Trojúhelníková hlava, dlouhé tělo a přední nohy složené jako k modlitbě: kudlanka působí exoticky, ale dnes ji lze potkat i v Čechách a na Moravě. Nebodá a rostlinám neškodí. Jako zvláště chráněný druh však patří do přírody, ne do terária.
Exotický vzhled, domácí původ
Kudlanka nábožná vypadá jako tvor přivezený z tropů. Má pohyblivou trojúhelníkovou hlavu, velké oči a dlouhé přední nohy opatřené trny, které skládá před tělem. Právě tato poloha připomíná sepjaté ruce a dala kudlance české, anglické i latinské jméno.
V České republice byla dlouho spojována především s nejteplejšími oblastmi jižní Moravy. Dnes přibývá nálezů i v Čechách a databáze AOPK eviduje tisíce pozorování. Stále jí ale vyhovují hlavně slunná, teplá a spíše sušší místa s vyšší vegetací: stepní stráně, vinice, okraje cest, ruderální plochy a přírodněji vedené zahrady.
Je kudlanka nebezpečná?
Kudlanka nemá žihadlo a člověka nepovažuje za kořist. Její lapací nohy jsou uzpůsobené k sevření hmyzu, ne k útoku na lidi. Pokud ji někdo sevře v dlani nebo opakovaně dráždí, může se bránit zachycením předními nohami či kusadly. Takové setkání je nepříjemné hlavně pro samotnou kudlanku, která se může snadno poranit.
Nejrozumnější je proto pozorovat ji bez dotýkání. Děti i domácí zvířata od ní není nutné v panice odhánět, ale nenechávejte je živočicha honit. Kudlanka se spoléhá na nehybnost a maskování; dlouhé pronásledování ji vyčerpává.
Rostliny nežere, loví hmyz
Kudlanka je dravec. Číhá mezi stébly a listy a bleskovým pohybem lapí mouchy, kobylky, můry, včely i další bezobratlé, kteří se dostanou do jejího dosahu. Rostlinnou potravu nežere, takže nepřítomnost okousaných listů není náhoda. Na zahradě není škůdcem.
Nelze ji však chápat jako cílenou biologickou ochranu, která si vybírá pouze mšice nebo obtížný hmyz. Loví to, co dokáže chytit, včetně opylovačů (a během páření se uchyluje ke kanibalismu). Je přirozenou součástí potravní sítě, nikoli zahradním zaměstnancem, kterého bychom měli přenášet od záhonu k záhonu.
)
V srpnu jsou dospělci dobře viditelní
Během léta nymfy dorůstají a v srpnu už lze často pozorovat velké dospělé jedince. Barva může být zelená, béžová i hnědavá a pomáhá kudlance splynout s okolní vegetací. Samice bývají robustnější, samci štíhlejší a lépe létají.
Na konci léta a na podzim samice vytváří pěnovitou schránku s vajíčky, takzvanou ootéku. Připevňuje ji ke stéblům, větvičkám, kamenům nebo jinému pevnému podkladu. Hmota ztvrdne a chrání vajíčka přes zimu. Na jaře se z ní líhnou drobné nymfy podobné zmenšeným dospělcům.
Kudlanku ani ootéku neodnášejte
Kudlanka nábožná je podle českých předpisů zvláště chráněným živočichem v kategorii kriticky ohrožených druhů. To platí i přesto, že se její areál v posledních letech rozšiřuje. Není tedy vhodné odnášet dospělce domů, chovat jej v improvizovaném teráriu ani sbírat ootéky.
Najdete-li kudlanku na zahradě, nechte ji v místě nálezu. Je-li na silnici, rozpálené dlažbě nebo uvnitř domu, můžete jí umožnit únik otevřením okna či dveří. V krajním případě ji přesuňte jen několik metrů do vysoké vegetace, ideálně pomocí větvičky, na kterou sama přeleze. Nedržte ji za tělo ani za končetiny.
Jak kudlance na zahradě vytvořit prostor
Kudlance vyhovuje mozaika slunných míst, vyšší trávy, trvalek a keřů. Nemusíte kvůli ní přestat zahradu používat. Stačí nesekat celý pozemek najednou a ponechat menší ostrůvek vegetace, kde hmyz dokončí vývoj. Omezte plošné používání insekticidů, které hubí její kořist i samotné kudlanky.
Pokud objevíte ootéku na suchém stonku, nechte stonek stát do pozdního jara. Při nezbytném řezu jej můžete opatrně připevnit do podobné polohy v chráněné části zahrady. Nejlepší pomocí je ale obyčejný klid: kudlanka si místo vybrala sama a obvykle ví proč. Nález můžete zároveň zdokumentovat a vložit do některé z přírodovědných mapovacích databází.
Poznáte podivné návštěvníky na své zahradě? Otestujte se v našem obrázkovém kvízu
Vypadají jako kolibříci, sršni, malí hadi nebo tvorové z tropů. Ve skutečnosti mnohé z nich běžně potkáte i na české zahradě. Poznáte je pouze podle fotografie?
