Představte si našeho pravěkého předka. Kolem jeskyně mu běhali šavlozubí tygři, mamuti s náladou pod psa a jiná nebezpečná stvoření. Strach byl tehdy jeho nejlepší přítel – udržoval ho naživu a varoval před skutečnými predátory i jiným nebezpečím. Dnes ale panikaříme i z tvorů, kteří by nám mohli ublížit leda tak tím, že nám zaskočí v krku. Toxické housenky nočního motýla bourovčíka toulavého byste však nepozřeli. I jen pouhý kontakt vaší pokožky s jejich chloupky vám dovede pořádně zkazit náladu.
Když strach vítězí nad reálnou hrozbou
Proveďme od jeskyně našeho předka z pravěku rychlý střih do současnosti. Sedíte v bezpečí zatepleného bytu, popíjíte kávu, když vtom se na zdi objeví sekáč. Reakce průměrného moderního člověka? Hysterický jekot, skok na stůl a okamžitá snaha vypálit dům plamenometem. Odborníci tomu říkají zoofobie a dělí ji na desítky elegantních podkategorií. Jenže když v koupelně narazíte na pavouka, je vám latinský slovník ukradený. Naše evoluční nastavení zkrátka zamrzlo v pravěku a nutí nás panikařit z tvorů, kteří by pro nás představovali hrozbu pouze v případě, že bychom se jimi pokusili bez žvýkání udusit.
)
Zatímco však hystericky vřískáme kvůli neškodným pavučinám a pavoukům, ta skutečná, nepříjemná hrozba dnešních dnů na nás tiše čeká v lese a vypadá jako roztomilý plyšový červík. Řeč je o zpropadených housenkách bourovčíka, které v lidech spolehlivě probouzejí scolecifobii – tedy panický strach z housenek a červů. V tomto případě je ale strach naprosto oprávněný. Příroda má totiž velmi svérázný smysl pro humor. Zatímco my máme oči navrch hlavy z fiktivních nebezpečí, evoluce nám přímo nad hlavami vypěstovala chlupaté žoldáky schopné účinných biochemických útoků. Člověk si vyrazí na romantickou procházku, hrdě ignoruje hmyz, a pak to schytá od třícentimetrového huňáče, který zrovna padá ze stromu. Kdyby ho alespoň ve vzduchu rychle chytla kukačka, ale ona ne… Přežili jsme dobu ledovou, abychom v jednadvacátém století utíkali z lesa s pláčem, nateklým krkem a astmatickým záchvatem kvůli housence jako z animované pohádky.
)
)
Zpropadené larvy nočního motýla
Housenky (larvy) nočního motýla bourovčíka toulavého (Thaumetopoea processionea) poškozují žírem listy dřevin, jsou však pokryté miliony křehkých chloupků obsahujících toxin thaumetopoein. Tyto chloupky se navíc snadno odlamují a vítr je pak roznáší do okolí. Při kontaktu s kůží způsobují bolestivé kožní záněty, puchýře a vyrážky. Pokud je člověk vdechne, mohou vyvolat těžké respirační problémy, dušnost a astmatické záchvaty. Hlavní obávaná potvora současnosti se dnes šíří v lesích kousek od českých hranic kvůli oteplování.
Pokud se do nepříjemného kontaktu s chloupky bourovčíků v larválním stádiu dostanete, první pomoc by měla být rychlá. Na zasaženou kůži nalepte lepicí pásku a strhněte ji – tím mechanicky odstraníte neviditelné chloupky. Postižená místa zásadně netřete rukou! Následně pokožku na zasažených místech opláchněte velkým množstvím vody. Kontaminované oblečení svlékněte a vyperte při minimální teplotě 60 °C. Také nasaďte antihistaminika a při dušnosti okamžitě vyhledejte lékaře.
)
)
Tečka na závěr: Jak vypadá dospělý pachatel?
