu či tuku a prostrčí hlavu úzkým plastovým otvorem dovnitř. Zpětný pohyb jim však zablokují jejich vlastní uši, srst a zpětné okraje kelímku. Zvíře zůstane s plastovým kornoutem uvězněným na hlavě, ztratí sluch, zrak i možnost se nadechnout, upadne do paniky a velmi rychle se udusí nebo uhyne vyčerpáním.

Použité vlhčené ubrousky, vatové tampony a dámské hygienické potřeby pohozené podél turistických tras neobsahují pouze biologický materiál, ale především syntetická vlákna a plastové polymery. Zvěř tyto předměty často pozře kvůli lákavým pachům solí z lidského potu a tělních tekutin. Na rozdíl od běžného toaletního papíru se tyto produkty v žaludku nerozpadnou, naopak nabobtnají, absorbují žaludeční šťávy a vytvoří nepropustnou zátku v tenkém střevě, která bez okamžitého chirurgického zákroku končí bolestivou smrtí zvířete na sepsi.

Zdroj: Český svaz ochránců přírody; Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals; Veterinární a farmaceutická univerzita Brno; Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti; Státní veterinární správa ČR