Zvíře, které se nikdy nepodrbe na zádech, není váš problém. Krtky nechte být, pomáhají zahradě

Má modré kalhotky s kapsami; prohání se v plechovém autíčku na klíček a neumí moc telefonovat. To jsou zpravidla první informace, které jsme o krtcích v dětství sesbírali. Nádavkem k nim nám pak starší generace přihodily své vlastní pohádky. O tom, jak nám všem krtek strašně škodí. Čím přesně? Prý si pochutnává na koříncích rostlin, likviduje úrodu, libuje si v norování pod čerstvým výsevem a ještě se nám vysmívá krtinami. Ale to jsou stejné pohádky, jako ta o krtku s lízátkem.

Krtek je totiž hmyzožravec, a vaše mladá mrkvička nebo vzmáhající se sazeničky okurek ho lákají podobně jako vegana práce na jatkách. To, po čem krtek pase, jsou žížaly, různí brouci a jejich larvy. Například ponravy nebo larvy kovaříků. Nemá problém vyhledávat široké spektrum půdních bezobratlých, občas uloví i slimáky nebo drobné obratlovce. Na vaší zahradě zkrátka není proto, že by ho lákala vaše zelenina. Co ho tedy na vaši zahradu přilákalo? Vaše půda. Respektive to, že jde o půdu kvalitní.

Každý den musí krtek spořádat polovinu své hmotnosti v živé biomase. A takový podnik by se mu nedařil někde, kde to pod zemí nežije. Přítomnost krtka je tedy nutné v první řadě chápat jako vyznamenání na vysvědčení, velkou pochvalu za to, že o svou půdu dobře pečujete. Na zanedbaném úhoru by se do špatného a biologicky málo živého substrátu stěhovat nechtěl. Přítomnost krtka na zahradě je naopak důkazem, že je vaše půda zdravá, živá. A plná žížal. Ty jsou jedničkou na jeho jídelním lístku.

Nabízí se otázka: „Neškodí tedy krtek zahradníkům tím, že zbavuje půdu užitečných žížal?“

Krátká odpověď zní: „Ne.“ Delší odpověď zní, že krtek se pohybuje pod zemí jen v určitém horizontu, určité hloubce. Jeho revír sahá přibližně od dvaceti do padesáti centimetrů hloubky. A pokud se v téhle vrstvě žížala objeví, skutečně je pro krtka lovnou zvěří. Jenže těch žížal se na metru krychlovém dobré půdy vyskytuje 150 – 600 v různých horizontech, vrstvách. Na zahradě o 400 metrech čtverečních jich bude přes 100 000. A pohybují se nad i pod úrovní krtčího pásma.

Mají obrovskou reprodukční schopnost, krtek je tedy nikdy všechny nevyloví. Nemá ani v plánu připravit se o nejoblíbenější zdroj potravy. To, jak je aktivně vyhledává, má ale jiný efekt. Mechanicky tím kypří půdu ve vrstvě, kterou sami jinak neproryjete a nezvláčníte. Ty podzemní hry na honěnou a schovávanou, které krtek s žížalami hraje, se starají o hloubkové prorytí a prokypření půdy na vašem pozemku. Společně tím zvyšují schopnost půdy zadržovat vodu, protože ji dělají poréznější. „Děravou“ podobně jako houbu na mytí.

To hloubení podzemního metra je cyklus, který se neustále neúnavně opakuje a doplňuje, jak onen slepý kopáč přesouvá svou pozornost po různých částech vaší zahrady. Pokud krtek lokálně sníží počet žížal v jedné části, z okolních míst nebo sousedních pozemků se žížaly do kypré a žížal zbavené půdy rychle přesunou, protože tam vidí příležitost. Za sebou přitom zanechají další stovky kanálků. Díky tomu půda absorbuje dešťovou vodu až desetkrát rychleji a v létě tak snadno nevysychá. Je to drenáž zadarmo.

