Zaměřuje se hlavně na túje, jalovce a cypřiše. Na konci dvacátého století byl přitom považován za ohrožený druh, stejně jako desítky let předtím. Z otevřené přírody totiž téměř zcela zmizely jalovce a s nimi zmizel i krasec Lamprodila festiva. Jenže je zpátky a posledních dvacet let se šíří celou Evropou. Za jeho novou invazí může obchod s exotickými sazenicemi okrasných dřevin a jejich především kamionová přeprava. Hlavně z Itálie.
Pokud se vám krasec Lamprodila festiva dostane na zahradu, představuje pohromu především pro oblíbené túje, které si oblíbil místo dřívějších jalovců. Paradoxem je, že jdeš o zřejmě nejhezčího škůdce, jakého můžete v zahradách potkat. Navíc se k nám začaly vozit i exotické druhy jalovců, různé cypřiše a další druhy, které nemusí nechat tohoto brouka chladným.
)
Není přitom na své nežádoucí konání sám, například tesaříci Poecilium glabratum byli půl století považováni za vymřelý druh a najednou jsou zpátky, podobně jako exotický tesařík Semanotus russicus. Je docela logické, že jsou považováni za druhy chráněné, navíc nepředstavují pro okrasné dřeviny vážný problém, protože napadají především odumírající a oslabené stromy. Zato krasec Lamprodila festiva dovede zahubit i zcela zdravé stromy a keře. Zrezaví jim jehličí, opadá a dřeviny uhynou. Chřadnou, usychají a odumírají větve i celé stromy.
)
Dospělé jedince můžeme pozorovat od května do srpna, najdeme je hlavně na slunné straně dřevin v nejteplejších hodinách dne. Životní cyklus brouka probíhá tak, že samičky po páření kladou vajíčka do štěrbin v kůře kmenů nebo větví. Z vajíček se vylíhnou larvy, které proniknou kůrou do kambia dřevin, kde škodí. A jelikož se vyvíjejí déle, škodí i v další sezóně po přezimování. Životní cyklus trvá 2 roky, někde to ale může být až 3.
)
Délka těla imaga je 8–12 mm, je protáhlé a oválné, krovky jsou výrazně rýhované, zbarvení těla je kovově lesklé a s odstínem světle zelené, skvrny na těle jsou vybarvené do tmavě modré barvy s kovovým odleskem. Dospělci mají nápadně velké oči. Vajíčko má oválný tvar, larva protáhlá, zploštělá, beznohá a má smetanově bílou barvu se zřetelně článkovaným tělem. Dorůstá velikosti 15–20 mm. Kukla je nejprve bělavá a svou velikostí 8–12 mm se podobá dospělci.
Dospělí brouci žijí skrytě v substrátu pod stromy. Odsud vylézají v noci, lezou po kmeni stromu a kladou za šupiny kůry vajíčka, ze kterých se líhnou larvy vyžírající lýko. Vlastně je působení krasce podobné, jako když lýkožrout smrkový likviduje smrkové lesy. Suché větve je nezbytné odříznout a spálit, nikdy je nevyvážejte na skládky. Krasci by se z nich mohli šířit dál. Pokud uhyne celý strom, spalte jej také.
)
K zavlečení a šíření tohoto krasce stále dochází dovozem hostitelských rostlin, ovšem ti, co zde již jsou, tvoří další generace. Původní oblastí výskytu bylo Středomoří, dnes je však již zaznamenán prakticky v celé Evropě, šíří se především Evropou střední a západní. Dále se vyskytuje v Turecku, Sýrii a Libanonu.
Zdroj: tn.nova.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, mze.gov.cz, biolib.cz, portal.nature.cz, Wikipedia
Kvíz: Škůdci rostlin v našich zahradách. Poznáte alespoň ty nejčastější?
Slimáci, plzáci, mšice, molice, drátovci, svilušky, třásněnky, krtonožky, housenky – například běláska zelného, mandelinka bramborová, hlodavci, mravenci, puklice. Jednoduchý výčet nejčastějších škůdců, který v sobě ukrývá spoustu živočišných druhů. Třeba vlnatka krvavá je druh mšice o velikosti pouhých 1 až 2,2 mm. Tato mšice pokrývá rostliny hustou voskovou vatou, napadá především kmeny a větve stromů a přezimuje v prasklinách kůry.