Možná vás zajímá, v co se tato zpropadená housenka nakonec promění. Výsledkem proměny je dospělý jedinec bourovčíka toulavého – noční motýl (můra). A právě zde přichází poslední evoluční ironie: zatímco housenka děsí velkou část Evropy, dospělý motýl je naprosto nenápadný, drobný, šedohnědý a lidem zcela neškodný. Nemá žádné jedovaté chloupky a dokonce ani funkční ústní ústrojí, natož bodavé – za svůj krátký, jen několik dní trvající život dospělce nepozře jediné sousto. Jeho jedinou životní misí je najít partnera, spářit se, naklást novou generaci vajíček do korun dubů a potichu zmizet ze světa. Je to zkrátka dokonalý příklad hmyzího Dr. Jekylla a pana Hydea.
)
)
Seznam živočichů, kteří vám dokážou reálně zadělat na zdravotní problémy
Když pomineme mikroorganismy (bakterie a viry), které někteří z živočichů také přenášejí, zde je přehled tvorů od největších po ty nejmenší, jejichž vlastní jed, kusadla nebo obranné mechanismy dokážou lidské tělo spolehlivě poslat k lékaři. Bourovčíkem toulavým jsme začali, přeskočíme rovnou k nejnebezpečnějšímu tuzemskému živočišnému jedu a zároveň mnohem většímu živočichu, vlastně největšímu ze všech se schopností jedovatě kousnout - zmiji obecné.
1. Zmije obecná
Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný volně žijící jedovatý had. Zdravého dospělého člověka její kousnutí obvykle na životě neohrozí, ale dokáže způsobit masivní, bolestivé otoky, nevolnost, zvracení a celkové oběhové potíže. Pro děti, seniory nebo chronicky nemocné lidi však může jít o velmi vážný stav vyžadující podání antiséra.
První pomoc: Pacienta zklidněte (stres zrychluje tep a šíření jedu). Postiženou končetinu znehybněte dlahou nebo šátkem pod úrovní srdce. Ránu zásadně nenařezávejte, nevypalujte, neodsávejte ústy ani nezaškrcujte. Volejte rychlou lékařskou pomoc (155).
)
2. Zápřednice jedovatá
Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) je jeden z mála pavouků v našich zeměpisných šířkách, jehož kusadla spolehlivě prokousnou lidskou kůži. Jeho kousnutí bývá přirovnáváno k bodnutí sršněm, doprovází ho intenzivní pálivá bolest, občasné dočasné znecitlivění kolem rány, zvýšená teplota a úzkostné stavy.
První pomoc: Místo kousnutí důkladně dezinfikujte. Přiložte studený obklad pro zmírnění bolesti a otoku. Při silné reakci nebo úzkosti podejte volně prodejná antihistaminika (v tabletách či gelu). Pokud příznaky do 24 hodin neustoupí, navštivte lékaře.
)
3. Sršeň obecná, vosa a včela
Klasická trojka bodavého hmyzu: Vespa crabro, Vespula vulgaris, Apis mellifera. Pro běžného člověka je jedno bodnutí jen bolestivou mrzutostí s lokálním otokem. Pokud však narazíte na podrážděné hnízdo nebo trpíte silnou alergií, může jejich jed vyvolat anafylaktický šok – život ohrožující stav, kdy během několika minut otékají dýchací cesty a kolabuje krevní oběh. Někomu vadí fatálně včelí chemikálie, jiný zkolabuje při drobném kontaktu s vosím jedem a snad všichni volají záchranku, když je bodne sršeň, obvykle to ale není třeba.
První pomoc: V případě včely žihadlo opatrně seškrábněte nehtem nebo kartou (nemačkejte na jedový váček). Místo chlaďte. Při bodnutí do krku či úst nechte postiženého cucat led a ihned volejte 155, pokud se zvětšuje otok. Alergikům okamžitě aplikujte jejich autoinjektor (Epipen) a volejte záchrannou službu.
| Epipen je předplněné injekční pero (tzv. autoinjektor), které obsahuje adrenalin (epinefrin). Slouží jako první pomoc při anafylaktickém šoku – tedy při extrémní, život ohrožující alergické reakci. |
)
4. Komáři
Kromě otravného bzučení dokážou komáři svými slinami, které vstřikují do rány proti srážlivosti krve, vyvolat silné lokální alergické reakce. Častým problémem je také sekundární bakteriální infekce, kterou si člověk do rány zanese sám intenzivním škrábáním svědivého místa.
