Během jara dokáže vyrůst do výšky dospělé žirafy, jediná rostlina vyprodukuje desetitisíce semen a dotek s její šťávou způsobuje těžké popáleniny. Bolševník velkolepý je bez nadsázky nejagresivnější invazní rostlinou v České republice. Ministerstvo životního prostředí ČR proto pro tento druh schválilo nekompromisní plán: jeho úplnou eradikaci, tedy stoprocentní vymýcení z území našeho státu. Proč je boj s tímto obrem tak složitý a jak se do něj zapojuje stát i veřejnost?
Poprvé v Lázních Kynžvart
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) k nám byl dovezen v 19. století z Kavkazu jako okrasný solitér do zámeckých parků (v Čechách byl poprvé vysazen roku 1862 v Lázních Kynžvart). Z pěstovaných zahrad však brzy unikl do volné přírody, kde nemá přirozené nepřátele. Dnes představuje masivní ekologickou i zdravotní hrozbu.
)
Životní cyklus: Strategie dokonalého okupanta
Bolševník je takzvaná monokarpická rostlina. To znamená, že žije několik let v tichosti, pak jednou monumentálně vykvete, přinese semena a okamžitě umírá. Jeho životní strategie je promyšlená do posledního detailu:
- Stadium růžice (1. až 5. rok): V prvních letech života bolševník vůbec nekvete. Roste pouze jako přízemní růžice obřích listů. Veškerou energii posílá pod zem, kde si buduje masivní, hluboký kořen, který slouží jako obří zásobárna živin.
- Expanze a kvetení (3. až 5. rok): Jakmile má kořen dostatek zásob, rostlina na jaře doslova vystřelí vzhůru. Dokáže růst rychlostí několika centimetrů za den a dosahuje výšky 3 až 5 metrů. Vytvoří obří bílá květenství (okolíky) připomínající deštníky o průměru až 80 cm. Kvete od června do srpna.
- Semenná bomba a smrt: Jediný dospělý exemplář vyprodukuje 20 000 až 30 000 semen. Jakmile semena dozrají, mateřská rostlina definitivně odumírá. Semena vypadají do půdy, kde si udržují schopnost vyklíčit i po 7 letech.
)
Díky svým třímetrovým listům bolševník dokonale zastíní veškerou původní českou vegetaci. Rostliny pod ním kvůli nedostatku slunce uhynou a lokalita se rychle promění v pustou monokulturu. Semena se navíc extrémně snadno šíří – splachuje je voda podél potoků, roznáší je vítr nebo se zachytávají na pneumatikách aut podél silnic.
Zdravotní rizika: Popáleniny, které spouští slunce
Bolševník není nebezpečný jen pro přírodu, ale i pro člověka. Jeho stonky a listy jsou plné čiré šťávy, která obsahuje vysokou koncentraci fototoxických látek (furanokumarinů). Tyto látky samy o sobě nepálí, ale způsobují, že lidská kůže ztratí jakoukoliv obranyschopnost vůči slunečnímu UV záření.
Pokud se kůže potřísněná touto šťávou vystaví slunci, dojde k prudké fototoxické reakci. Na těle naskočí bolestivé, těžko se hojící puchýře, které odpovídají popáleninám druhého stupně. Tyto rány se hojí celé měsíce a pigmentové skvrny či jizvy mohou na těle zůstat i několik let. Zvláště nebezpečný je kontakt s očima, kde hrozí riziko dočasného či trvalého oslepnutí.
Oficiální akce: Jak s bolševníkem bojuje stát?
Vzhledem k tomu, že je bolševník zapsán na unijním „Černém seznamu“ nejnebezpečnějších invazních druhů, je jeho likvidace v České republice legislativně vynucována. Vlastníci pozemků mají ze zákona povinnost výskyt této rostliny potlačovat.
)
Do boje investují obrovské úsilí a finance kraje i ochranářské organizace:
- Plošné krajské projekty: Nejpostiženějšími oblastmi jsou historicky Karlovarský a Plzeňský kraj, ale také západní a severní Morava a Slezsko. V uplynulých letech proběhly masivní záchranné projekty za desítky milionů korun (např. v oblasti Slavkovského lesa), v rámci kterých specializované firmy systematicky čistily celé regiony.
- Zásahy v CHKO a národních parcích: Správy chráněných krajinných oblastí (např. CHKO Orlické hory, CHKO Jeseníky nebo Šumava) organizují každoroční systematické pročesávání rizikových lokalit. Díky desítkám let vytrvalé práce se v mnoha chráněných oblastech daří držet bolševník pod kontrolou – například v Orlických horách zbývají z původních obřích ploch už jen jednotky izolovaných rostlin, které strážci přírody okamžitě likvidují.
- Zapojení veřejnosti přes aplikace: Do mapování se dnes může zapojit každý. Přes mobilní aplikaci BioLog (provozovanou Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR) může veřejnost jakýkoliv nález bolševníku vyfotit a lokalizovat pomocí GPS. Tato data se okamžitě dostávají k profesionálním ochranářům a úřadům, které zajistí likvidaci.
)
Jak probíhá správná likvidace?
Zničit bolševník je běh na dlouhou trať. Vzhledem k zásobě semen v půdě se musí každá lokalita kontrolovat a čistit minimálně 7 až 10 let po sobě. Používají se dvě hlavní metody:
- Mechanická likvidace: Pouhé posekání nestačí – rostlina dokáže bleskově zregenerovat a vykvést znovu v nižším patře (tzv. náhradní kvetení). Nejúčinnější mechanickou metodou je odseknutí hlavního květenství (okolíku) těsně před dozráním semen a jeho bezpečné spálení. Další možností je přeseknutí hlavního kořene rýčem minimálně 10 centimetrů pod povrchem země, čímž rostlina odumře.
- Chemická likvidace: Cílený postřik nebo přímý nátěr listů totálními herbicidy (glyfosáty). Provádí se na začátku jara, kdy jsou rostliny ještě malé (do 40 cm), což minimalizuje spotřebu chemie a zabrání bolševníku v růstu.
| DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Pokud se rozhodnete bolševník likvidovat sami, nikdy to nedělejte v kraťasech a tričku. Potřebujete absolutní ochranu těla: nepromokavé oblečení s dlouhými rukávy, pevné rukavice, ochranné brýle a obličejový štít. Práce by se měla provádět zásadně za zamračeného počasí, v podvečer nebo v noci, aby se minimalizovalo riziko vystavení pokožky slunečnímu svitu při případném nechtěném zasažení kůže rostlinnou šťávou. |
)
Zdroj: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014; Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny; Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR); Botanický ústav Akademie věd ČR (AV ČR); Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP); Projekt BioLog / ISOP (Informační systém ochrany přírody)
Kvíz: Poznáte nejproblematičtější z invazních druhů rostlin na našem území
Invazní (nikoli invazivní) rostlinné druhy se nevyhnuly ani naší přírodě. Jasno v tom má i legislativa EU a naši ochránci přírody. Přibývají další a jedno je jisté, stávající invazní rostlinstvo se nechce svých agresivních pozic jenom tak vzdát. Myslí si totiž, že má také právo na život. Respektive využívá k tomu nevídané strategie. Poznáte nebezpečné invazivky našich zahrad, parků, luhů a hájů?
