Co dělá krtek v zimě, proč tráví celý svůj život pod zemí a proč nám vůbec nemusí vadit

U nás je nejznámějším zástupcem skutečně jeden druh, totiž krtek obecný (Talpa europaea). Ovšem ve třinácti rodech najdeme celkem 29 druhů krtků. Nejvíce jich pak najdeme v rodu Talpa: vedle našeho krtka obecného (Talpa europaea) je zde i krtek anatolský (Talpa levantis), krtek balkánský (Talpa stankovici), krtek iberský (Talpa occidentalis), krtek kavkazský (Talpa caucasica), krtek perský (Talpa streeti), krtek římský (Talpa romana), krtek sibiřský (Talpa altaica) a krtek slepý (Talpa caeca). Jak vidno, krtek je s lidmi natolik spjat, že mu lidé dávali druhová jména především geografická. Prostě právě ten konkrétní krtek byl jejich krtkem. A neopovažujte se byť jen zlým pohledem sáhnout na Balkáně na místního krtka balkánského anebo třeba v Římě na krtka římského, případně v Íránu na krtka perského. Skoro by se dalo říci, že kde se kdy krtek objevil, začal charakterizovat konkrétní vlastnost místního etnika.

Že krtek není jen jeden je tedy jasné, ohledně krků však panuje ještě další mýtus. Totiž že krtci v zimě hybernují (latinský původ slova dovoluje i hibernují). Omyl, hibernace je specifická reakce živočichů nejčastěji na zimní období, kdy hibernující živočich přečkává v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů ve vhodném úkrytu. Úkrytu říkáme hibernakulum. Až tedy jednou lidé poletí ke vzdáleným galaxiím ve stavu hibernace, budou uloženi v hibernakulu. Klidový stav se projevuje především snížením tělesné teploty a hibernace je známa například u netopýrů, ježků, křečků, plchů anebo syslů, nikoli však u krtků. Ano, krtek v zimě především pospává ve svém úkrytu, když ale poleví mrazy, je opět aktivní. Vlastně se krtek v zimě obrazně schovává za pecí, když je to však možné, kontroluje si své chodbičky, z nichž mnohé fungují jako účinné pasti, a sežere, na co přijde. Je-li třeba, neopovrhne ani myší. Správně se takovému konání říká nepravý zimní spánek. Tělesná teplota se při něm nesnižuje a zvíře se občas probouzí a vycházejí ven (v případě krtků je třeba říci, že prolézají svými chodbami). Kromě krtků přečkávají zimu pomocí nepravého zimního spánku třeba i jezevci.

Své podzemní chodby si krtci vyhrabávají velkými a silnými předními tlapami, přičemž právě v podzemí, které si sami vytváří, tráví celý svůj život. Tedy až na drobné výjimky. Na povrchu se krtci neorientují a ani nepohybují dobře. Světlo pod zemí nepotřebují, čemuž se přizpůsobily krtčí oči. Ovšem i celá tělesná krtčí konstituce je přizpůsobena podzemí. Krtci se živí především bezobratlými živočichy, které vyhledávají pomocí svého skvělého sluchu a čichu. Mezi kořistí krtka dominují žížaly, když je ale hlad, “zblajzne“ doslova, na co přijde. Ne nadarmo je krtek řazen mezi hmyzožravce, jelikož právě i hmyz je jeho častou kořistí.

Krtek, tento menší černý savec, žije jen několik decimetrů pod zemí. Zde buduje chodby obytné a okružní, ve kterých loví svou potravu. Na povrchu při budování chodeb tvoří typické hliněné hromádky (kopečky půdy), což jsou vlastně vrcholky nejčastěji větracích šachet. A jelikož krtek co se týká honby za potravou spoléhá výhradně na své okružní chodby, když je potravy nedostatek, začne budovat chodby nové. To by bylo, aby na něco nenarazil!

Mnozí zahrádkáři se mylně domnívají, že na krtka zabírá pravidelné rozhrabávání krtin. Bohužel však jde pro krtka jen o drobnější zásah do jeho větracího systému, který si zase snadno obnoví. Navíc není krtek pro zahrady nijak zásadně škodlivý, ba naopak. To jen maničtí vyznavači dokonalých trávníků vyhlašují krtkům lokální války. Přitom volí i velmi nebezpečné metody. Třeba voda v kombinaci s elektrickým proudem snadno zahubí samotného zahrádkáře, stejně jako výbušniny či nebezpečné plyny.

Zde najdete rady, jak se zbavit krtka v zahradě.

