Jakmile se dny začnou zkracovat a ranní vzduch prosytí chlad, zahradnictví i květinářství zaplaví záplava barevných polštářů, bez nichž si český podzim už ani neumíme představit. Chryzantémy mají v evropském i celosvětovém květinářském obchodu výjimečné postavení a jejich tradice sahá od posvátných asijských zahrad až po naše dušičkové zvyky. Důvod, proč jsme jim tak bezvýhradně propadli, tkví v jejich neuvěřitelné vytrvalosti, odolnosti vůči sychravému počasí a schopnosti rozzářit zahradu v době, kdy většina ostatních rostlin rezignuje. Skutečným klenotem moderní scény se pak stávají pomponkovité chryzantémy. Jejich dokonale kulatá, hustě vrstvená květenství připomínají roztomilé bambulky a vnášejí do podzimního aranžování svěží hravost i novou estetiku, které propadnete na první pohled.
Historický původ a symbolika chryzantém napříč kulturami
Příběh chryzantémy, latinsky Chrysanthemum, začíná před více než dvěma a půl tisíci lety v Číně, kde byla tato bylina uctívána nejen pro svou krásu, ale také pro léčivé účinky. Byla považována za symbol ušlechtilosti, vytrvalosti a dlouhověkosti a stala se jednou ze čtyř vznešených rostlin čínského umění po boku bambusu, orchideje a švestkového květu. Obyvatelé staré Číny věřili, že odvar z jejích kořenů a květů dokáže navrátit vitalitu a zajistit věčné mládí.
V osmém století našeho letopočtu se chryzantéma dostala do Japonska, kde si získala tak hlubokou úctu, že byla prohlášena za symbol císařské rodiny. Císařská pečeť dodnes nese stylizovaný obraz šestnáctilisté chryzantémy a nejvyšší státní vyznamenání nese jméno Chryzantémový řád. Pro Japonce tato květina nepředstavuje smutek, nýbrž dokonalost, radost a slunce, což odráží i její starořecký název složený ze slov chrysos (zlato) a anthemon (květ).
)
Do Evropy doputovala chryzantéma poměrně pozdě, až koncem sedmnáctého a během osmnáctého století, kdy ji holandští a francouzští mořeplavci přivezli jako exotickou raritu. Zde se postupně adaptovala na chladnější klima a díky tomu, že v plné parádě rozkvétá na přelomu října a listopadu, našla své pevné místo v křesťanském kalendáři kolem svátku Všech svatých a Památky zesnulých. Zejména ve Francii, Belgii, Itálii a ve střední Evropě se stala symbolem věčné památky, útěchy a piety, ačkoliv moderní floristika tento hřbitovní stereotyp v posledních desetiletích velmi úspěšně bourá.
Botanická charakteristika a mechanismus kvetení
Z botanického hlediska náleží chryzantémy do mimořádně početné čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Většina kulturních odrůd, které dnes pěstujeme, spadá pod souhrnný název Chrysanthemum × morifolium neboli chryzantéma zahradní, případně Chrysanthemum indicum. Jde o vytrvalé byliny až polokeře s laločnatými, střídavými listy, které při promnutí uvolňují charakteristické kořenité aroma dané přítomností specifických silic a terpenů.
To, co laické oko vnímá jako jeden jediný květ, je ve skutečnosti složité květenství nazývané úbor. Skládá se ze dvou typů květů: trubkovitých, které se nacházejí ve středu terče a jsou oboupohlavní a plodné, a jazykovitých, které tvoří okrajové paprsky a často bývají sterilní. U plnokvětých forem se během staletí šlechtění středové trubkovité květy přeměnily na květy jazykovité, což vytváří efekt bohaté a plné hlávky.
Nejpozoruhodnější biologickou vlastností chryzantém je jejich fotoperiodismus. Jde o typické krátkodenní rostliny, což znamená, že k indukci a tvorbě poupat potřebují zkracující se délku dne, kdy temná perioda noci trvá nepřetržitě dvanáct až čtrnáct hodin. Tento mechanismus chrání rostlinu před předčasným vykvétáním v horkém létě a soustředí její reprodukční sílu do pozdního podzimu. Komerční pěstitelé tento jev využívají ve sklenících, kde pomocí černých zastiňovacích textilií dokážou napodobit podzimní režim a donutit rostliny kvést doslova na povel v jakémkoliv ročním období.
