Téměř každý zahradník mířící na jaře do hobby marketu odjíždí s kufrem plným těžkých plastových pytlů se zahradnickým substrátem. Vládne všeobecné přesvědčení, že nákupem této vonící černé hmoty člověk podporuje přírodu, zúrodňuje záhony a dává sazenicím to nejlepší. Pravda je však šokující a nepříjemná. Základem drtivé většiny komerčních substrátů je vrchovištní rašelina, jejíž masivní těžba představuje environmentální katastrofu globálního rozměru. Likvidace prastarých rašelinišť ničí unikátní biotopy a vypouští do atmosféry miliony tun oxidu uhličitého, který byl v chladné, mokré zemi uvězněn po tisíce let. Evropské země proto přistupují k zákazům prodeje rašeliny pro hobby pěstitele a udržitelná alternativa se z okrajové výstřednosti stává naléhavou nutností pro každého, komu záleží na budoucnosti krajiny.
Uhlíkové trezory starší než pyramidy
Rašeliniště pokrývají pouhá tři procenta zemského povrchu, ale dokážou v sobě zadržet více uhlíku než všechny lesy světa dohromady. Rašelina vzniká extrémně pomalu v kyselém, chladném a trvale zamokřeném prostředí za nepřístupu vzduchu, kde se odumřelá těla mechů rašeliníků jen částečně rozkládají. Jeden jediný milimetr rašelinové vrstvy se tvoří přibližně jeden rok, což znamená, že metr hluboké ložisko představuje tisíciletou přírodní kroniku a spolehlivý uhlíkový trezor. V momentě, kdy těžařské společnosti rašeliniště odvodní hlubokými příkopy a povrch začnou mechanicky frézovat, dojde k okamžitému přístupu kyslíku. Organická hmota začne prudce oxidovat a tlející rašeliniště se z největšího pohlcovače uhlíku promění v obrovský bodový zdroj skleníkových plynů.
)
)
)
)
Zkáza jedinečných mokřadních ekosystémů
Těžba rašeliny neznamená jen klimatickou hrozbu, ale také absolutní biologickou destrukci. Rašelinové mokřady a vrchoviště jsou domovem vysoce specializovaných organismů, které nedokážou přežít nikde jinde. Patří mezi ně masožravé rostliny rosnatky, suchopýry, klikvy a specifické druhy vážek, motýlů a bahňáků. Tyto biotopy zároveň fungují jako gigantické přírodní houby. V dobách přívalových dešťů absorbují obrovské masy vody, které v krajině zadrží a pomalu uvolňují v obdobích sucha, čímž ochlazují klima a regulují hydrologický režim celých regionů. Těžba tento složitý systém zcela vymaže. I přes pokusy o rekultivaci trvá návrat plnohodnotného rašeliníkového ekosystému celá staletí, přičemž původní biodiverzita se na vytěžená místa často nevrátí nikdy.
Legislativní zemětřesení v Evropě
Zatímco ve střední Evropě povědomí o tomto problému teprve pomalu roste, na západ od našich hranic se situace radikálně změnila. Velká Británie po mnohaletých debatách přistoupila k přelomovému kroku a přijala legislativu směřující k plnému zákazu prodeje rašelinových substrátů pro amatérské zahradníky, přičemž profesionální sektor má následovat v dalších fázích. K podobným cílům a postupnému vytlačení rašeliny z maloobchodního trhu směřuje také Německo a Švýcarsko v rámci svých národních strategií ochrany klimatu. Tento legislativní tlak nutí výrobce substrátů k horečnému vývoji nových směsí, což s sebou nese nutnost změnit zavedené zahradnické postupy a naučit se pracovat s materiály, které mají zcela odlišné fyzikální vlastnosti.
)
Jak pěstovat bez černé viny
Rašelina si získala oblibu pěstitelů pro svou sterilitu, lehkost, schopnost vázat vodu a nízké pH. Všechny tyto parametry však lze dnes nahradit šetrnějšími a plně obnovitelnými složkami, z nichž mnohé představují druhotně využitý odpad. Základem bezrašelinových substrátů se stávají jemně drcená a frakcionovaná dřevní vlákna, kompostovaná kůra, kokosová drť pocházející ze zpracování kokosových ořechů a kvalitní listovka. Tyto materiály mají často bohatší mikrobiální život než sterilní rašelina, což pomáhá rostlinám lépe budovat imunitní systém proti kořenovým chorobám. Zahrádkář však musí počítat s tím, že bezrašelinové substráty vyžadují odlišný režim zálivky a přihnojování, protože dřevní vlákno může zpočátku poutat více dusíku a kokos vysychá jiným tempem než těžká rašelinová hmota.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz; Hans Joosten a Donal Clarke: Wise Use of Mires and Peatlands; Alexander Paul D.: Peat alternatives in horticulture; Department for Environment, Food & Rural Affairs
)
