Zatímco většina běžných trvalek zvládne středoevropskou zimu bez sebemenšího zásahu, existuje početná skupina zahradních klenotů, které by bez cílené podzimní péče jaro nespatřily živé. Úhyn rostlin přitom málokdy způsobuje holomráz sám o sobě. Hlavními viníky bývají zimní přemokření těžké půdy, hniloba kořenového krčku pod mokrým sněhem, střídání mrazu s prudkým zimním sluncem nebo vymrzání mělce uložených hlíz.
Odlišnosti podle fyziologie rostlin
Správná strategie zazimování se liší podle fyziologie rostliny: některé druhy vyžadují pouze suchý kryt z chvojí, jiné svázání trsů jako deštník a choulostivé hlíznaté druhy se bez vyrytí a uskladnění ve sklepě neobejdou vůbec. Níže najdete ucelený přehled trvalek rozdělených do čtyř klíčových kategorií podle nároků na ochranu.
Kategorie 1: Trvalky chráněné svázáním trsů (ochrana proti zatékání)
Tyto druhy mají společnou slabinu: duté stonky nebo otevřená srdíčka trsů. Pokud do nich na podzim nateče voda, která následně zmrzne, srdíčko vyhnije a na jaře už nevyraší. Tyto trvalky se nikdy nestříhají na podzim, ale až v předjaří (březen).
Pampová tráva (Cortaderia selloana):
Jak na to: Koncem října za suchého dne stáhněte celý trs pevným motouzem do tvaru snopu či kužele. K bázi nahrňte 30–40 cm suchého listí, kůry nebo slámy. V oblastech s těžším sněhem přes svázaný vršek přehoďte jutu nebo netkanou textilii jako stříšku, aby voda stékala mimo střed trsu.
Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis) a dochan (Pennisetum alopecuroides):
Jak na to: Podobně jako u pampové trávy svažte horní třetinu listů do kompaktního snopu. Spodní kořenovou zónu stačí lehce přihrnout mulčovací kůrou či kompostem.
)
)
Klepatka / ovsíř stálezelený (Helictotrichon) a větší ostřice (Carex pendula):
Jak na to: jemně svažte v horní části, ochráníte tak stálezelené listy před polámáním těžkým sněhem a vyhnitím středu.
Choulostivé kleopatřiny jehly (Kniphofia):
Jak na to: Listy opatrně vytáhněte vzhůru a svažte nad srdíčkem. Bázi trsu zasypte suchým listím a přiklopte chvojím. Vlhkost v kořenovém krčku je pro ně fatální.
Kategorie 2: Polootužilé trvalky se suchým kořenovým krytem (mulč, chvojí, listí)
Do této skupiny patří rostliny, jejichž nadzemní část na zimu odumírá (nebo částečně zůstává), ale kořenový systém či podzemní pupeny snesou jen mírné mrazy (zpravidla do -10 až -15 °C). V zemi zůstávají celoročně, vyžadují však izolační peřinu.
Agapantus / kalokvět (Agapanthus) – opadavé kultivary:
Jak na to: Opadavé formy (např. 'Headbourne Hybrids') mohou v teplejších oblastech zimovat venku. Po zatažení listů nahrňte na kořenový krček 15–20 cm suchého listí a zatěžte chvojím nebo kůrou. (Stálezelené formy se musí stěhovat dovnitř).
Sasanky japonské (Anemone hupehensis, A. x hybrida):
Jak na to: Citlivé jsou zejména v prvních 2–3 letech po výsadbě. Po odkvětu ponechte nadzemní část a celou plochu zakryjte vrstvou vyzrálého kompostu nebo listovky smíchané se smrkovým chvojím.
)
)
)
)
Hvězdnice / podzimní astry (choulostivější druhy) a listopadky zahradní (Chrysanthemum):
Jak na to: Vyšší zahradní chryzantémy ostříhejte zhruba 10 cm nad zemí a nahrňte na ně vrstvu suché zeminy s pískem a navrch chvojí. Květinářské hrnkové chryzantémy nejsou spolehlivě mrazuvzdorné vůbec.