První pomoc: Místo bodnutí chlaďte ledem nebo potřete gelem s obsahem antihistaminik (např. Fenistil). Snažte se ránu neškrábat, abyste do ní nezanesli infekci. Při silném rozškrábání místo dezinfikujte.
| (Komárovití (Culicidae) je čeleď dvoukřídlého hmyzu, jejíž zástupci jsou běžně označováni jako komáři.) |
)
5. Sametka podzimní (lidově „sviluška“)
Sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis) je miniaturní oranžovo-červený roztoč, kterého sotva uvidíte pouhým okem. Larvy sametek žijí v trávě a koncem léta napadají kůži lidí i zvířat. Vstřikují do ní agresivní trávicí enzymy, které rozpouštějí tkáň. Výsledkem je nesnesitelně, až šíleně svědivá vyrážka (trombiculóza), která se objeví s prodlevou několika hodin a kvůli které se budete chtít doslova uškrábat k nepříčetnosti.
První pomoc: Po návratu z rizikových míst (vysoká tráva, sady) se ihned osprchujte horkou vodou a mýdlem a kůži důkladně otřete ručníkem. Na vzniklé svědivé pupínky aplikujte tekutý pudr s mentolem, alkoholový roztok (např. Alpu) nebo lokální kortikoidní masti, které tlumí nesnesitelné svědění.
)
6. Muchničky
Malé, nenápadné černé mušky, které na rozdíl od komárů kůži nepropichují, ale doslova vykusují. Jejich sliny obsahují koktejl silných toxinů a látek zabraňujících srážení krve. Pokud vás tento hmyz trefí někam do citlivé oblasti kolem očí, dokáže způsobit tak masivní a dramatický otok, že oční víčka úplně natečou a člověk přes ně skoro nevidí. Výsledný vzhled pak spoleblivě připomíná těžký knokaut v boxu.
První pomoc: Ránu okamžitě dezinfikujte, protože muchničky často přenášejí nečistoty. Při zasažení okolí očí aplikujte studené až ledové obklady (led zabalte do čistého kapesníku). Nasaďte celková antihistaminika v tabletách pro snížení otoku. Pokud otok oka neustupuje ani po 24 hodinách nebo se objeví silná bolest, navštivte očního lékaře.
| Muchničkovití (Simuliidae) je hmyzí čeleď z řádu Culicomorpha. Jsou příbuzní s Ceratopogonidae, pakomárovitými a Thaumaleidae. Formálně bylo pojmenováno přes 2 200 druhů muchniček, z nichž asi 15 vyhynulo. Jsou rozděleny do dvou podčeledí: Parasimuliinae obsahuje pouze jeden rod a čtyři druhy; Simuliinae obsahuje všechny ostatní. Více než 1800 druhů patří do rodu muchnička (Simulium). |
)
Zdroj: CNN Prima NEWS, ÚKZÚZ, TIS (Toxikologické informační středisko VFN v Praze), SÚKL, ČSAKI, Česká arachnologická společnost (ČAS), Biologické centrum AV ČR (Parazitologický ústav), SZÚ (Státní zdravotní ústav), Česká společnost entomologická, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia,
Kvíz: Kdo vás v české divočině touží poslat k lékaři? Velký průvodce tuzemskou zoofobií
Tento kvíz vás provede nástrahami české přírody, od lesních cest až po vaše vlastní postele. Připravte se na setkání s tvory, kteří sice nejsou velcí jako grizzly, ale o to víc se snaží vám znepříjemnit život toxiny, kousanci nebo přenášením chorob. Otestujte si, zda byste v divočině přežili, nebo by vás domů vezla sanitka s oteklým obličejem.