Žížaly vytváří extrémně úrodné vrstvy humusu plné živin, a krtek je dolováním přemísťuje, promíchává a vyzvedává blíže k povrchu. Čistě technicky, žížaly odvedou polovinu dobré práce, ale bez krtka, který by tu zúrodněnou půdu poslal výše - blíž k povrchu – by vám těch druhých padesát procent užitečnosti scházelo. Pokud chcete mít plnospektrální užitek z žížal, pořiďte si k nim krtka! Že se krtek nedá nikde koupit? Nejde to. Je neúplatný a vybírá si. Nezabydlí se tam, kde to podle něj ještě není dost dobré.

Mít krtka vážně není zhouba, ale spíš privilegium.

Samozřejmě, každé privilegium s sebou něco nese. Přítomnost krtka se například neodlučně pojí s krtinami, těmi hromádkami hlíny. Co jsou vlastně zač? Jde o materiál, který krtek zpod povrchu při hloubení tunelů musí někam vynést, odsunout. A je to mimochodem ta „nej“ půda, k níž se můžete na své zahradě dobrat. Je dokonale načechraná a zbavená plevele či kamenů, což z ní činí ideální substrát pro přesazování pokojových rostlin. Je to spíš dárek od krtka pro vás.

Dárek, který se vám může zdát poněkud neestetický. To je ovšem problém lidí, nikoliv už krtků.

Je to stejné, jako kdyby vás ptáci štvali tím, že hyzdí větvě stromů nějakými smotanými chuchvalci odpadků. Hnízda se tomu říká. Vadí vám ptačí hnízda na stromech? Pokud jste úplně normální, tak nejspíš nevadí. Protože chápete, že k životu ptáků ta hnízda už tak nějak patří a je vlastně radost, že právě u vás se jim zalíbilo natolik – cítili se tak bezpečně – že zahnízdili. Krtina není v principu jiná. Je to fyzický projev přítomnosti krtka.

Pochopitelně, že i krtek umí napáchat škodu. Třeba tím, že si pro svůj další podzemní koridor vybere záhon, do nějž jste právě zasadili čerstvé sazeničky. A tím, že je poddoluje, vytvoří pod jejich kořínky tunel, je nechá „viset“ a vysychat. Za to ho pochválit nemůžeme. Pokud ale s krtkem počítáte předem, dá se tomu předejít tím, že kolem záhonku mladých sazeniček zbudujete ochrannou vrstvu. Zahloubenou síť, drátěný koš nebo jiný ochranný koš kořenového balu. Ta fyzická bariéra, zasazená dostatečně hluboko, funguje stoprocentně. A umožní vám vzájemné soužití s krtkem.

Krtek neúnavně pracuje na tom, aby vaši zahradu zbavil neviditelných škůdců – těch skutečných, kteří kořínky rostlin v podzemí skutečně okusují a ničí. A neustále přitom mechanicky kypří, provětrává půdu, aby byla vzdušnější a lépe zadržovala vodu. Přitom přemísťuje na svou velikost enormní masy substrátu, transportuje živiny i vrstvy úživné prstě, kterou vám tu a tam vynese jako dar na povrch.

Otázka je tedy prostá: „Vážně se chcete někoho tak prospěšného zbavovat?“ Pokud ano, není vám pomoci. Hodí se ale zmínit, že krtka už ze zákona nesmíte „likvidovat, ničit ani hubit“. Krtek není škůdce. Nanejvýš ho můžete natolik znechutit a odpudit, že ho přimějete opustit váš pozemek. Aby se třeba přestěhoval na zahradu k sousedům. Zákon vám v zásadě umožňuje krtka humánně vypudit nebo odchytit a přemístit, pokud vám působí prokazatelnou škodu na majetku.

