Znáte invazivní rostliny na svých zahradách a v přírodě?

V naší přírodě je rozšířeno mnoho druhů invazivních rostlin. Svým způsobem se ale invazivně chová mnoho rostlinných druhů, jde o přirozenou vlastnost, která je součástí konkurenčního boje. Záleží jen na ideálních podmínkách a množství a druzích konkurentů. Pokud se například přestanete starat o svůj trávník, začne se na něm šířit především smetánka lékařská, jitrocel kopinatý, jetel a další druhy, přičemž luční směs v podobě krásně kvetoucích chrp, zvonků, kohoutků, pryskyřníků, pampelišek a podobně z travní plochy jen tak snadno nevytvoříte a obzvláště smetánka postupně zaplevelí celou zahradu. V tomto případě ale nehovoříme o invazivních rostlinách, nýbrž o plevelích. Snadno si však zavlečete na zahradu invazi rostlinného druhu svým „dobrým záměrem.“ Líbí se vám třeba škumpa? Pak vězte, že vám rychle „přeroste přes hlavu“ a z vás se stanou doslova „protiškumpí aktivisté,“ až proroste jinými okrasnými keři a začne je dusit, opře se vám do plotu a zvedne chodník.

DEFINICE: Invazivní rostliny jsou druhem rostlin, které jsou na daném území nepůvodní, nekontrolovaně se zde šíří a agresivně vytlačují původní druhy, jež mají v přírodě podobnou funkci. Tyto nepůvodní rostliny nejsou obsaženy v jídelníčku žádných místních živočichů a nejsou spojeny ani s místním hmyzem, načež je nenapadají ani žádní škůdci a proto se mohou stále šířit a rozmnožovat bez přirozených nepřátel. Tyto rostliny nejsou zapojené do žádných ekologických vazeb v prostředí, kde se invazivně šíří.

Skutečně silně invazivní druhy rostlin dovedou poměrně rychle likvidovat ve volné přírodě původní rostlinné druhy. Vyhlášenými agresory jsou bolševník, vlčí bob mnoholistý, netýkavka, křídlatka, zlatobýl, trnovník akát a další. Dovedou se prosadit svým ohromným vzrůstem a až neuvěřitelnou schopností přežít. A nelikvidují jen původní druhy flóry, ale i fauny a mění tak biotopy. A i když se mnohým z nás tyto rostliny líbí, ve skutečnosti jsou náloží s pomalu tikajícími hodinami.

Například bolševník jsme si domů dříve nosili do vázy jako dekoraci, jak nás v krajině „jako novinka“ fascinoval a dnes je to zakázané, jelikož tím šíříme jeho semena. Stejně tak šíří semena mnohých invazivních druhů ptáci, oddenky jiných voda. A člověk? Co se mu líbí, to přenese, kam chce. Možná jde o přirozený běh věcí, do kterého je člověk nevědomky zahrnut a naše příroda se přizpůsobuje změnám klimatu a jiným. V každém případě ale invazivní druhy rostlin promlouvají a vysvětlují nám, co je ekologie. 
Mnoho invazivních druhů nejenže zamoří naše zahrady, ale právě z nich se dostane do volné přírody, kde v invazi pokračují neméně srdnatě. Všimněte si, jak je dnes v naší krajině rozšířen trnovník akát, ovšem v lokalitách, kde se rozrostl, jsou jeho podrostem pouze kopřivy, vlaštovičníky a podobné nenáročné rumištní druhy (byť jde o úžasné léčivky). Akát tak vlastně vytváří na mezích rumiště a mění je z míst plných života na jakési monokultury. Vytlačeny jsou původní byliny, na ně vázaný hmyz, bezobratlí a obratlovci.

Situace už došla tak daleko, že například křídlatku (česká, sachalinská, japonská, …) vůbec nesmíme pěstovat, natož si z ní vytvořit oplocení pozemku a podobně. I křídlatka má své přednosti (vytahuje z půdy těžké kovy podobně jako konopí), ovšem její trsy půdu natolik zastíní, že pod křídlatkou prostě již nic neroste. Tato rostlina vytvoří za jedno vegetační období ohromné množství biomasy, která zůstane ležet na půdě, zetlí a vytvoří křídlatce bohatou zásobu humusu. Dokonce když objevíme lokalitu s hojným výskytem křídlatky, měli bychom to nahlásit úřadům (např. odbor životního prostředí místně příslušného městského úřadu), načež bude zajištěna její likvidace.

A obdobným způsobem probíhá boj i s ostatními invazivními druhy ve volné přírodě. Tedy – pokud to jde. Například netýkavka na březích řek a rybníků je prakticky nezničitelná, sice se vytrhává a větší plochy se sekají, ovšem její oddenky se nesou po celém toku řek, jakmile se zvedne voda, a rostliny se tak šíří do nekonečna. Svá semena navíc vystřeluje do okolí, což je schopnost, kterou má více rostlinných druhů.

Na jaké okrasné invazivní druhy bychom si měli dát na zahradě pozor?

Máta (Mentha)

Tato bylinka vynikající chuti i léčivých účinků, kterou si na zahrady vysazujeme opravdu hojně a ještě hojněji ji využíváme v kuchyni, je nejen neskutečně vitální, odolná a nenáročná, ale také dovede velice rychle zaplevelit celou zahradu. Doporučuje se proto její pěstování v zapuštěných mobilních nádobách, kterým vyřežeme dno. Mobilní nádoba zamezí oddenkům rozšiřovat se do stran, kořeny však mohou čerpat vláhu a živiny.

Škumpa (Rhus)

Stejně jako máta je i škumpa nenáročná rostlina, ovšem rychle se šíří kořenovými výmladky do velké vzdálenosti (stejně to umí i bolševník). Kořeny škumpy přitom mají ohromnou sílu a prorostou dokonce i betonem. Proto škumpu nesmíme vysazovat u plotů, chodníků, cest, budov a bazénů. Prostor kořenů je navíc dobré při výsadbě omezit plechovým či plastovým límcem do hloubky alespoň 80 cm. Pokud chceme škumpu zcela odstranit, je třeba vykopat kořeny, ovšem mladé rostliny stačí posekat sekačkou či křovinořezem. Navíc existuje i druh škumpy neinvazivní - škumpa vlasatá (Cotinus coggygria). A pozor, rozlišujeme škumpy prudce jedovaté, ale i léčivé a dokonce chutné. 

Křídlatka (Reynoutria)

Nejznámější z křídlatek je křídlatka japonská (Reynoutria japonica), ovšem pěstovat se u nás již nesmí žádná z křídlatek. Křídlatky jsou statné, vytrvalé, rychle se rozrůstající invazivní rostliny, které dorostou výšky okolo 2 metry a tvoří téměř neprostupné porosty. V oblastech svého původu se chová zcela jinak, než na místech sekundárního výskytu. Zde je silně invazivní a je považována za jednoho z nejúpornějších agresorů. A nejvíce jsme paradoxně křídlatky rozšířili do volné přírody my lidé ze svých zahrad. Dovede zcela vytlačit původní rostliny a mění nepříznivě i podmínky pro život místní fauny. V mnoha zemích včetně ČR se dnes křídlatky likvidují mechanicky i chemicky a bohužel je nutné tyto rostliny likvidovat i vícekrát po sobě, natolik jsou odolné a životaschopné oddenky této rostliny. Křídlatka patří dokonce do seznamu stovky nejinvazivnějších rostlinných druhů světa! A pokud si ji vysadíte na své zahradě, čekejte vysokou pokutu.

Ozdobnice čínská (Miscanthus chinensis)

Tato ozdobná tráva dovede stejně jako jiné druhy zahradu povýšit, ovšem je ukázkou, jak nám též mohou přerůst přes hlavu. A pokud ji navíc necháme vysemenit, utlačí všechny ostatní rostliny okolo sebe. Růst ozdobnice nemilosrdně omezujeme rýčem, aby rostla pouze ve vymezeném prostoru. 

Ježatá okurka (Cucumis anguria)

Její kroutící se úponky se rády plazí okolo ok v drátěných plotech, ovíjí se kolem stromů a keřů. Množí se semeny, která zůstanou v půdě a i když ji v daném roce zlikvidujeme, v příštím roce napadne zahradu v ještě větší síle. Podobně se chová i okrasný svlačec zvaný povíjník. 

Rožec plstnatý (Cerastium tomentosum)

Tvoří bohaté polštáře na skalkách a zídkách a svým růstem na skalkách zcela utlačí ostatní rostliny, obzvláště ty drobnější ze skalniček. Podobně se též chová plamenka šídlovitá (Phlox subulata).

Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)

Urputně se množí svými semeny a oddenky a sotva zesílí, nasazuje stále mohutnější květy, roste do větších výšek a šíří se do okolí zahrady, kde se teprve stane invazivní rostlinou. 

Včí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus)

Ve volné přírodě má svou typickou modrofialovou barvu a šíří se silně invazivně obzvláště na okrajích lesů. Je extrémně jedovatý, člověku stačí pozřít jen několik semen a o mnoho méně jedovaté nejsou ani zahradní kultivary. Paradoxně je však pěstován na ohromných plochách jako kulturní rostlina například v Austrálii, kde vsadili na odrůdy s minimálním množstvím jedovatých látek, které již lidem neškodí.

Slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus L.)

Jejím plodům se říká topinambur. Jsou chutné a zdravé, čistí střeva. Ovšem jde též o silně invazivní rostlinu, jejíž pěstování bylo na Slovensku zakázáno, u nás je ale stále povolené. Tyto rostliny dorostou do výšky až 2 metry a připomínají slunečnice – jak typem, tak barvou květů, ale i drsnými chloupky, kterými je celá rostlina pokryta. Topinambur lze pěstovat jako víceletou plodinu, přičemž z hlíz, které zůstanou v půdě, vyrostou na jaře nové rostliny. Topinambury rostou bujně a vytlačí z pozemku veškerý plevel, ovšem jakmile chceme vysadit něco jiného, vždy se v půdě ještě nějaký kousek hlízy najde. Vyčistit záhon pak trvá i dva roky. A stejně invazivně se topinambur chová i v přírodě. A pokud neohlídáme topinambury na svém pozemku, hrozí nám pokuta. 
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, hobby.idnes.cz, www.magazinzahrada.cz, www.wikipedia.com, www.shutterstock.com