Velká žlutočerná samice sedí uprostřed sítě nízko v trávě a na první pohled budí respekt. Křižák pruhovaný se v Česku výrazně rozšířil, člověka však neloví. Na zahradě naopak pomáhá zachytávat kobylky, sarančata a další hmyz.
Pavouk v barvách vosy
Křižák pruhovaný je jeden z těch živočichů, které si člověk zapamatuje po jediném setkání. Dospělá samice má na zadečku výrazné žluté, bílé a černé pruhy, takže připomíná vosu nebo sršeň. Tělo samice může bez nohou měřit přibližně dva centimetry a s roztaženými končetinami působí ještě větší. Samec je proti ní drobný, nenápadně hnědavý a laik by jej nejspíš za stejný druh vůbec nepovažoval.
Pruhování není varováním, že by pavouk byl pro člověka mimořádně nebezpečný. Jde o nápadnou kresbu druhu, který loví drobný hmyz. Stejně jako ostatní pavouci má jed určený k ochromení kořisti, křižák pruhovaný ale člověka aktivně nenapadá. Kousnutí připadá v úvahu hlavně při nešetrném stisknutí nebo sevření. Proto jej neberte do ruky a nechte mu prostor k úniku.
)
Síť najdete nízko nad zemí
Na rozdíl od křižáků, jejichž sítě visí ve výšce očí mezi stromy, si křižák pruhovaný staví kruhovou síť zpravidla nízko v hustší trávě a mezi pevnými stébly. Takové umístění odpovídá jeho oblíbené kořisti. Do sítě se chytají především sarančata, kobylky a další hmyz pohybující se v bylinném patře.
Uprostřed sítě bývá někdy nápadný bílý klikatý pruh, takzvané stabilimentum. Jeho přesná funkce není vysvětlena jedinou odpovědí. Může síť zviditelňovat, podílet se na lákání kořisti nebo na její mechanické stabilizaci. Důležité je, že nejde o vajíčka, plíseň ani známku poškození sítě.
)
Proč tohoto vosího pavouka dnes vídáme častěji?
Křižák pruhovaný byl dříve spojován hlavně s teplými oblastmi, během posledních desetiletí se však v České republice výrazně rozšířil. Česká arachnologická společnost jej dnes hodnotí jako hojný druh rozšířený poměrně rovnoměrně po republice. Vyhovují mu otevřená slunná místa, louky, okraje cest, ruderální plochy i zahrady s vyšší trávou.
Když část zahrady nesekáme každý týden nakrátko, vzniká prostředí pro sarančata i pavouky, kteří je loví. Nález křižáka proto neznamená, že je zahrada zanedbaná. Naopak, ukazuje, že v ní existuje pestré bylinné patro a dostatek potravy a je tedy vizitkou respektujícího zahradníka.
)
Velký hnědý kokon nechte na místě
Koncem léta a na podzim vytváří samice nápadný pevný kokon, do kterého ukládá vajíčka. Může v něm být několik set budoucích pavoučků. Kokon bývá zavěšený mezi stébly nebo ukrytý v hustší vegetaci a na pohled připomíná světle až tmavě hnědou papírovou kouli.
Samice po rozmnožení zpravidla nepřežívá zimu, ale vajíčka jsou uvnitř kokonu chráněna. Mladí pavouci se objeví v následující sezoně. Pokud při podzimním úklidu kokon naleznete, není potřeba jej odnášet ani ničit. Stačí ponechat část porostu do jara.
Co dělat, když je křižákova síť v cestě
Pavouk sám obvykle není důvodem k zásahu. Je-li síť na okraji záhonu nebo v nepoužívané části trávníku, nechte ji být. Křižák pomáhá regulovat hmyz a není škůdcem rostlin. Pokud si síť postavil přímo přes průchod, u dětského hřiště nebo v místě, které musíte posekat, můžete nejprve jemně odstranit několik krajních vláken. Pavouk většinou ustoupí a další síť si postaví o kus dál.
Nestříkejte na něj insekticid. Zbytečně byste zahubili nejen pavouka, ale i další užitečné bezobratlé. Pro děti je naopak křižák pruhovaný skvělou příležitostí k pozorování: z bezpečné vzdálenosti lze sledovat, jak reaguje na kořist a jak opravuje síť. Stačí respektovat, že jde o volně žijícího tvora, nikoli o hračku do ruky. Při sečení postupujte po částech a před průjezdem sekačky porost krátce zkontrolujte; pavouk tak dostane šanci síť opustit.
Poznáte druhy pavouků žijící na našem území? Obrňte se, hrůza začíná
Celkem je jich u nás zhruba 800 druhů, ale nejznámějších je pro běžného člověka jenom několik. A to ještě s obtížemi. Pavouků se totiž lidé spíše bojí, vyhýbají se jim, nepozorují je. Proto je také nepoznáme tak snadno. A co vy, jak jste na tom? Arachnofobie, nebo zvědavost?
