Levandule patří k nejoblíbenějším stálicím našich zahrad, balkonů i bylinkových záhonů. Její nezaměnitelné aroma, stříbřité listy a záplava modrofialových květů evokují prosluněnou atmosféru Provence. Aby však tento polokeř zůstal vitální, hustý a bohatě kvetl každé léto, vyžaduje, abychom správně porozuměli jeho nárokům. Zásadní roli hraje především přelom léta a podzimu, kdy se rozhoduje o tom, jak rostlina přestojí chladné měsíce a zda na jaře úspěšně obnoví svůj růst. Pokud vezmete do ruky zahradní nůžky a začnete bezhlavě řezat, je všechno špatně.
Z posvátných lázní starověku až do klášterních lékáren
Historie využívání levandule sahá více než dva a půl tisíce let do minulosti. Její samotný název pochází z latinského slovesa lavare, což znamená mýt se. Staří Egypťané používali levandulové pryskyřice a oleje při balzamování těl faraonů i k výrobě drahocenných vonných mastí, které provázely významné náboženské rituály. Féničané a Řekové obdivovali její antiseptické a zklidňující schopnosti, ale byli to především Římané, kdo ji proměnil v každodenní součást hygieny. Římské legie s sebou vozily sušenou bylinu na tažení, kde sloužila k ošetřování ran i odpuzování hmyzu. A římské lázně provoněné levandulovou silicí se staly synonymem pro čistotu těla i ducha.
)
Ve středověku se levandule z jihu přesunula do střední a západní Evropy zásluhou křesťanských mnichů. Benediktini a cisterciáci ji vysazovali v klášterních zahradách jako klíčovou součást své medicíny. Sloužila jako účinné sedativum, lék na žaludeční křeče a v době ničivých morových epidemií se nosila v malých plátěných sáčcích kolem krku jako ochrana před nákazou. Během renesance vstoupila levandule do světa vysoké parfumerie, zejména ve francouzském městě Grasse, a královna Alžběta I. si údajně žádala levandulový čaj jako pravidelný ranní prostředek proti migréně.
)
Správný výběr druhu do českého klimatu
Než se zahradník pustí do pěstování levandule, musí bezpečně rozlišit jednotlivé druhy, protože jejich nároky na přezimování se zásadně liší. Pro celoroční výsadbu do volné půdy v České republice je vhodná především levandule lékařská, latinsky Lavandula angustifolia. Tento druh pochází z horských oblastí Středozemí, díky čemuž výborně snáší suché mrazy klesající k minus dvaceti stupňům Celsia. Tvoří kompaktní keříky s úzkými lístky a v našich podmínkách představuje jedinou spolehlivou volbu pro trvalé venkovní záhony.
)
Naopak velmi populární levandule francouzská čili korunkatá, Lavandula stoechas, zaujme nápadnými listeny na vrcholu květenství připomínajícími motýlí křídla. Tento druh je však výrazně teplomilný a naši zimu ve volné půdě nepřežije. V našich zeměpisných šířkách se pěstuje výhradně jako přenosná rostlina v nádobách, kterou je nutné před prvními mrazíky přemístit do bezmrazého prostoru. Třetí variantou je takzvaný lavandin, kříženec Lavandula × intermedia, který vyniká bujným vzrůstem a masivní produkcí vonné silice, ovšem v tuhých zimách vyžaduje důslednou ochranu kořenů.
Půdní nároky, světlo a jarní start do vegetace
Základní podmínkou úspěchu je co nejvěrnější napodobení původního biotopu. Levandule nesnáší stín, přemokření a kyselou půdu. Potřebuje celodenní plné slunce a chudší, písčitohlinitou až štěrkovitou zeminu s neutrálním až mírně zásaditým pH. Pokud máte na zahradě těžkou jílovitou půdu, je nezbytné výsadbovou jámu prohloubit a vytvořit na jejím dně silnou drenážní vrstvu ze štěrku nebo hrubého písku. Hnojení organickými dusíkatými hnojivy je u levandule chybou, která vede pouze k nadměrné tvorbě měkkých zelených výhonů na úkor kvetení a drasticky snižuje odolnost vůči mrazu.
