Zimní návrat mrazů zaskočil nejen silničáře, ale i nadšené zahrádkáře. Sazenice vyseté v dobré víře, že jaro už klepe na dveře, se na okenních parapetech vytahují za nedostatkem světla a rychle slábnou. Proč k tomu dochází a jak mladé rostlinky zachránit dřív, než bude pozdě?
Zima není pro rostliny dobrá
Ještě když letošní leden připomínal svou blátivostí konec březnového tání, dávalo to smysl. Ovšem ne teď, v únoru, kdy najednou vaše záda dostávají zabrat při odhazování sněhu. Plán byl přitom jasný: předpěstovat si ze semínek sazeničky, protože jaro už vlastně klepe na dveře. Teď to ale spíš vypadá, že bude lepší začít shánět jedličku do obýváku a začít ji zdobit.
Zima, která nikam neodešla, je zpět. Počasí, které byste ocenili před Vánoci, teď ale narušuje váš původní plán. Na okenních parapetech se vám to jen hemží truhlíky, z nichž už vykukují první svěže zelené děložní lístky malých rostlinek. A vůbec jim není dobře. Že je s nimi něco v nepořádku, to snadno poznáte podle toho, jak se „staví“ směrem k oknům. Vytahují se, zvedají.
)
Skoro jako kdyby chtěly překonat nějaký výškový rekord. Jenže za tu snahu nejspíš zaplatí docela vysokou cenu. Ono vytahování se a předrůstání vede k oslabení stonků. Pořád ještě slabé rostlinky se tím unáhleným růstem vysilují, vyčerpávají. Energie, kterou braly ze semínka, a kterou ještě ne úplně vydobývají jemnými kořínky ze substrátu, jim stačit nemusí. Mohou skončit oslabené, v růstu deformované. Anebo rovnou uhynout.
Jak se to stalo a co se s tím dá dělat?
Jsou to dvě otázky, a zvlášť ta první si zaslouží obsáhlejší odpověď.
Dobrý nápad, ale špatné místo
I když se okenní parapet v místnosti může zdát docela světlý (zvlášť v porovnání se zbytkem domácnosti), pro první růst rostlin to žádné terno není. Momentálně je totiž na vašem parapetu jen asi 50 procent světla, než kolik ho tam bývá v létě.
Je zima, slunce leží nízko a schovává své paprsky za mraky. Zkrátka, ani na tom nejsvětlejším a nejprosluněnějším parapetu vaší domácnosti teď není světla dost. Sazeničky, čerstvě vzcházející rostlinky, z toho rozum nemají. Neví, že nerostou v zapojeném podrostu. A tak při nedostatku světla dělají to, co jim přijde nejpříhodnější.
Natahují se to výšek, protože „myslí“, že tím předrostou svou zastiňující konkurenci, a jako první nejvyšší pak roztáhnou listy nad podrostem. Jenže kolem nich žádná taková konkurence není. Tím rychleným růstem a nakláněním se „za sluncem“ sami podrývají svou budoucnost.
)
Co z toho plyne? Jednoduše: nevysévat semínka všech těch okurek, paprik a rajčat moc brzy, a hlavně je nestavět na okenní parapet.
Z těch špatných míst – i když to tak na první pohled nevypadá – je totiž okenní parapet tím nejhorším. Světla je tu nedostatek, a navíc je jednostranné. Není to jediný problém. Extrémní podmínky tu plynou i z velkých teplotních rozdílů.
Ne, pod zateplenými okny vám jistě neprofukuje, ale okna chladná jsou. A těsně pod prahem okenního rámu umí být, když ne průvan, tak pořádně chladno. Sálavá zima.
Království ledu a ohně
Přitom hned pod parapetem obvykle stojí těleso topení, které zase vyhřívá. Pokud máte v truhlíku dvě řady sadbových květináčků, ta řada blíž oknu je vlastně konstantě podchlazená a ta přivrácená k topení se neustále přehřívá.
Dobře samozřejmě není ani jedno. Už proto, že jedny vám neustále prosychají až ke kořenům, a druhým v chladu přebytek vody moc nepomáhá.
Na pár centimetrech šířky parapetu se setkávají naprosto odlišné podmínky.
Chlad i horkost odspoda, nerovnoměrná vlhkost substrátu, boj o světlo, riziko spálení – to když slunce vykoukne anebo se listy dotknou studeného okna – je to příliš mnoho nedobrého pro start sazeniček do nového života.
)
Co se s tím dá dělat?
Jak už tu padlo, úplně nejlepší je takovou chybu nedělat. To je snazší, než ji pak nějak napravovat improvizacemi. Ale řekněme, že už jste do toho spadli, a než dobromyslné „kdyby“ vás zajímá spíš, jako to teď spasit.
Možné to je.
Prvním krokem asi bude ubrat na teplotě v místnosti, kde „pěstujete“. Teplota funguje do jisté míry jako akcelerátor růstu. Takže s nižší teplotou se zbrzdí i ono natahování. Optimální teplota by měla ležet (v závislosti na druhu té které sazeničky) mezi 13 - 18° Celsia. Což trochu předznamenává, že své sadbovače budete muset přesunout někam úplně jinam.
)
A ano, tam jinde asi bude světla ještě méně, než na parapetu. Takže budete muset začít uměle přisvětlovat. Můžete nějakou super-efektní a nákladnou UV lampou, samozřejmě. Ale pro případ ztroskotání úplně postačí i obyčejná stolní lampa. Ta dá zatím rostlinkám někde na polici víc, než kolik by dostaly na parapetu.
Bude to chtít vyvážit zálivku, nepřehánět to. A tam, kde už je „skoro pozdě“, můžete malé sazeničky podepřít třeba párátkem. Mají slušnou šanci, že se vzpamatují.
)
Izolovat, otáčet. A doufat
Pokud nechcete od pěstování na vnitřním parapetu okna upustit, třeba proto, že je jinam opravdu nemáte kam dát (protože všude jinde máte pokojové kytky)? Snažte se aspoň omezit rizikové faktory. Sadbovače „zaizolujte“ třeba tím, že pod ně položíte polystyrenovou desku. Pak už k rostlinám nepůjde takový chlad odspoda.
Určitou pomocí může být, když budete sadbovače s rostlinkami pravidelně (každý den) na okenním parapetu otáčet. Trochu jim to hlavu zamotá, ale přestanou se tak výrazně naklánět na jednu stranu. Přisvěcováním rozhodně nic kromě pár wattů navíc neztratíte.
)
U některých rostlin (typicky rajčatové sazenice) můžete ty příliš dlouhé stonky „zakrátit“ tím, že sazenice přesadíte hlouběji do substrátu. Kořínky z nich vyrazí i po délce stonku. Ale není to úplně ideální řešení, máme-li pracovat s křehkými rostlinkami. Navíc je to docela pracné.
A je snazší to udělat dobře, včas, než to pak napravovat. Okenní parapet ale není tím správným místem. Rozhodně.
Zdroj: awaytogarden.com, gardenbetty.com
)
