To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Na chov žížal dotace zatím moc pobírat nemůžete. A určitě se nesetkáte s tím, že by je někdo s vidinou sladké odměny zavážel v maringotkách po remízcích. Nikdo taky zatím nedemonstroval důležitost žížal tím, že by vyprázdnil regály v supermarketu jen proto, aby nám názorně ukázal, jakou jsou tihle kroužkovci globálně nenahraditelní.
Za žížalami zkrátka nestojí marketing ani propracované PR. Trochu to zkusíme zlepšit, i když snadné to zrovna není.
)
Na rozdíl od ubzučených včel si totiž žížaly většinu svých tajemství nechávají diskrétně pro sebe. Co se stane pod zemí - zůstane pohřbené pod zemí. Včelstva můžete snadno spočítat podle hospodářské ročenky, ale kolik je na Zemi žížal vlastně nikdo pořádně neví.
Žížal je víc než lidí. Na kusy i na váhu
Známo jich je přes 7000 druhů (odhadováno je kolem třiceti tisíc), přičemž 150 z nich patří mezi ty opravdu hojné, kosmopolitně rozšířené. Pro přesnější počty nám chybí údaje o žížalách v půdě tropů, ale z velmi hrubého odhadu víme, že při vážení planetární biomasy by žížaly s vahadlem pořádně zacloumaly.
V hmotnosti sušiny biomasy by jich totiž bylo kolem 400 milionů tun.
)
Jen pro představu – žížal je co do hmotnosti 4x víc než termitů, padesátkrát víc než veškeré chované drůbeže a asi 2,5x více než lidí na celé planetě. Včely by se v tomhle hmotnostním srovnání ani neobjevily, sušina z jedné včelky by se počítala v miligramech – a přesto jim přikládáme takovou váhu.
Ale co tedy žížaly dělají takového, že si zaslouží víc pozornosti?
Žížaly pomáhají rozkládat odumřelý rostlinný/organický materiál. A tím uvolňují živiny, které rostliny potřebují k růstu. Jejich tunelování pod zemí provzdušňuje půdu, pomáhá růstu kořenů rostlin. Žížaly se zasazují o ochranu rostlin. Tím, že stimulují jejich kořeny, zvyšují obranyschopnost před půdními patogeny.
Jen si to porovnejte s tou létající zlodějkou nektaru, která rostlinám „pomáhá“ jen omylem tím, že jí občas z květu na květ něco upadne.
Ulepená břečka medu, který stejně pochází z v přírodě naloupených surovin, anebo vosk připomínající svou barvou a složením spíš ušní maz vám bolest žihadla stěží vynahradí. Pomohla vám snad někdy včela rozkládat odpadky a vyrábět kompost? Pohnojili jste si někdy zahrádku nějakým včelím produktem? A kolik těch žihadel vám na jaře nasázely žížaly? Aha!
)
Ohrožení i nebývalý přínos
Podobnosti tu ale jsou. Žížaly jsou podobně jako nadzemní opylovači v ohrožení. A shodou okolností zrovna i tím samým faktorem. Intenzifikací zemědělství, které je stále více závislé na chemii hnojiv a postřiků. To se žížalám opravdu zajídá. Ale protože existují mimo náš dohled, pod zemí, palcové titulky v novinách si nevyslouží.
Lze tedy nějak konkrétně vyčíslit přínosy, které žížaly pro hospodářskou produkci mají?
Jistě, výzkumníci z Coloradské univerzity tomu zasvětili celou jednu studii - porovnejte to s neproporčním množstvím studií a velké vědy sepsané na včelách – v níž analyzovali mapy světových populací žížal, vlastnosti půdy, výnosy plodin a předchozí studie produktivity rostlin, a odhadli vliv tohoto opomíjeného tvora na globální produkci klíčových plodin.
Přínos žížal si pak nadefinovali podobně, jako tomu bývá u opylovačů. Jako procento výnosu umožněného díky žížalám. A na co tedy ti badatelé přišli?
Zjistili, že žížaly mohou přispívat k přibližně 6,5 procenta celosvětové roční produkce obilí, která zahrnuje základní potraviny, jako je pšenice, rýže, kukuřice a ječmen. S tím, že ten přínos může být pravděpodobně ještě větší. Protože toho o nich nevíme dost.
Žížaly také přispívají přibližně ke 2,3 procenta celosvětové produkce luštěnin, potravin, mezi které patří hrách, čočka, cizrna, sója a vojtěška.
)
)
Přínos žížal není rovnoměrný, ale spíše zacílený na jednotlivé regiony. Svět bez žížal by v zemích Střední Ameriky znamenal ztrátu hospodářského výnosu asi 8 procent. V Africe by to bolelo ještě o něco víc, přispívají k výnosu až deseti procenty. V Evropě je to pak kolem sedmi procent. Zásluhy tu mají o něco menší kvůli silnému nadužívání anorganických hnojiv. Které je současně nahrazují a zároveň jim i škodí.
Starat se víc o žížaly by znamenalo šetřit miliardy na hnojivech, a současně šetřit půdu.
To, jak by vypadal svět bez včel medonosných, se až zbytečně nafukuje. Protože se k jejich zásluhám do omrzení započítávají zásluhy všech druhů opylovačů – a to vážně nejsou jen včely. Navíc plodiny kritické pro planetární výživu a potravní soběstačnost jsou zhusta samosprašné. Ovšem bez žížal – které často posouvají k rekordní produkci právě ty samosprašné plodiny – by nám bylo o dost hůř.
Skromných žížal, které se nám pyšně nepředvádějí a nehlásí se o pozornost svým bzukotem, bychom si měli vážit víc. Jejich přínos je totiž opravdu neskromný.
Zdroj: ScienceAlert.com, Nature.com, Kids.frontier.org, Wikipedia.org, NCBI.com, ČeskéStavby.cz