Jelikož má krtek rád především klid a bezpečí, ostatně proto i žije pod zemí, což je jeho velká konkurenční výhoda, nesnáší v zahradě hodně živého psa, kočky a hluk. Zabírají proto třeba i větrníky z PET lehví, jejichž hluk nám samotným nevadí, krtkům však ano. Stačí zatlouci do země roxor (betonářskou tyč) a na něj nasadit větrník. Jak se bude otáčet, bude klepat do železné tyče a krtek radši změní působiště. Nejčastěji pak k sousedovi. Je to podobné, jako byste sousedovi házeli přes plot pochytané slimáky. Krtky též silně ruší pravidelné sekání trávníku, čili milovníci dokonale střižených travních ploch by se nemuseli příliš obávat krtinců. Kdyby těch nebylo, o existenci krtka by se ostatně žádný zahrádkář nezajímal. Ani by o něm nevěděl.

Než samotný krtek, to je větším nebezpečím pro naši úrodu v zahradě hryzec anebo hraboš. Hryzci dokonce okusují kořeny ovocných a okrasných dřevin, proto jsou schopni zlikvidovat i všechny mladší keře a stromky. Hraboš pro změnu zaručeně zredukuje jakoukoli vaši úrodu, tedy vše, nač dosáhne.

Ale zpět ke krtkům. Zajímavé je, že za svůj život dovede krtek vyhloubit kilometry chodeb, kde sbírá potravu, množí se a vychovává mladé. A jelikož krtek zahradě kromě nepříjemných krtinců a konzumace části lokální žížalí populace vlastně také pomáhá, určitě je lepší být vůči němu ohleduplní, ocenit jeho snahu. Ostatně, krtci za svůj život dovedou neuvěřitelné kousky, za které je můžeme obdivovat, nejenže nás zbaví nějakého hmyzu a dokonce i myší. Navíc samotné krtince lze jednoduše sebrat a dál použít jako kvalitní půdu. Krtci přitom svým hrabáním provzdušňují kořeny rostlin, kterými se neživí.

Síť krtčích chodeb najdeme pod zahradami, ale i listnatými lesy, poli, pastvinami a ruderálními plochami. Vyloženě nesnáší silně písčitou půdu, kde často dochází k zasypávání tunelů, ale i půdu kamenitou a podmáčenou. V půdě hlinité a jílovité pak krtci tvoří síť trvanlivých tunelů dlouhých až 150 metrů a kopírujících různé hloubky. Mnoho z nich vede blízko pod povrchem, kde krtci najdou i více potravy, za nízkých venkovních teplot se však krtci zanořují hlouběji, ostatně podobně jako jejich potrava. Krtci mohou dokonce stejné chodby, pokud jsou dostatečně stabilní, používat nejen po celý svůj život, ale i po více generací. V síti tunelů pak najdeme též kulovité komůrky, kde krtci odpočívají a vychovávají mladé. Hnízda krtků najdeme v hloubce minimálně půl metru, přičemž jsou tyto komůrky důsledně vystlané rostlinným materiálem.

Krtci si dokonce dovedou poradit i s podmáčenými půdami, vystaví na nich totiž vyvýšené pevnosti, takzvané krtčí hrady. Vlastně jde až o jeden i více metrů velké krtiny, uvnitř kterých najdeme v labyrintu víceúrovňových chodeb hnízdní komůrku. Ta je dokonce napojena i na tunely a další komůrky, zapuštěné lehce pod zemí. Zajímavostí též je, že se liší chodby samčí a samičí. Samci si razí dlouhé a rovné chodby, samičky nepravidelnou, klikatější síť chodeb.

Náš tuzemský krtek obecný čili evropský (Talpa europaea) je vlastně náramný cestovatel. Rozšířil se v mírném pásu celé Evropy. Od Britských ostrovů až po řeku Ob na Sibiři. Na jihu Evropy jej nahrazuje nejčastěji krtek slepý (Talpa caeca), který má dokonce oči překryté kůží tak, že skutečně vůbec nevidí. Raritou mezi krtky je pak třeba vychuchol pyrenejský (Galemys pyrenaicus) a vychuchol povolžský (Desmana moschata). Vypadají jako velký rejsek s chobůtkem a žijí ve vodě. Zatímco severoamerický krtek hvězdonosý (Condylura cristata) má na rypáčku 22 růžových výrůstků, které vypadají jako bizarní hvězda. Výrůstky jsou velice citlivé, reagují dokonce i na elektrické napětí.

