Pokud se vám krasec Lamprodila festiva dostane na zahradu, představuje pohromu především pro oblíbené túje, které si oblíbil místo dřívějších jalovců. Paradoxem je, že jdeš o zřejmě nejhezčího škůdce, jakého můžete v zahradách potkat. Navíc se k nám začaly vozit i exotické druhy jalovců, různé cypřiše a další druhy, které nemusí nechat tohoto brouka chladným. Není přitom na své nežádoucí konání sám, například tesaříci Poecilium glabratum byli půl století považováni za vymřelý druh a najednou jsou zpátky, podobně jako exotický tesařík Semanotus russicus. Je docela logické, že jsou považováni za druhy chráněné, navíc nepředstavují pro okrasné dřeviny vážný problém, protože napadají především odumírající a oslabené stromy. Zato krasec Lamprodila festiva dovede zahubit i zcela zdravé stromy a keře. Zrezaví jim jehličí, opadá a dřeviny uhynou. Chřadnou, usychají a odumírají větve i celé stromy. Dospělé jedince můžeme pozorovat od května do srpna, najdeme je hlavně na slunné straně dřevin v nejteplejších hodinách dne. Životní cyklus brouka probíhá tak, že samičky po páření kladou vajíčka do štěrbin v kůře kmenů nebo větví. Z vajíček se vylíhnou larvy, které proniknou kůrou do kambia dřevin, kde škodí. A jelikož se vyvíjejí déle, škodí i v další sezóně po přezimování. Životní cyklus trvá 2 roky, někde to ale může být až 3. Délka těla imaga je 8–12 mm, je protáhlé a oválné, krovky jsou výrazně rýhované, zbarvení těla je kovově lesklé a s odstínem světle zelené, skvrny na těle jsou vybarvené do tmavě modré barvy s kovovým odleskem. Dospělci mají nápadně velké oči. Vajíčko má oválný tvar, larva protáhlá, zploštělá, beznohá a má smetanově bílou barvu se zřetelně článkovaným tělem. Dorůstá velikosti 15–20 mm. Kukla je nejprve bělavá a svou velikostí 8–12 mm se podobá dospělci. Dospělí brouci žijí skrytě v substrátu pod stromy. Odsud vylézají v noci, lezou po kmeni stromu a kladou za šupiny kůry vajíčka, ze kterých se líhnou larvy vyžírající lýko. Vlastně je působení krasce podobné, jako když lýkožrout smrkový likviduje smrkové lesy. Suché větve je nezbytné odříznout a spálit, nikdy je nevyvážejte na skládky. Krasci by se z nich mohli šířit dál. Pokud uhyne celý strom, spalte jej také. K zavlečení a šíření tohoto krasce stále dochází dovozem hostitelských rostlin, ovšem ti, co zde již jsou, tvoří další generace. Původní oblastí výskytu bylo Středomoří, dnes je však již zaznamenán prakticky v celé Evropě, šíří se především Evropou střední a západní. Dále se vyskytuje v Turecku, Sýrii a Libanonu.Zdroj: tn.nova.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, mze.gov.cz, biolib.cz, portal.nature.cz, Wikipedia
