Jak založit pěstební plochu japonského topolu
Rychle rostoucí dřeviny mohou vyřešit alespoň z části problém se snadnějším získáváním biomasy určené k vytápění (palivového dřeva či štěpky).
Chcete poznat invazivní druhy rostlin a živočichů, na které můžete narazit v naších zahradách, polích, v přírodě, ale také doma? Jak se invazním druhům bránit? A věděli jste, že správně se o takových druzích říká "invazní", nikoli "invazivní"?
Rychle rostoucí dřeviny mohou vyřešit alespoň z části problém se snadnějším získáváním biomasy určené k vytápění (palivového dřeva či štěpky).
Na zahradách vypadá krásně od jara do jara, pro svou invazivnost se jí však mnozí zahrádkáři vyhýbají a pro silnou jedovatost některých druhů i bojí.
Křehké květy citlivky stydlivé vydrží pouhý den, i tak ale jejich neobvyklá nádhera stojí za to. A že tato rsotlina zavírá své listy při sebemenším dotyku? Však se také jmenuje „citlivka stydlivá“.
Bolševník je rostlinným rodem z čeledi miříkovitých, který zahrnuje okolo 60 druhů dvouletých a víceletých rostlin. Na našem území se běžně vyskytuje méně problematický bolševník obecný a velmi nebezpečný invazní druh bolševník velkolepý. Oba druhy přitom spolu mohou tvořit hybridy, byť vzácněji, což představuje další problém.
Především plzák španělský, plž (lidově slimák) z čeledi plzákovitých, který se stal celosvětovým cestovatelem proti své vůli, dovede v zahradách napáchat ohromné škody. Tento neuvěřitelný jedlík k nám byl zavlečen s rostlinným materiálem a odpady. Z Pyrenejského poloostrova, západní Francie a jižní Anglie se tak rozšířil až do USA, i když neumí plavat. A boj s ním musí začít již brzy na jaře, aby jeho populace neukázala invazivní sílu druhu.
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.
V zahradách a parcích jsou stále častěji preferovány více cizokrajné okrasné dřeviny než původní druhy, ovšem výsledek pak může být tristní. Které z okrasných dřevin nejvíce zamořují naši přírodu?
Proč se nevyplatí šíření invazivních druhů rostlin a jak se v zahradě zbavit těch, které se zde proti naší vůli rozšířily?
Dejte si pozor na invazní druhy ve svých zahradách. Nejenže budou trápit vás samé, ale dokonce můžete být finančně postiženi za jejich šíření, pokud překročí hranice vašeho pozemku.
Červenec je měsícem hojnosti. Zahrada hraje všemi barvami, dozrávají první rajčata, sklízíme okurky, cukety a těšíme se z letních květin. Tato idyla má ale i svou stinnou stránku – teplé letní dny představují absolutní vrchol sezóny pro zahradní škůdce. Hmyz se množí raketovým tempem a stačí chvíle nepozornosti, aby vaše celoroční práce přišla vniveč. A kdyby šlo jenom o hmyz...
Návodů na to, jak se zbavit krtka, na internetu najdete víc než receptů na palačinky. Jenže na rozdíl od přípravy palačinek celá ta snaha o „zbavení se krtka“ smysl moc nedává. Krtek někde žít musí. A pokud si vybral zrovna vaši zahradu, je to ve skutečnosti spíš příjemný bonus než zásadní komplikace. Proč?
Během jara dokáže vyrůst do výšky dospělé žirafy, jediná rostlina vyprodukuje desetitisíce semen a dotek s její šťávou způsobuje těžké popáleniny. Bolševník velkolepý je bez nadsázky nejagresivnější invazní rostlinou v České republice. Ministerstvo životního prostředí ČR proto pro tento druh schválilo nekompromisní plán: jeho úplnou eradikaci, tedy stoprocentní vymýcení z území našeho státu. Proč je boj s tímto obrem tak složitý a jak se do něj zapojuje stát i veřejnost?
Každý zahradník to zažil. Jeden den vysejete ředkvičky nebo zasadíte krásné sazenice košťálovin a o dva dny později najdete jen smutné zbytky listů, které vypadají, jako by skrz ně někdo střílel z brokovnice. Tento bleskový útok mají na svědomí dřepčíci – drobný, nenápadný hmyz, který dokáže během několika suchých a teplých dnů dohnat k šílenství i ty nejklidnější pěstitele.