Vybavení pro ražení tunelů mají krtci náramné, válcovitá těla krtků jsou k pohybu pod zemí i hrabání podzemních chodeb ideální. Krtci sice mají oči, dokonce jsou většinou plně vyvinuté, ovšem jsou jen malé a často skryté v záhybech kožešiny. Krtci však nemají žádné ušní boltce, překážely by jim při norování. Zvukovod je chráněn vždy jen malým kožním záhybem. Rypáčky krtků jsou vybavené speciální kostičkou, navíc mají několik krčních obratlů srostlých v pevný celek. Pro hrabání vynikající! K hrabání tunelů jsou však neuvěřitelně přizpůsobené především jejich přední končetiny. Jsou vytočené tak, aby sloužily jako lopaty, přičemž účinnost zvyšují široké dlaně a pět prstů se silnými drápy. Na straně palce je ještě rozšiřující přídavná kostička (kost srpovitá). Končetiny jsou přitom umístěné nikoli pod tělem, ale více po stranách. Krtci se proto mohou odpichovat od stěn tunelů. Na povrchu jsou však krtci ze stejného důvodu dosti neohrabaní, i když dovedou vyvinout dosti velkou rychlost. Velmi dobře krtci dokonce i plavou, překonají proto i vodní toky.

Krtci se dožívají průměrně 2,5 let, výjimečně až pěti. Dlouzí mohou být okolo 11, ale i 16 cm bez ocásku, ten je obvykle dlouhý okolo 3cm. Váží 70 až 128 gramů a samci jsou o něco větší než samičky. Srst krtků má barvu černého sametu, vzácně se však vyskytují i albíni. Hustý kožíšek výborně odolává chladu, vlhku i zemině. A jelikož se rychle opotřebovává, krtci línají až čtyřikrát za rok. Obnovuje se tak jejich srst.

Životní rytmus krtků je pak s výjimkou zimy doslova strojový, čtyři hodiny spánku a odpočinku střídají čtyři hodiny hledání potravy spojené často právě s hloubením chodeb. Již dokončené chodby pak fungují jako past, kterou krtek jednoduše prochází a sbírá vše, co se zde chytlo. Někdy se krtek kvůli potravě dokonce odváží i nad povrch půdy. Kromě žížal si krtek pochutná i na jakémkoli v půdě žijícím hmyzu ve všech jeho vývojových stádiích a dokonce i na dospělcích jiných hlodavců, nejčastěji ale na jejich mláďatech.

Na zimu si krtek dělá ve vyhloubené komůrce zásoby. Zde potravu uchovává živou, aby se nezkazila. A dokonce krtek dovede žížalám a larvám kousnutím do hlavové části způsobit ochrnutí. Proto neutečou. Ve spižírně krtka můžeme najít i stovky ochrnutých žížal. A ty, které přes zimu nezkonzumuje, mají šanci regenerace nervového centra, načež se z dosahu krtka prokoušou zeminou pryč.

Jelikož jsou krtci samotářští a teritoriální, může být domovské území jednoho krtka velké 300 až 3000 m2. Krtci se přitom drží svého území a nevstupují na území jiných krtků. To však neznamená, že o nich neví, obzvláště pak samečci o samičkách a naopak. A pokusy ukázaly, že když byl konkrétní krtek přemístěn ze svého teritoria, soused okamžitě zabral jeho chodby. Výjimečně dochází pod zemí i ke střetům krtků, většinou se však krtci teritoriálním soubojům vyhýbají. Svoje území si značkují močí a mají vynikající čich.

Časně na jaře se samci vydají za samičkami, kdy na chvíli padnou hranice teritorií. Má se za to, že samičky lákají samce pomocí pachových žláz. Není výjimkou, že samec urazí za samičkou i 10 km dlouhou pouť většinou již vyhloubenými tunely. Pokud je však třeba, vyhloubí si nové. Mláďata se rodí nejčastěji v druhé polovině dubna. Každá samička porodí od dvou do sedmi holých a slepých mláďat. Březost trvá jen měsíc a další měsíc trvá kojení mláďat. V tuto dobu se samice vydává za potravou jen na 2 hodiny denně, jinak jen pečuje o mláďata. Hnízd má přitom připraveno více, a když ji něco vyruší, přenese mláďata do dalšího hnízda. Od kojení odstavená mláďata pak opouštějí hnízdo, několik týdnů se však ještě zdržují v jeho blízkosti. Jakmile vyrazí hledat svůj vlastní podzemní domov, často vylezou na povrch a stanou se kořistí dravců. Nejčastěji káněte, sovy, volavky, ale i krkavcovitých ptáků, lasiček, lišek a vlků. Stávají se též obětí automobilistů a zahrádkářů. Pod zemí jsou však na krtky všichni krátcí…

Zdroj: wikipedia.org, dvojka.rozhlas.cz, ireceptar.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, forun.pasti.cz