)
)
Vegetační období levandule začíná na jaře, zpravidla na přelomu března a dubna, kdy pominou nejsilnější mrazy a začínají rašit první očka. V této době provádíme hlavní tvarovací řez. Rostlinu seřízneme přibližně o třetinu až polovinu její délky, přičemž vždy dbáme na to, abychom nezasáhli do starého, zcela zdřevnatělého dřeva, které už nemá zelené lístky. Z holého starého dřeva levandule obráží jen velmi neochotně. Jarní řez zajistí husté rozvětvení a zabrání nevzhlednému vyholování keře zdola.
)
Letní péče a načasování sklizně aromatických květů
V letních měsících je levandule velmi nenáročná na zálivku. Dobře zakořeněný keř ve volné půdě vyžaduje vodu pouze při extrémních vlnách sucha, rostliny v květináčích zaléváme mírně až po úplném proschnutí substrátu. Přebytečná voda v podmisce vede k hnilobě kořenů, která je nejčastější příčinou úhynu této rostliny.
)
Sklizeň květů probíhá obvykle od konce června do poloviny července. Zásadní je vystihnout správný okamžik: květenství stříháme za suchého, slunného dopoledne ve fázi, kdy je rozkvetlá zhruba spodní třetina kvítků a horní část je ještě v poupatech. V této chvíli obsahuje rostlina nejvyšší koncentraci éterických olejů a při sušení neopadává. Druhý letní řez následuje bezprostředně po odkvětu, kdy odstřihneme všechny zaschlé květní stvoly i s malým kouskem zelené natě, což rostlinu povzbudí k tvorbě kompaktní koruny a leckdy i k mírnému podzimnímu dokvétání.
)
Klíčová podzimní péče a příprava na přezimování
Aktuální období podzimu je z hlediska přežití polokeře nejkritičtější fází celého roku. Základním pravidlem je vyvarovat se radikálního zkracování větví. Mnoho pěstitelů dělá tu chybu, že levanduli na podzim hluboce ořeže, což vyvolá rašení mladých, nevyzrálých výhonů. Tyto jemné přírůstky při prvních podzimních mrazících okamžitě namrznou a poškozená tkáň otevře cestu plísním přímo do středu keře. V září a říjnu provádíme pouze lehký očistný zásah – odstraňujeme suchá květenství a poškozené, nemocné či polámané výhony. Hluboký strukturální řez zásadně odkládáme na jaro.
)
Druhým rizikem české zimy není samotný mráz, nýbrž zimní vlhko spojené s kolísáním teplot. Levandule hyne častěji uhnitím než zmrznutím. Na podzim proto zkontrolujeme okolí keře a odstraníme napadané tlející listí z okolních stromů, které by na rostlině drželo nebezpečnou vlhkost. Kořenový krček je vhodné obsypat drobným štěrkem, keramzitem nebo pískem namísto běžné mulčovací kůry, která okyseluje půdu a drží vodu. V chladnějších polohách chráníme keř před holomrazy a zimním ostrým sluncem lehkým zakrytím chvojím. Větve jehličnanů zajistí stín i ochranu před mrazivým větrem, ale zároveň dovolí vzduchu volně proudit.
)
Podzimní péče o levanduli pěstovanou v nádobách vyžaduje specifický přístup. Kořenový bal v květináči promrzá mnohem rychleji než ve volné půdě. Nádoby s levandulí lékařskou můžeme buď zapustit i s květináčem do záhonu (do půdy) a zakrýt chvojím, nebo nádobu důkladně obalit jutou, bublinkovou fólií a postavit na polystyrenovou podložku ke stěně domu pod stříšku. Během bezmrazých dnů rostlinu v nádobě velmi střídmě zalijeme, aby nevyschla, protože stálezelené listy transpirují vodu i v zimě. Choulostivou levanduli korunkatou musíme před příchodem mrazů přemístit do světlé, chladné místnosti s teplotou mezi pěti a deseti stupni Celsia a zálivku omezit na absolutní minimum.
Zdroj: Lis-Balchin Maria, Lavender: The Genus Lavandula; Valíček Pavel a kolektiv:Léčivé rostliny tradiční čínské a evropské medicíny; Časopis Zahrádkář; ČESKÉSTAVBY.cz; Wikipedie
