Kulaté dušičkové chryzantémy nemusejí po svátcích na kompost. Česká zemědělská univerzita ověřila na pokusných záhonech, že některé odrůdy typu multiflora venku přezimují a dají se pěstovat jako krátkověké trvalky. Jestli to zvládne i ta vaše, záleží na odrůdě, na době výsadby a hlavně na tom, aby kořeny nezůstaly přes zimu jenom v malém květináči venku na mrazu.
Chcete krásnou zahradu, ale nesnášíte vytrhávání plevele? Obchodníci mají zdánlivě geniální lék: rozviňte po půdě role černé netkané zahradní textilie, vystřihněte otvory pro keříky a všechno zasypte kůrou nebo kačírkem. Gratulujeme, právě jste úspěšně podepsali rozsudek smrti nad půdním životem ve své zahradě a proměnili živou zemi v udušený plastový sendvič. Mýtus o bezúdržbové idyle totiž funguje přesně do chvíle, než se iluze rozpadne na mikroplasty a vy zjistíte, že jste si přírodu doma doslova zabetonovali ropným produktem.
Jaro je za humny a s ním i kvetoucí zahrady. A v nich okrasné cibuloviny, zahradní evergreen. Tenhle kvíz ovšem neřeší tulipány ani narcisy – čekají vás méně známé druhy. Poznáte je všechny?
Floristé a vůbec prodejci velikonočních ozdobných propriet, živých i neživých, nás poučují, že na Velikonoce by hroby měly být hotové zhruba 2 až 3 týdny předem a výzdoba by měla na hrobech zůstat ještě týden po Velikonocích. Ale zkuste si dát na hrob něco, co vydrží měsíc? Navíc když máte rodinný hrob třeba na opačném konci republiky a k cestě tím směrem jste se prokousali až těsně před Velikonoci, nebo až o Velikonocích? Nic se neděje, výzdoba může být i taková, že neurazí křesťany, pohany ani ateisty, o Velikonocích ani po nich. A hmatatelný velikonoční symbol nemusí nést vlastně vůbec žádný.
Jaro letos na pozvánku nečekalo. Otestujte se, jestli poznáte jeho první květinové posly, na které můžete narazit na zahradě i při procházkách probouzející se přírodou.
Koupit pozemek, postavit dům, natáhnout pletivo a podél něj narazit špalír zeravů západních. Český národní sen o okamžitém soukromí proměnil satelity i venkov v přehlídku sterilních zelených zdí, které spíš než rozkvetlý ráj připomínají urnový háj. Než ale vyrazíte do hobbymarketu pro další paletu těchto jehličnatých vojáků, měli byste vědět jedno: na svůj pozemek si právě dobrovolně instalujete ekologickou poušť, chronického žíznivce a časovanou finanční bombu, která vám dřív nebo později zrezaví před očima.
Kdo shání výzdobu na Dušičky na poslední chvíli, vsadí nejjistěji na živé rostliny v misce nebo truhlíku, které snášejí chlad a nepotřebují každodenní zálivku. Poradíme, kterých sedm koupit, na co si dát u každé pozor a jak z nich za jedno odpoledne sestavit tři jednoduché aranže.
Chryzantémy mají v evropském i celosvětovém květinářském obchodu výjimečné postavení a jejich tradice sahá od posvátných asijských zahrad až po naše dušičkové zvyky. Důvod, proč jsme jim tak bezvýhradně propadli, tkví v jejich neuvěřitelné vytrvalosti, odolnosti vůči sychravému počasí a schopnosti rozzářit zahradu v době, kdy většina ostatních rostlin rezignuje. Skutečným klenotem moderní scény se pak stávají pomponkovité chryzantémy. Jejich dokonale kulatá, hustě vrstvená květenství připomínají roztomilé bambulky a vnášejí do podzimního aranžování svěží hravost i novou estetiku, které propadnete na první pohled.
Na pultech zahradnictví stojí těsně vedle sebe, hrají podobnými odstíny růžové či fialové, případně bílou a nazelenalou. Na první pohled vypadají jako dvojčata, přesto jsou vřes obecný a vřesovec pleťový dva zcela odlišné druhy s jinými nároky, listy i dobou kvetení. Ve společném truhlíku mohou vytvořit dokonalý tandem od září až do jara, pokud víte, jak se o ně postarat a proč jejich největším zimním nepřítelem není třeskutý mráz, ale neviditelné sucho.
Levandule patří k nejoblíbenějším stálicím našich zahrad, balkonů i bylinkových záhonů. Její nezaměnitelné aroma, stříbřité listy a záplava modrofialových květů evokují prosluněnou atmosféru Provence. Aby však tento polokeř zůstal vitální, hustý a bohatě kvetl každé léto, vyžaduje, abychom správně porozuměli jeho nárokům. Zásadní roli hraje především přelom léta a podzimu, kdy se rozhoduje o tom, jak rostlina přestojí chladné měsíce a zda na jaře úspěšně obnoví svůj růst. Pokud vezmete do ruky zahradní nůžky a začnete bezhlavě řezat, je všechno špatně.
Podzim svádí k velkému úklidu zahrady a zahradnické nůžky už netrpělivě čekají na svou chvíli. Jenže právě teď mohou nadělat více škody než užitku. Okrasné trávy, některé keře, ovocné stromy i odkvetlé trvalky mají dobré důvody zůstat přes zimu nedotčené. Co na podzim rozhodně nestříhat?
Od trnitého divocha na svazích starověké Asie až po dokonalý šlechtitelský klenot moderních parků, růže je živoucí kronikou lidské touhy po kráse. Její okvětní lístky voněly v ložnicích římských císařů, staly se němým svědkem krvavých britských válek o trůn a nakonec zažehly botanickou revoluci, která proměnila evropské zahrady v kvetoucí ráje.
Konec léta mívá zrádný scénář. Přes den ještě chytáme bronz, ale meteorologická aplikace už varuje, že teploměr v noci nebezpečně olízne nulu. Většina pěstitelů v panice tahá těžké terakotové truhlíky přes práh a mění obývák ve skladiště. Přitom jde o zbytečnou dřinu – před jednorázovým teplotním šokem ochrání zeleň věc, kterou má každý v prádelníku: vyřazené bavlněné povlečení, prostěradla a jiné prodyšné textilie.
Než regály hobbymarketů zaplavily uniformní lesklé sáčky s hybridními semeny, bylo semenaření pro české hospodyně a pěstitele otázkou naprosté samozřejmosti i holého přežití. Tradice uchovávání vlastního osiva sahá hluboko do historie selského hospodaření a venkovských zahrad. Semena se předávala z generace na generaci v pečlivě popsaných papírových kornoutech, plechových krabičkách od bonbonů nebo plátěných pytlících zavěšených na suché půdě. Ženy instinktivně vybíraly ty nejranější, nejchutnější a nejodolnější plody, čímž vznikaly unikátní krajové odrůdy přizpůsobené typu půdy a odolné vůči místním chorobám. Adaptované na specifické mikroklima dané lokality, často jenom jedné vesnice.
V malebné krajině mezi řekami Mázou a Válou v nizozemské provincii Gelderland leží vesnička Appeltern. Právě zde se nachází fenomén, který nemá v evropském zahradním světě obdoby: Zahrady Appelternu (nizozemsky De Tuinen van Appeltern, nověji přejmenované jako Bloemenpark Appeltern). Nejde o klasickou botanickou zahradu ani o historický zámecký park s přísnou symetrií. Appeltern je živou, neustále se proměňující encyklopedií zahradního designu, kde na ploše přesahující 22 hektarů koexistuje více než dvě stě samostatných vzorových zahrad.
Touha po neokoukaných tvarech, sytých barvách a nevšední architektuře rostlin už dávno nemusí končit u choulostivých exotů, které je nutné na podzim pracně stěhovat do zimních zahrad. Šlechtitelský pokrok a cílený sběr z horských oblastí světa přinášejí druhy, jež klamou tělem: vypadají jako z vlhkého subtropického pralesa nebo asijského chrámu, ale bez zaváhání snesou středoevropské mrazy hluboko pod minus dvacet stupňů. Pojďme si některé z vlajkových lodí takové nabídky představit.
Zahradní architektura prožívá zvláštní období. Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že správná zahrada musí hrát všemi barvami duhy. Čím víc zářivě růžových petúnií, žlutých aksamitníků a červených pelargonií se na záhon vešlo, tím větší úspěch to mělo u sousedů. Výsledkem byl často vizuální ekvivalent cirkusového šapitó, ze kterého po pěti minutách bolely oči. Jenže s nástupem minimalismu, pohledového betonu, antracitových rámů a surového cortenu přišel šok. Barevný cirkus najednou vedle čistých linií současné architektury působil jako pěst na oko. A tehdy designéři objevili největší tabu botanického světa: totiž černou barvu.
Srpen v zahradě, to už není jen tak nějaké poklidné léto. Je to vrcholná sezóna, kdy se vaše záhony mění v mix luxusní přehlídkové runwaye, nonstop baru, automatu koruna a mezinárodního letiště zároveň. A hlavními aktéry jsou motýli. Když se na ně podíváte blíž, zjistíte, že jejich chování až děsivě připomíná různé lidské typy, které potkáváte na dovolené nebo v práci. Pojďme si posvítit na jednotlivé polétavé výtečníky v našich zahradách. Přinášíme vám humorný letní seznam 24 hmyzích sousedů, které v srpnu na zahradě zaručeně potkáte, včetně jejich často bizarních dětí (housenek).
Tradiční zahradní design se dlouho soustředil na barvy a velikost květů jako na hlavní parametry. Styl, který proslavil Piet Oudolf, však barvu staví až na druhé místo. Nejdůležitější je životní cyklus, tvar, textura a vytrvalost. V srpnu, kdy vrcholí horké léto, tento přístup exceluje: záhony nepůsobí zvadle, ale naopak monumentálně a dynamicky. A to díky těm nejvytrvalejším trvalkám.
Když se řekne kapradina, většině z nás se vybaví šero hlubokého lesa, vůně vlhké kyselé hlíny a pohádky o svatojánské noci. Tato starobylá rostlina, která pamatuje ještě dinosaury, však není jen ozdobou stinných koutů. Naše babičky moc dobře věděly, že kapradí má obrovskou sílu. Dokáže uklidnit mysl, přivolat do domu pohodu, a dokonce pomoci při nejrůznějších tělesných neduzích.
Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) je klenotem pozdního léta. Když většina ostatních keřů pomalu odkvétá, ibišek se teprve probouzí k životu a zaplavuje zahradu květy v odstínech bílé, růžové, rudé, fialové i modré. Aby ale keř ukázal svůj plný potenciál a nevyčerpal se, potřebuje správné podmínky a vaši asistenci.
V dnešních vysoce modernizovaných a industrializovaných městech člověk hledá místo, kde by se mohl nadechnout čerstvého vzduchu a na chvíli si odpočinout od davů. Zatímco v mnoha městech to možné téměř není, jinde představují plochy zeleně vyhledávané oázy klidu a pohody. Někde takové parky fungují dokonce velmi dlouho.
Myslíte si, že s červnem už sezóna výsevů končí? Právě naopak. Do záhonů stále můžeme vysévat saláty, kopr, rukolu, čekanku, hrách, fazole, mrkev i zeleninu pro podzimní a zimní sklizeň. A na své si přijdou také milovníci květin – čas je ještě na některé letničky i dvouletky.
