Cibulky tulipánů nemusejí do záhonu hned v září, ale ani v říjnu. Britská Královská zahradnická společnost je radí sázet až v listopadu, u záhonů dokonce po prvních mrazících, aby se snížilo riziko plísně tulipánové. V Česku podle dat ČHMÚ poprvé zamrzne v průměru mezi 15. a 22. říjnem, začátek listopadu je tedy pro tulipány ten pravý čas – narcisy a krokusy ale měly jít do země dřív.
Pravidelně udržovaný, nízko střižený smaragdový koberec bez jediného lístku jetele či pampelišky po celá desetiletí definoval prestiž rodinného domu a pracovitost jeho majitele. Tento symbol zahradnického triumfu nad divokou přírodou se však v posledních letech proměnil v terč ostré kritiky odborníků na biodiverzitu a vodní hospodářství. Monokulturní trávník vyžaduje gigantické objemy zálivkové vody, syntetická hnojiva a soustavný hluk motorových sekaček, přičemž přírodě nenabízí vůbec nic. Do popředí se dere fenomén zvaný rewilding neboli řízené zdivočení, který vrací zahradám jejich přirozenou rozmanitost, šetří tisíce korun ročně a ukazuje, že skutečná krása spočívá v druhovém bohatství, nikoli v dokonalém pažitu sterilního vzhledu a vysokých nároků na údržbu.
Pryšec běložilný je vzpřímená rostlina se sukulentním čtyřhranným stonkem a podlouhlými listy, na kterých jsou patrné výrazné bílé žilky. Rozšířen je v našich domácnostech značně, ale měli bychom si na něj dávat pozor.
Již v roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na evropskou černou listinu invazních druhů. Ano, ta okrasná dřevina pocházející z Asie, v jejímž případě jsme si doslova zavařili vysazováním podél železničních koridorů a v znečištěnějších oblastech. Začalo to však již v 19. století.
Na trvalkové záhony kleopatřina jehla, tedy správně česky mnohokvět hroznatý, rozhodně patří. A aby ne, nádhera květenství a neskutečná paleta barev tvoří z této rostliny skvělý solitér i exemplář do skupinových výsadeb. Pokud hledáte pro svou zahradu něco opravdu neobvyklého, kleopatřina jehla zaručeně vyrazí dech každé vaší návštěvě, stejně jako kolemjdoucím. A vlastně i vám samým. Rok za rokem.
Chryzantémy mají v evropském i celosvětovém květinářském obchodu výjimečné postavení a jejich tradice sahá od posvátných asijských zahrad až po naše dušičkové zvyky. Důvod, proč jsme jim tak bezvýhradně propadli, tkví v jejich neuvěřitelné vytrvalosti, odolnosti vůči sychravému počasí a schopnosti rozzářit zahradu v době, kdy většina ostatních rostlin rezignuje. Skutečným klenotem moderní scény se pak stávají pomponkovité chryzantémy. Jejich dokonale kulatá, hustě vrstvená květenství připomínají roztomilé bambulky a vnášejí do podzimního aranžování svěží hravost i novou estetiku, které propadnete na první pohled.
Na pultech zahradnictví stojí těsně vedle sebe, hrají podobnými odstíny růžové či fialové, případně bílou a nazelenalou. Na první pohled vypadají jako dvojčata, přesto jsou vřes obecný a vřesovec pleťový dva zcela odlišné druhy s jinými nároky, listy i dobou kvetení. Ve společném truhlíku mohou vytvořit dokonalý tandem od září až do jara, pokud víte, jak se o ně postarat a proč jejich největším zimním nepřítelem není třeskutý mráz, ale neviditelné sucho.
Od trnitého divocha na svazích starověké Asie až po dokonalý šlechtitelský klenot moderních parků, růže je živoucí kronikou lidské touhy po kráse. Její okvětní lístky voněly v ložnicích římských císařů, staly se němým svědkem krvavých britských válek o trůn a nakonec zažehly botanickou revoluci, která proměnila evropské zahrady v kvetoucí ráje.