)
Bohatství tvarových skupin a kouzlo pomponek
Během staletí usilovného šlechtění vznikly tisíce kultivarů, které mezinárodní zahradnická klasifikace dělí do několika základních skupin podle tvaru a uspořádání úborů. Setkáváme se s květy jednoduchými připomínajícími kopretiny, poloplnými, sasankovitými s vypouklým polštářovitým středem, dekorativními s plochými jazykovitými květy i dramatickými pavoukovitými formami, jejichž okvětní lístky jsou dlouhé, prohnuté a tenké jako paprsky. Nechybí ani formy jehlicovité, lžícovité nebo reflexní, u nichž se okrajové lístky stáčejí směrem dolů ke stonku.
Samostatnou a dnes mimořádně vyhledávanou kategorií jsou právě pomponkovité chryzantémy. Květní úbory této skupiny jsou plné, přísně kulovité až polokulovité, tvořené stovkami drobných, pevně nahloučených jazykovitých květů, které se pravidelně překrývají a skrývají jakýkoliv náznak středového terče. Výsledkem je květ připomínající dokonalou sametovou bambulku. Tyto květy dorůstají velikosti od pouhých dvou do zhruba šesti centimetrů a vynikají mimořádnou trvanlivostí. Díky své kompaktní architektuře netrpí poléháním, lépe odolávají dešťovým kapkám a ve váze i v květináči působí neobyčejně moderním, strukturovaným dojmem, který oslovuje mladší generaci aranžérů odmítající nostalgický hřbitovní patos.
)
)
Pěstební nároky a výsadba
Úspěch při pěstování chryzantém začíná výběrem správného stanoviště. Tyto rostliny jsou milovnicemi slunce a vyžadují plně osluněné, teplé a vzdušné místo. V polostínu či stínu se stonky nepěkně vytahují, řídnou, méně kvetou a stávají se náchylnějšími k houbovým chorobám. Půda by měla být propustná, hluboce zpracovaná, bohatá na humus a mírně vlhká s optimálním pH v rozmezí 6,0 až 6,8. Rostliny nesnášejí těžké, jílovité a zamokřené půdy, ve kterých jejich dužnaté kořeny přes zimu snadno uhnívají.
Výsadba předpěstovaných sazenic nebo zakořeněných řízků do volné půdy se provádí na jaře, ideálně v květnu po odeznění posledních jarních mrazů. Tím získají dostatek času pro vybudování silného kořenového systému a robustní nadzemní hmoty ještě před nástupem podzimního kvetení. Pokud vysazujete již nakvetlé hrnkové rostliny na podzim přímo do záhonu, je nutné počítat s tím, že se do zimy nestihnou dobře zakořenit a jejich šance na přežití mrazů bez zvláštní péče výrazně klesá.
)
Celoroční péče, zálivka a tvarování
Péče o chryzantémy vyžaduje pravidelnost zejména v období intenzivního vegetačního růstu. Zálivka musí být rovnoměrná a směřovaná výhradně ke kořenům, nikoliv na listy či květy, aby se předcházelo rozvoji padlí a plísní. Půda by nikdy neměla zcela vyschnout, ale současně nesmí být dlouhodobě přemokřená. S výživou začínáme brzy po výsadbě kompletními hnojivy s vyšším obsahem dusíku pro podporu růstu výhonů. V polovině léta, zhruba od přelomu července a srpna, přepínáme na hnojiva s převahou fosforu a draslíku, která podporují násadu květních pupenů, pevnost pletiv a celkovou vyzrálost rostliny před zimou.
Zásadním krokem pro dosažení bohatě rozvětveného keříku je zaštipování, zahradnicky zvané pinzování. Když mladé rostliny na jaře dosáhnou výšky zhruba deseti až patnácti centimetrů, zkrátí se jejich hlavní vegetační vrchol. Tím se podpoří růst postranních větví, které lze počátkem léta zaštípnout ještě jednou. Nejpozději v polovině července je však nutné veškeré zaštipování ukončit, aby měly rostliny dostatek času k založení květních poupat. U velkokvětých odrůd určených k řezu se naopak postupuje metodou vyštipování, kdy se na stonku ponechává pouze jediný centrální pupen a všechny postranní se nemilosrdně odstraňují, aby veškerá energie směřovala do jednoho obřího květu.