Sporýš klasnatý (Verbena bonariensis):
Jak na to: Na podzim nestříhejte. Na bázi stonků navršte vysoký kopeček suchého mulče (listí, štěpka). Často v silných zimách vymrzá, ale spodní očka pod mulčem přežijí, případně se spolehlivě obnoví samovýsevem.
)
)
Lobelka zářivá (Lobelia cardinalis, L. fulgens):
Jak na to: Vyžaduje sice vlhkou půdu v létě, ale zimní mrazivé mokro nesnáší. Po seříznutí zakryjte 10 cm vrstvou suchého kompostu a chvojí.
Afrikánská lilie / liliochvostec (Eremurus):
Jak na to: Hvězdicovité kořeny leží mělce pod povrchem a v zimě snadno shnijí. Nad místem výsadby vytvořte mírný kopeček písku s listím a položte obrácenou bedýnku nebo stříšku proti dešti.
)
)
Šuškarda (Liatris spicata) a montbrécie (Crocosmia 'Lucifer'):
Jak na to: V propustné půdě 'Lucifer' přežívá dobře, přesto mu v prvních letech prospěje 10 cm vrstva listí fixovaná chvojím. Ostatní barevné hybridy Crocosmie vyžadují kryt ještě silnější (15 cm).
Gunera rukávovitá (Gunnera manicata):
Jak na to: Po prvním mrazu odřízněte obří listy a položte je rubem vzhůru přímo na srdce rostliny. Navrch navršte kupu slámy či suchého listí (cca 50 cm) a překryjte nepromokavou plachtou zatíženou kameny tak, aby k bázi nezatékalo, ale vzduch ze stran mohl proudit.
)
)
Kategorie 3: Zimostrázné trvalky a polokeře (ochrana před zimním sluncem a fyziologickým suchem)
Stálezelené trvalky netrpí ani tak mrazem, jako spíše fyziologickým suchem: v lednu a únoru na listy svítí ostré slunce, rostlina začne odpařovat vodu, ale ze zamrzlé půdy ji nemůže nasát a uschne.
Čemeřice (Helleborus hlavně stálezelené druhy jako H. argutifolius, H. sternii):
Jak na to: Chránit chvojím především před ranním zimním sluncem. Půdu kolem udržovat zamulčovanou listovkou.
Levandule (Lavandula angustifolia), šalvěj lékařská (Salvia officinalis), svatolína (Santolina):
Jak na to: Na podzim nikdy hluboce neseřezávat (řezat až na jaře). Lehké přikrytí chvojím zamezí popálení stálezelených lístků sluncem v předjaří a ochrání dřevnatou bázi.
)
)
Dlužichy (Heuchera) a tiarely (Tiarella):
Jak na to: Mají tendenci vlivem střídavého zamrzání a tání „vyskakovat“ z půdy (mráz vytahuje krčky ven). Na podzim přihrňte ke krčkům kompost nebo mulč a zakryjte chvojím.
Skalničky se stříbřitým či chlupatým listem (Edraianthus, Androsace, hořce):
Jak na to: Nesnášejí kapky vody v listových růžicích během tání sněhu. Ideální je umístit nad ně šikmou tabulku skla nebo plexiskla (tzv. suchý zimní kryt), která odvede srážky, ale ponechá volný přístup vzduchu.
)
)
Kategorie 4: Hlíznaté a cibulové trvalky, které mráz nesnesou (nutné vyrytí)
Tyto druhy pocházejí z tropů a subtropů. Jakmile teplota půdy klesne pod bod mrazu, jejich dužnaté hlízy nenávratně změknou a shnijí. Ponechání na záhoně znamená jejich jistý konec.