Pokud vám v těchto letních dnech zahradu zdobí husté, opojně vonící hrozny květů obsypané desítkami barevných křídel, nejspíš máte co do činění s komulí Davidovou (Buddleja davidii), lidově známou jako motýlí keř. Tento opadavý keř pocházející z horských oblastí Číny se stal absolutním hitem moderních zahrad. A není se co divit – málokterá rostlina dokáže přilákat do zahrady tak živou kulisu motýlích křídel mnoha druhů.
Když se řekne kapradina, většině z nás se vybaví šero hlubokého lesa, vůně vlhké kyselé hlíny a pohádky o svatojánské noci. Tato starobylá rostlina, která pamatuje ještě dinosaury, však není jen ozdobou stinných koutů. Naše babičky moc dobře věděly, že kapradí má obrovskou sílu. Dokáže uklidnit mysl, přivolat do domu pohodu, a dokonce pomoci při nejrůznějších tělesných neduzích.
Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) je klenotem pozdního léta. Když většina ostatních keřů pomalu odkvétá, ibišek se teprve probouzí k životu a zaplavuje zahradu květy v odstínech bílé, růžové, rudé, fialové i modré. Aby ale keř ukázal svůj plný potenciál a nevyčerpal se, potřebuje správné podmínky a vaši asistenci.
Pivoňky patří k nejúchvatnějším okrasným rostlinám mírného pásma. Jejich mohutné květy připomínají hedvábná oblaka, která se na přelomu jara a léta rozvíjejí do vrstev jemných okvětních plátků poskládaných ve velké střapaté koule. Už po staletí pivoňky fascinují zahradníky, botaniky i básníky, dokonce i vládce. V jediné rostlině se spojuje křehká elegance s překvapivou dlouhověkostí a odolností. A když okvětní plátky popadají na zem, zdobí vlastně zahradu ještě jednou, podobně jako třeba vonné stopy po kvetení magnolií. Právě teď v našich zahradách pivoňky rozkvétají, příští sezónu by jich ale mohlo být víc. Inspirujte se souhrnem zajímavostí o těchto neobyčejných květinách. Odkud k nám pivoňky přišly, z jakých druhů a hybridů můžeme vybírat a jaké zajímavosti se o nich rozšířily světem?
Na Mostecku začal neobvyklý experiment. Vědci tam vysazují ozdobnici obrovskou – rychle rostoucí travinu, která dokáže prospívat i v půdě poničené těžbou uhlí. Podle odborníků má navíc biomasa z této rostliny podobnou výhřevnost jako hnědé uhlí. Ano, právě uhlí, které se zde těžilo a kvůli jehož těžbě se nyní provádějí rekultivace – tedy uhlí, které bylo důvodem bourání vesnic i přesunu vzácného kostela. Paradoxně by zde neúrodná území mohla obrůstat rostlina, která hřeje jako palivo získávané dříve na stejných místech ze země. Nové hnědé zlato severních Čech?
Floristé a vůbec prodejci velikonočních ozdobných propriet, živých i neživých, nás poučují, že na Velikonoce by hroby měly být hotové zhruba 2 až 3 týdny předem a výzdoba by měla na hrobech zůstat ještě týden po Velikonocích. Ale zkuste si dát na hrob něco, co vydrží měsíc? Navíc když máte rodinný hrob třeba na opačném konci republiky a k cestě tím směrem jste se prokousali až těsně před Velikonoci, nebo až o Velikonocích? Nic se neděje, výzdoba může být i taková, že neurazí křesťany, pohany ani ateisty, o Velikonocích ani po nich. A hmatatelný velikonoční symbol nemusí nést vlastně vůbec žádný.
Jaro je za humny a s ním i kvetoucí zahrady. A v nich okrasné cibuloviny, zahradní evergreen. Tenhle kvíz ovšem neřeší tulipány ani narcisy – čekají vás méně známé druhy. Poznáte je všechny?
Proč se řadí mezi okrasné cibuloviny i rostliny s hlízami a oddenky? Důvod je především praktický ze zahradnického hlediska, nejde o botanické řazení. Z botanického hlediska jde o geofyty, případě kryptofyty, opět však jsou do těchto dvou skupin řazeny vytrvalé rostliny s podzemními zásobními orgány bez ohledu na to, zda jde o cibule, hlízy, nebo oddenky. Botanicky jsou to však rozdílné orgány. Cibule jsou vlastně zkrácené stonky obalené suknicemi, hlízy ztlustlé stonky nebo kořeny a oddenky jsou podzemními stonky. Tedy stonky rostoucími pod zemí.
Na jaře kvetoucí cibuloviny. To může být v zahradě fantastická sbírka květin kvetoucích od zimy (sněženky) až do konce května. Nejkrásnější záplavy jarních cibulovin přitom očekáváme v dubnu. Náhle vylezou z půdy, rychle rozkvetou a zase rychle zmizí. Některé se dokonce chovají, jako by tu nikdy předtím nebyly. Rychle se zase zatáhnout do země, do svých zásobních orgánů, kde vyčkají na svou další jarní příležitost. Že se však nic neděje, to je jenom zdání, pod zemí se totiž kvetoucí cibuloviny také rozmnožují. Cibulkami, hlízami a oddenky.
Stručně a jednoduše. Pokud milujete tulipány a už jste se nemohli při pohledech z oken na bílou a mrazivou krajinu dočkat jara, nadělte si odměnu. Holandská květinová zahrada Keukenhof nabízí každé jaro miliony květů, které Holanďané vyvažují zlatem už od středověku. Navíc jde o druhou největší květinovou zahradu na světě a zároveň snad nejvoňavější místo, jaké kdy a kde vůbec můžete navštívit. Kdy je návštěva ideální? Tulipány kvetou již od března, ale největší nádhera se zde rozprostírá v dubnu. Až vás hlava rozbolí a oči budou přecházet.
Kdo by neznal sněženky. Už od útlého dětství nás provází jarem. Každé malé dítě se ptá, jak je možné, že vyrůstají a kvetou skrz studivý, ledový sníh. Jako by si v něm udělaly otvor, mnoho otvorů, každá zvlášť. A skutečně je to tak, sněženky si dovedou sníh rozehřát, rozpustit. Dokonce si poradí s mrazem i rozkvetlé, lehnou si na zem, zhroutí se, ale hned za oteplení se zase postaví a kvetou dál. Zotaví se. Sněženky jsou fenomén, první z květů jara, potrava hmyzu, sběratelská vášeň, žhavá obchodní komodita i slavnost. A jeden malý sněženkový festival se letos koná i u nás.
Hybridy (F1) jsou výborné pro začátečníky, garantují stabilní a vysoký výnos, ale každý rok je třeba kupovat nová semínka. Další generace nebývají geneticky stabilní. Oproti tomu nehybridní osiva vyhledávají zkušenější zahrádkáři, milovníci tradičních chutí a semenaření. A GMO osiva? Ta jsou u nás přísně regulována a v obchodech se s nimi nesetkáte.
Zimní návrat mrazů zaskočil nejen silničáře, ale i nadšené zahrádkáře. Sazenice vyseté v dobré víře, že jaro už klepe na dveře, se na okenních parapetech vytahují za nedostatkem světla a rychle slábnou. Proč k tomu dochází a jak mladé rostlinky zachránit dřív, než bude pozdě?
Přes jaro a léto si ho skoro nevšimneme, na podzim se ale vždy připomeneme a do zimy se stane naší modlou. Drží nás v sychravých ránech, překonáváme s ním období nachlazení a chřipek, rozehřívá nás zevnitř. Zázvor je taková osvědčená přírodní pojistka našeho zdraví. Ve světě jich ale existuje více druhů.
Nemáte čas na zalévání, ale toužíte po kousku zeleně, dotyku s přírodou? Láká vás nenáročnost, ale netěší vás pichlavé ostny kaktusů? Pak jsou pro vás sukulenty ideálním řešením. Jsou do krajnosti skromné, odolné a přitom neuvěřitelně půvabné.