)
Přezimování a množení
Otázka mrazuvzdornosti je u chryzantém klíčová, protože ne všechny kultivary snášejí středoevropskou zimu. Takzvané víceleté mrazuvzdorné chryzantémy, často řazené mezi listopadky, dokážou v záhonu úspěšně přezimovat, pokud jim zajistíme sucho a lehkou přikrývku z chvojí nebo suchého listí. Nadzemní část rostliny po odkvětu a prvních silnějších mrazech seřízneme zhruba pět až deset centimetrů nad zemí. Nikdy nepoužíváme neprodyšné fólie, pod kterými se hromadí vlhkost vedoucí k hnilobě krčku.
Oblíbené hrnkové kulovité chryzantémy, které na podzim zdobí zápraží, jsou naproti tomu většinou choulostivé a silné mrazy nepřežijí. Tyto rostliny je nutné před příchodem hlubokých mrazů ostříhat a přenést do světlé, chladné místnosti bez mrazu, kde se teplota pohybuje mezi dvěma a osmi stupni Celsia. Během zimy vyžadují pouze minimální zálivku, aby kořenový bal zcela nevyschl. Brzy na jaře rostliny probudíme vyšší teplotou a zvýšenou zálivkou, načež z nich můžeme odebrat mladé bazální řízky. Množení vrcholovými či kořenovými řízky je nejjednodušší a nejspolehlivější způsob, jak získat nové, vitální jedince nesoucí přesné vlastnosti mateřské rostliny.
)
Choroby, škůdci a fyziologické poruchy
Chryzantémy mohou být během vegetace napadány řadou patogenů a škůdců. Mezi nejčastější houbová onemocnění patří padlí chryzantémové, které vytváří bělavé moučnaté povlaky na listech, a rzi, projevující se drobnými hnědými až oranžovými kupkami spór na spodní straně listů. Za deštivého a chladného počasí představuje vážnou hrozbu plíseň šedá (Botrytis cinerea), která napadá především květní úbory a způsobuje jejich hnědnutí a hnilobu. Obranou je vzdušný spon, nezmáčecí zálivka a včasná aplikace fungicidů.
Ze škůdců rostliny nejvíce ohrožují mšice, které sají šťávy na mladých výhoncích a poupatech a zároveň přenášejí nebezpečné rostlinné viry. V suchém a teplém prostředí skleníků i venkovních teras se rychle šíří svilušky, způsobující drobné žluté tečkování listů a jemnou pavučinku. Častým problémem bývají také třásněnky poškozující okvětní lístky a způsobující jejich deformace, a larvy vrtalek, které v listové čepeli vyhlodávají klikaté světlé chodbičky. Proti škůdcům je nutné zakročit insekticidními mýdly, dravými roztoči v uzavřených prostorách nebo cílenými insekticidy.
)
Využití v moderní floristice a tipy pro řezané květy
V moderním květinovém designu zažívá chryzantéma obrovskou renesanci a stává se symbolem luxusu a architektonické čistoty. Zejména pomponkovité a santini odrůdy jsou floristy vyhledávány pro svou geometrickou přesnost, pevnost a schopnost dodat vazbám plnost a rytmus. Vynikají v podzimních kyticích v kombinaci s okrasnými trávami, šípky, jiřinami, eukalyptem či plody jeřabin, ale své pevné uplatnění nacházejí také v minimalistických interiérových aranžmá a slavnostních tabulích.
Aby řezané chryzantémy vydržely ve váze co nejdéle, často i tři až čtyři týdny, vyžadují specifické zacházení. Stonky je nutné seříznout ostrým nožem pod šikmým úhlem, nikdy je však nerozbíjejte kladívkem ani nedrťte, protože by došlo k ucpání cévních svazků rozpadajícími se buňkami a k rychlému nástupu bakteriální hniloby. Všechny listy, které by zasahovaly do vody, musí být pečlivě odstraněny, voda ve váze musí zůstávat čistá, ideálně s přídavkem výživy pro řezané květiny, a váza by neměla stát na přímém slunci, v průvanu ani v blízkosti mísy se zrajícím ovocem produkujícím ethylen.
Zdroj: Royal Horticultural Society: RHS Gardening Guides and Plant Selector – Chrysanthemum cultivation and classifications (rhs.org.uk); Hieke Karel: Chryzantémy; National Chrysanthemum Society UK; Pešková Marie: Květinářství: Podzimní trvalky a hrnkové kultury; Wikipedie, ČESKÉSTAVBY.cz
)