Potkat na Frýdavě slimáka popelavého je v podstatě přírodovědecké štěstí. Přesně takové potkalo kolegu Jirku Březinu, který si slimáka popelavého vyfotil. Pro zahradu je to navíc užitečný parťák, ne škůdce. Pozor tedy, neházejte všechny slimáky do jednoho pytle, české zahradní a lesní podsvětí má své hrdiny i padouchy. Když totiž průměrný zahrádkář spatří na záhonu cokoli slizkého a bez ulity, propadá panice a sahá po zbrani hromadného ničení. Jenže chyba lávky! Ne každý naháč vám přišel zlikvidovat úrodu špenátu. Pojďme si představit hlavní hrdiny české slizké scény.
Představte si našeho pravěkého předka. Kolem jeskyně mu běhali šavlozubí tygři, mamuti s náladou pod psa a jiná nebezpečná stvoření. Strach byl tehdy jeho nejlepší přítel – udržoval ho naživu a varoval před skutečnými predátory i jiným nebezpečím. Dnes ale panikaříme i z tvorů, kteří by nám mohli ublížit leda tak tím, že nám zaskočí v krku. Toxické housenky nočního motýla bourovčíka toulavého byste však nepozřeli. I jen pouhý kontakt vaší pokožky s jejich chloupky vám dovede pořádně zkazit náladu.
Když se z parazita stane zbraň namířená správným směrem, může být velmi prospěšný. Parazitické hlístice bude mnoho lidí znát jako účinný prostředek proti plzákům španělským, úporným invazním škůdcům, které má v zahradách rád jenom ten, co je požírá. Méně z nás však už ví, že různé druhy hlístic se dají úspěšně využít v boji s mnoha dalšími zahradními škůdci.
Pokud byste dnes hledali českého sportovce, umělce, vědce, mediální hvězdu či politika, který plní stránky světových médií nejvíce, budete překvapeni. Je to bobr. Postavením hrází a obnovením přírodního mokřadu pod Dolejším Padrťským rybníkem v CHKO Brdy na Rokycansku totiž ušetřil státu desítky milionů korun. Zpráva o tomto stavebním počinu se dokonce stala jednou z deseti nejlepších světových událostí loňska. Citována byla snad ve všech významných zahraničních médiích.
Z hlediska úředního je zcela jasné, které druhy živých organismů patří mezi invazní a jaká omezení a zákazy se na ně váží, jenomže v praxi to tak úplně není. Do hry totiž vstupuje i politika a ekonomické zájmy. Zajímavá je také hra čísel a samotná historie invazí, kterou lze oficiálně datovat k roku 1492, kdy si to Kryštof Kolumbus namířil do Karibiku v domnění, že dopluje kratší cestou do Indie.
Dnem 7.8. 2025 vstoupilo v platnost prováděcí nařízení Evropské komise, které aktualizuje seznam invazních nepůvodních živočišných druhů, jež je zakázáno do EU dovážet. Patří mezi ně vybraní ptáci, kopytníci, ryby, korýši, mlži, plži, ostnokožci, ploštěnci a hmyz. O dva roky se ještě odkládá konkrétní druh hlodavce a šelmy. Některé z nich přitom už známe i u nás a na seznamu našich místních invazních druhů jsou, například jelen sika a norek americký. Svoje znalosti druhů, které vnímáme jako silně invazní právě u nás, si můžete vyzkoušet v kvízu pod článkem.
Kolega našel doma štírka a natočil krátké video. Poznamenal přitom, že štírci jsou užiteční, živí se kromě jiného hmyzu roztoči a například chrání včely před kleštíkem včelím. Štírek je v ČR velmi častý zástupce řádu pavoukovců, kteří jsou sice štírům trochu podobní, ale společného s nimi nemají zhola nic. Podoba je patrná pouze ve dvou makadlech zakončených klepítky, na jejichž koncovém článku ústí jedová žláza. Klepítka štírek používá k lovu kořisti, mezi ni však patří roztoči včetně kleštíka včelího, chvostoskokové, pisivky, larvy hmyzu a jiní titěrní živočichové. Je sice štírek jedem ochromí, ale nás nemůže. Je příliš malý, jedu má příliš málo a bariéru lidské pokožky by nepřekonal. A proč by to také dělal, od toho na světě není.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?