Návod na podzimní výsadbu cibulek je prostý. Ne všude vám ale prozradí i to, jak cibulky udržet v zemi až do zimy, tedy vlastně do jara. Vyhrabat je ven na světlo totiž zkouší kdekdo na vaší zahradě. Mnohé jsou chutné. Velice.
Cibuloviny, kterých si považujeme pro jejich jarní krásu – například tulipány, narcisy a hyacinty, je třeba sázet na podzim. Teorie je jasná: ideální čas pro výsadbu je někdy od září do listopadu, kdy už teplota půdy (nikoliv teplota vzduchu) poklesne pod 10 °Celsia. Je to důležité pro to, aby zasazené cibulky „už“ nestačily vyhnít, ale taky proto, aby měly dost času k zakořenění.
Teorie dále praví, že jako první jdou do země narcisy, sněženky, bledule, po nichž se na svou cestu pod zem připraví tulipány, okrasné česneky, hyacinty. A jako poslední, často až v listopadu, jsou na řadě kosatce. A zmínky o tom, že drobné cibulky se sází blíže k povrchu, do hloubky mezi pěti až deseti centimetry, zatímco ty větší až velké cibule je třeba dávat někam do hloubky mezi 20 – 30 centimetry.
)
Takhle sepsané to vypadá jednoduše, prostě. Jenže oni mají jiné plány? Kdo? Ti, na které ještě není taková zima, aby se ztratili. Tím oni jsou myšleni zejména myši, tedy vlastně ony, kterým děláte nesmírnou radost, že jim podstrojujete něco dobrého na zub. Nadšení jsou i hraboši. A pokud jde o městské zahrádky, chutné cibulky se nezřeknou ani potkani.
Mezi další vděčné sběrače (a ničitele) vaší práce se počítají ježci – ti tedy pasou hlavně po hmyzu a žížalách, kteří vykouknou z vámi nakypřené hlíny - a pak taky některé druhy ptáků. Mají to s nakypřenou zemí podobně, jako ti ježci. Obvyklými podezřelými mezi opeřenci jsou sojky, ale zrovna na naší zahradě je tím největším hanebníkem drzá kosice. Cibulky prokazatelně nejí, ale nesmírně ji rozorávání jamek s cibulkami baví.
To z docela prostého a nenáročného postupu – který připomíná návod na přípravu špaget v průměrné italské domácnosti - dělá docela jiný příběh. Problém totiž zjevně není na podzim cibulky zasadit do země, ale zajistit nějak, aby tam zůstaly opravdu až do zimy (jara) a nevyhrabané.
)
Finty, triky, nápady
Aniž bychom chodili kolem horké kaše a kráteru po cibulce, povíme si, jak je ochránit. Jednou z variant jsou tzv. pletivové košíky. Ty vypadají legračně, jako malé Dómy hromu. A tu legrační podobu bychom jim i odpustili, kdyby fungovaly. Jenže ony pomáhají jen proti ptactvu. Hlodavci se k nim umí dostat i pod nimi. Navíc je to poněkud nákladné opatření.
Podobné je to i s různými „příklopy“, které si třeba recyklujete z nastříhaných PET lahví. Ty zase vypadají ošklivě, a navíc je uvnitř nich tepleji. Cibulky to může ošálit a některé i hnát k růstu, protože jsou vlastně v takovém mini-skleníku. A ano, proti pod zemí norujícím hlodavcům stejně moc nefungují.
)
Dobré ale pracné řešení se nabízí, když záhon pro cibulky nejprve pořádně vykopete a zahloubíte, abyste dno té jámy vyložili nějakým hustým kovovým (králičím) pletivem. Varianta s králičím pletivem, přeloženým ještě roxorem, pak funguje ještě lépe. Ale je to hromada práce a spousta starého železa. Účinnost této metody taky není stoprocentní, protože se hraboši mohou dostat k cibulkám podhrabáním z boku, ale výsledky jsou řekněme víc než slušné.
Vždycky to jde i snadněji. V domácích potřebách a dalších podobných obchodech jsou například k sehnání plastové košíky. Takové ty univerzální košíky, které se hodí na odkládání zbytečností, aby se jen tak nepovalovaly. Ovšem právě takový košík se dá skvěle zužitkovat při výsadbě nízko-kořenících cibulek. Hlodavcům totiž nestaví bariéru do cesty jen zespoda, ale i ze stran. A tolik peněz to zase nestojí, abyste košík nemohli zakopat i s cibulkami. Navíc je plastový a vydrží tedy mnoho podzimů a zim…
Tam, kde je situace s hlodavci trudná, lidé zakopávají cibulky přímo vysazené do kbelíků (a s celými kbelíky je pak dávají do země). Cibulka je v bezpečí a přitom se neodřezává od vlivů okolního podnebí, které pro správné načasování růstového cyklu potřebuje.
Někdo nedá dopustit na překrytí cibulek pořádně tlustou vrstvou mulče, protože ten prý snižuje šanci na nalezení cibulek. Názory se různí. Průměrný výsledek, ale zase s ne extrémní námahou, se jeví být dosažitelný s pomocí husté sítě vypnuté těsně nad povrchem půdy – ta brání přístupu hrabajícím ptákům i jako „prevence“ proti hlodavcům.
Záhonek s cibulkami by neměl být blízko kompostu, popelnic nebo blízko vysypaného zrní z ptačího krmítka, protože to jsou přesně ta místa, kde se hlodavci nejspíš ochomýtat budou. A pokud jde o hnojení, je lepší se vyhnout všemu, co by mohlo lákat hladovce a hlodavce: kostní moučkou, krevní moučkou, rybí emulzí nebo jinými páchnoucími přísadami, které by mohly přilákat hladové tvory.
)
Za zmínku stojí i to, že byste místo po výsadbě cibulek měli uklidit a zahladit po sobě stopy. Pokud necháte záhon posetý lehoučkými slupkami, bude to pro hlodavce a ptáky jako šipkovaná s chutnou odměnou na konci.
Jinak pletivo a síťovina slouží jako fyzické bariéry, které odrazují vcelku slušně nezvané hosty od rýpání a zároveň umožňují slunečnímu záření a vodě dostat se přirozenou cestou do půdy. S mulčem je to krapet složitější v tom, že součástí mulče by nemělo být seno nebo posekaná tráva. Mohla by totiž vysemenit do pokladu záhonku, a na jaře vám udělat paseku. Doslova.
Naopak velmi dobře funguje sláma. V tomhle případě jde o prospěšný mulčovací materiál, který pomáhá regulovat teplotu půdy, zabraňuje zvedání cibulí rostlin ze země během zimních cyklů mrazu a tání. A později také dodává živiny do půdy během svého rozkladu, pomáhá udržovat vlhkost.
)
Zasadit cibulky správně do země, to moc těžké není. Ale pokud máte sami nějakou svou originální fintu, jak udržet cibulky do zimy v zemi, klidně se s ní pochlubte.
Zdroj: ČeskéStavby.cz, APnews.com
