Kulaté dušičkové chryzantémy nemusejí po svátcích na kompost. Česká zemědělská univerzita ověřila na pokusných záhonech, že některé odrůdy typu multiflora venku přezimují a dají se pěstovat jako krátkověké trvalky. Jestli to zvládne i ta vaše, záleží na odrůdě, na době výsadby a hlavně na tom, aby kořeny nezůstaly přes zimu jenom v malém květináči venku na mrazu.
Chcete krásnou zahradu, ale nesnášíte vytrhávání plevele? Obchodníci mají zdánlivě geniální lék: rozviňte po půdě role černé netkané zahradní textilie, vystřihněte otvory pro keříky a všechno zasypte kůrou nebo kačírkem. Gratulujeme, právě jste úspěšně podepsali rozsudek smrti nad půdním životem ve své zahradě a proměnili živou zemi v udušený plastový sendvič. Mýtus o bezúdržbové idyle totiž funguje přesně do chvíle, než se iluze rozpadne na mikroplasty a vy zjistíte, že jste si přírodu doma doslova zabetonovali ropným produktem.
I české zahrady už objevily půvab, lehkost, něhu a vytrvalost okrasných trav. Jak vybrat okrasné trávy právě pro vaši zahradu?
Na trvalkové záhony kleopatřina jehla, tedy správně česky mnohokvět hroznatý, rozhodně patří. A aby ne, nádhera květenství a neskutečná paleta barev tvoří z této rostliny skvělý solitér i exemplář do skupinových výsadeb. Pokud hledáte pro svou zahradu něco opravdu neobvyklého, kleopatřina jehla zaručeně vyrazí dech každé vaší návštěvě, stejně jako kolemjdoucím. A vlastně i vám samým. Rok za rokem.
Trvalky, to je vlastně každoroční zázrak v zahradách. Přežijí v půdě zimu v podobě zásobních orgánů (nejčastěji cibulek, hlízek a oddenků) a na jaře se začnou drát z půdy opět na povrch. Některým stačí před zimou trochu mulče, případně chvojí, jiné přežijí pod zemí i bez ohledu na teploty a počasí. A jedno mají trvalky společné, většina z nich nádherně kvete. Některé brzy na jaře, jiné později, mnohé druhy vydrží kvést od jara až po celé léto, jiné vykvetou až na konci léta, nebo až na podzim.
Chryzantémy mají v evropském i celosvětovém květinářském obchodu výjimečné postavení a jejich tradice sahá od posvátných asijských zahrad až po naše dušičkové zvyky. Důvod, proč jsme jim tak bezvýhradně propadli, tkví v jejich neuvěřitelné vytrvalosti, odolnosti vůči sychravému počasí a schopnosti rozzářit zahradu v době, kdy většina ostatních rostlin rezignuje. Skutečným klenotem moderní scény se pak stávají pomponkovité chryzantémy. Jejich dokonale kulatá, hustě vrstvená květenství připomínají roztomilé bambulky a vnášejí do podzimního aranžování svěží hravost i novou estetiku, které propadnete na první pohled.
Na pultech zahradnictví stojí těsně vedle sebe, hrají podobnými odstíny růžové či fialové, případně bílou a nazelenalou. Na první pohled vypadají jako dvojčata, přesto jsou vřes obecný a vřesovec pleťový dva zcela odlišné druhy s jinými nároky, listy i dobou kvetení. Ve společném truhlíku mohou vytvořit dokonalý tandem od září až do jara, pokud víte, jak se o ně postarat a proč jejich největším zimním nepřítelem není třeskutý mráz, ale neviditelné sucho.
Podzim svádí k velkému úklidu zahrady a zahradnické nůžky už netrpělivě čekají na svou chvíli. Jenže právě teď mohou nadělat více škody než užitku. Okrasné trávy, některé keře, ovocné stromy i odkvetlé trvalky mají dobré důvody zůstat přes zimu nedotčené. Co na podzim rozhodně nestříhat?
Od trnitého divocha na svazích starověké Asie až po dokonalý šlechtitelský klenot moderních parků, růže je živoucí kronikou lidské touhy po kráse. Její okvětní lístky voněly v ložnicích římských císařů, staly se němým svědkem krvavých britských válek o trůn a nakonec zažehly botanickou revoluci, která proměnila evropské zahrady v kvetoucí ráje.
Konec léta mívá zrádný scénář. Přes den ještě chytáme bronz, ale meteorologická aplikace už varuje, že teploměr v noci nebezpečně olízne nulu. Většina pěstitelů v panice tahá těžké terakotové truhlíky přes práh a mění obývák ve skladiště. Přitom jde o zbytečnou dřinu – před jednorázovým teplotním šokem ochrání zeleň věc, kterou má každý v prádelníku: vyřazené bavlněné povlečení, prostěradla a jiné prodyšné textilie.
Než regály hobbymarketů zaplavily uniformní lesklé sáčky s hybridními semeny, bylo semenaření pro české hospodyně a pěstitele otázkou naprosté samozřejmosti i holého přežití. Tradice uchovávání vlastního osiva sahá hluboko do historie selského hospodaření a venkovských zahrad. Semena se předávala z generace na generaci v pečlivě popsaných papírových kornoutech, plechových krabičkách od bonbonů nebo plátěných pytlících zavěšených na suché půdě. Ženy instinktivně vybíraly ty nejranější, nejchutnější a nejodolnější plody, čímž vznikaly unikátní krajové odrůdy přizpůsobené typu půdy a odolné vůči místním chorobám. Adaptované na specifické mikroklima dané lokality, často jenom jedné vesnice.
Zatímco hobbymarketové letáky tlačí jaro jako jediný správný čas na osázení zahrady, zkušení zahradní architekti a trvalkáři dělají pravý opak: to nejcennější sázejí v září a říjnu. Klíčový proces se neodehrává na povrchu, odehrává se o dvacet centimetrů hlouběji. Půda má totiž na rozdíl od vzduchu obrovskou tepelnou setrvačnost.
Zatímco většina běžných trvalek zvládne středoevropskou zimu bez sebemenšího zásahu, existuje početná skupina zahradních klenotů, které by bez cílené podzimní péče jaro nespatřily živé. Úhyn rostlin přitom málokdy způsobuje holomráz sám o sobě. Hlavními viníky bývají zimní přemokření těžké půdy, hniloba kořenového krčku pod mokrým sněhem, střídání mrazu s prudkým zimním sluncem nebo vymrzání mělce uložených hlíz.
Touha po neokoukaných tvarech, sytých barvách a nevšední architektuře rostlin už dávno nemusí končit u choulostivých exotů, které je nutné na podzim pracně stěhovat do zimních zahrad. Šlechtitelský pokrok a cílený sběr z horských oblastí světa přinášejí druhy, jež klamou tělem: vypadají jako z vlhkého subtropického pralesa nebo asijského chrámu, ale bez zaváhání snesou středoevropské mrazy hluboko pod minus dvacet stupňů. Pojďme si některé z vlajkových lodí takové nabídky představit.
Zahradní architektura prožívá zvláštní období. Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že správná zahrada musí hrát všemi barvami duhy. Čím víc zářivě růžových petúnií, žlutých aksamitníků a červených pelargonií se na záhon vešlo, tím větší úspěch to mělo u sousedů. Výsledkem byl často vizuální ekvivalent cirkusového šapitó, ze kterého po pěti minutách bolely oči. Jenže s nástupem minimalismu, pohledového betonu, antracitových rámů a surového cortenu přišel šok. Barevný cirkus najednou vedle čistých linií současné architektury působil jako pěst na oko. A tehdy designéři objevili největší tabu botanického světa: totiž černou barvu.
Srpen v zahradě, to už není jen tak nějaké poklidné léto. Je to vrcholná sezóna, kdy se vaše záhony mění v mix luxusní přehlídkové runwaye, nonstop baru, automatu koruna a mezinárodního letiště zároveň. A hlavními aktéry jsou motýli. Když se na ně podíváte blíž, zjistíte, že jejich chování až děsivě připomíná různé lidské typy, které potkáváte na dovolené nebo v práci. Pojďme si posvítit na jednotlivé polétavé výtečníky v našich zahradách. Přinášíme vám humorný letní seznam 24 hmyzích sousedů, které v srpnu na zahradě zaručeně potkáte, včetně jejich často bizarních dětí (housenek).
Tradiční zahradní design se dlouho soustředil na barvy a velikost květů jako na hlavní parametry. Styl, který proslavil Piet Oudolf, však barvu staví až na druhé místo. Nejdůležitější je životní cyklus, tvar, textura a vytrvalost. V srpnu, kdy vrcholí horké léto, tento přístup exceluje: záhony nepůsobí zvadle, ale naopak monumentálně a dynamicky. A to díky těm nejvytrvalejším trvalkám.
Stačí pár opravdu horkých dnů a terasa, na které jste ještě na jaře příjemně odpočívali, se promění v rozpálené místo, kam se nikomu moc nechce. Ranní káva je ještě v pohodě, ale kolem poledne už marně hledáte každý kousek stínu. Pak se není čemu divit, že se radši vrátíte do domu.
Pivoňky patří k nejúchvatnějším okrasným rostlinám mírného pásma. Jejich mohutné květy připomínají hedvábná oblaka, která se na přelomu jara a léta rozvíjejí do vrstev jemných okvětních plátků poskládaných ve velké střapaté koule. Už po staletí pivoňky fascinují zahradníky, botaniky i básníky, dokonce i vládce. V jediné rostlině se spojuje křehká elegance s překvapivou dlouhověkostí a odolností. A když okvětní plátky popadají na zem, zdobí vlastně zahradu ještě jednou, podobně jako třeba vonné stopy po kvetení magnolií. Právě teď v našich zahradách pivoňky rozkvétají, příští sezónu by jich ale mohlo být víc. Inspirujte se souhrnem zajímavostí o těchto neobyčejných květinách. Odkud k nám pivoňky přišly, z jakých druhů a hybridů můžeme vybírat a jaké zajímavosti se o nich rozšířily světem?
Návod na podzimní výsadbu cibulek je prostý. Ne všude vám ale prozradí i to, jak cibulky udržet v zemi až do zimy, tedy vlastně do jara. Vyhrabat je ven na světlo totiž zkouší kdekdo na vaší zahradě. Mnohé jsou chutné. Velice.
Do konfliktu s opylovači se nemusíte dostat jen tím, že na své zahradě stříkáte insekticidy. Nelibost užitečných tvorů můžete způsobit i tím, že jim nabídnete desítky, stovky pestrobarevných květů. Ovšem šlechtiteli předem upravených pro větší krásu, nikoliv pro užitek opylovačů.
Září je již měsícem, který spadne přesně 21.9. do podzimu, přesto ale v zahradách právě v září spatříme spoustu kvetoucí nádhery. Některé rostliny poznáme na "první dobrou", jak se lidově říká, u některých musíme chvíli přemýšlet a pak se raději zeptat, nebo si název oné květeny ověřit jinak. Mně se třeba stále "motají" dohromady jména weigelie a bugenvilea. Nevím proč. Což o to, ony jsou si dost podobné a dokonce mohou kvést v září vedle sebe, protože některé druhy weigelií nastartují v srpnu druhé kvetení a mohou pak kvést až do konce září, jenže pořád nechápu, proč si pletu jejich názvy, když obě rostliny dobře znám. A co vy, jak jste na tom? Otestujte se v našem kvízu.
V okvětních lístcích růže je snadné se ztratit. Křehká krása, okouzlující barva a podmanivá jemná vůně vytváří dojem samy o sobě, a všechny dohromady pak tvoří pravzor dokonalé květiny. Ta dokonalost ale přicházela postupně, během tisíciletí pěstění. Kterým předcházely miliony let evoluce.