Jak tedy na krtka? Hluk, respektive vibrace, jsou základ každé fungující odpuzující strategie. Krtek se totiž pod zemí orientuje tím, že vnímá vibrace. Vnímá, jak se jeho tolik oblíbené žížaly pod zemí pohybují. Chcete-li, slyší je. „Vidí je ušima.“ A když se postaráte o to, aby je skrze jiný zdroj vibrací slyšet přestal, znemožníte mu přístup k potravě. To ho spolehlivě vyžene jinam. Kromě toho taky různé frekvence vibrací vnímá jako hrozbu.

Takže jestli chcete krtka vyprovodit, vsaďte na akustické a vibrační plašiče.

Zvolte taková zařízení, která mění frekvenci, aby si na ně krtek nezvykl. A je rovněž důležité je pravidelně po pozemku přemísťovat, protože se přesouvat bude i krtek. Nečekejte, že je jen někam zapíchnete a budete mít pokoj. Šikanovat krtka vibracemi musíte soustavně několik dní. S tím, že každé čtyři hodiny krtek spí a nejaktivnější je velmi časně nad ránem. Tehdy ho rušení hlukem/vibracemi bude obtěžovat nejvíc, a spíš začne přemýšlet o balení kufrů.

Zapíchnout do země kovovou tyčku a nechat na ní drnčet PET láhev? Nedá se říct, že by to úplně nefungovalo. Dokud tedy fouká vítr, který s těmi PET lahvemi nějak pohazuje. Ale za bezvětří je takové zařízení nečinné.

A jak se to má s těmi dalšími báječnými recepty na odpuzování krtků?

Když zabrousíte do hlubin internetu, najdete jich víc než žížal na jedné solidní zahradě. S jejich fungováním je to ale všelijaké.

V těch doporučeních se totiž nejčastěji směšují dvě věci. Je totiž fakt, že krtek má skvělý čich. Což ovšem úplně nezakládá domněnku, že by mu měl s tak dokonalým čichem nutně vadit nějaký pach. Že ucítí něco, co nám „smrdí“, zkrátka neznamená, že to bude „smrdět“ i krtkovi. Pach hnijící kuřecí kůžičky, odleželých olomouckých syrečků, odvaru z cibule, octa, citronové kůry anebo rozmačkaného česneku mu je nejspíš úplně ukradený.

Vnímá je podobně jako bude vnímat i pach psích bobků nebo kočičích chlupů. Ne nutně jako hrozbu, ale jako něco nepůvodního, cizorodého. Něco, co by pod zemí být asi nemělo. A tak se tomu preventivně vyhne. Tím, že si udělá novou chodbičku o metr vedle. Pochopitelně, s další krtinou na povrchu. Válčit s krtkem „přes pachy“ není tolik o odpuzování, jako spíš o dalších nových krtinách a spoustě sajrajtu, který si dobrovolně zahrabete nebo vylijete do půdy na záhoncích.

Často je zmiňována výsadba „bariérových“ rostlin, tedy aksamitníků/afrikánů, okrasného česneku, řebčíku královského, narcisů. Anebo pryšce skočcového nebo rovnou skočce obecného (extrémně jedovatého, obsahujícího „smrtící“ ricin, který je jako ricinový olej rovněž součástí mnoha vonných repelentních kuliček proti krtkům). Jenže u těchto rostlin jde spíš o to, že ovlivňují chemické složení půdy kolem sebe, a ta pak nechutná žížalám. Bariérovými rostlinami odpuzujete potravu krtků, nikoliv krtky samotné.

Skončíme tedy u toho, co už bylo řečené: krtkům můžete zabránit pronikat na záhonky s mladými sazeničkami tím, že je obestavíte zahloubenou zábranou. A krtky nejlépe odpudíte tím, že jim „zabráníte“ slyšet jejich kořist. Nad krtkem z vaší zahrady tedy vyhrát lze. Ale sama snaha zbavit se krtků příliš smyslu nedává. Jsou tu od toho, aby vám spíš pomáhali.

Zdroj: ČeskéStavby.cz, Wikipedia.org, idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz, mole-patrol.com, TheSpruce.com