Jiřinky (Dahlia):
Kdy a jak: Vyryjte bezprostředně po prvním lehkém mrazu, který spálí listy do černa. Stonky seřízněte na 10–15 cm, hlízy opatrně očistěte od zeminy, nechte 2–3 dny oschnout a uložte do beden s mírně vlhkou rašelinou či pilinami do temného sklepa s teplotou 4–8 °C.
Mečíky (Gladiolus):
Kdy a jak: Ryjí se v říjnu ještě před příchodem silných mrazů. Stonky zkraťte na pár centimetrů, hlízy dosušte v teplé místnosti, oddělte starou mateční hlízu od nové a uskladněte v suchu při 5–10 °C.
)
)
Dosny (Canna):
Kdy a jak: Stejný postup jako u jiřinek. Po prvním mrazu seříznout na 10–15 cm, oddenky vyjmout i se zemitým balem a uložit v chladné místnosti (kolem 6–10 °C). Půdní bal by neměl během zimy zcela vyschnout na prach.
Hlíznaté begónie (Begonia tuberhybrida):
Kdy a jak: Po prvním namrznutí vyjmout, očistit, nechat zatáhnout a uložit v suchém rašelinovém substrátu při teplotě kolem 8–12 °C.
)
)
Toulcovka / kala (Zantedeschia aethiopica a barevné hybridy):
Kdy a jak: Po zežloutnutí listů v říjnu vyjmout hlízy, osušit a skladovat v suchu a pilinách při 8–10 °C.
)
Přehledná matrice prací podle typu ochrany
| Skupina | Zástupci | Hlavní hrozba | Způsob zazimování | Termín zásahu |
| Vysoké trávy a stepní druhy | Pampas, ozdobnice, kniphofia | Zatečení vody do srdíčka, rozlomení sněhem | Svázání do snopu, nestříhat, mulč k bázi | Konec října / listopad (za sucha) |
| Polootužilé byliny | Verbena, agapantus, lilie choulostivé | Vymrznutí pupenů u povrchu | 10–20 cm listí/štěpky + chvojí, stříšky | Listopad (před zámrzem) |
| Stálezelené polokeře a skalničky | Čemeřice, dlužichy, levandule, skalničky | Zimní slunce, fyziologické sucho, mokro na růžici | Stínicí chvojí, přihrnutí kompostu, tabulka skla | Začátek prosince |
| Nezimovzdorné hlízy | Jiřinky, dosny, mečíky, begónie | Kompletní promrznutí pletiv | Vyrytí ze země, očištění, sklep 4–8 °C | Říjen / ihned po 1. mrazu |
Tři nejčastější chyby při zazimování
1. Použití nepropustné fólie: Obalení venkovních trvalek běžným igelitem vytvoří skleníkový efekt a neprodyšné prostředí. Při prvním slunečném dni se teplota uvnitř zvedne, zkondenzuje voda a rostlina pod krytem shnije nebo ji napadnou plísně. Používejte zásadně prodyšné materiály – chvojí, pytlovinu (jutu) nebo netkanou textilii.
2. Příliš brzké zakrytí: Pokud nahrnete mulč a listí na trvalky už v září nebo teplém říjnu, podpoříte hlodavce v budování hnízd a rostliny mohou zapařit. S kořenovým krytem vyčkejte, až půda lehce promrzne na povrchu (přelom listopadu a prosince).
3. Zbrklý podzimní řez: Paušální seřezávání všech trvalek na podzim připravuje zahradu o zimní strukturu, ptáky o semena a rostliny o přirozenou ochranu. Nadzemní hmota u naprosté většiny druhů slouží jako nejlepší vlastní izolační deštník. Řez patří až do předjaří.
Zdroj: Encyclopedia of Garden Plants, Atlas vytrvalých zahradních rostlin, Botanický ústav AV ČR, RHS Gardening Advice, Böhm, Čestmír: Trvalky, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedie
