Je to recept proti slimákům, který jste skoro určitě neznali, nikdy vás nejspíš ani v divokém snu nenapadl. A rozhodně byste ho zkoušet neměli. Snad jen v krajním případě. Proč? Protože slimáků se prý můžete zbavit i tím, že je začnete jíst. Brrr.
Měl to být naprosto standardní návod na to, co se asi tak dá dělat se slimáky, kteří se dobývají do vaší zahrady. A vy už asi tušíte: Vysadit na zahradě rostliny, které je odpuzují; klást jim do cesty různé překážky; chystat na ně návnady; házet je k sousedům přes plot; zalévat je vařící vodou (ty slimáky, nikoliv sousedy). Však to sami dobře znáte, protože jste takových dobře míněných doporučení četli mnoho. Nejspíš jste je už také dávno vyzkoušeli.
Takže už víte, že společné jim je zpravidla jen to, že moc dobře nefungují. A nakonec se budete muset stejně jako loni omezit na naprostou klasiku: poctivě a pravidelně slimáky na zahradě sbírat a zbavovat se jich.
)
Proto taky bylo původním záměrem autora tohoto článku podívat se po zahraničních zdrojích, jestli se tam od loňska nějaký nový zajímavý způsob odpuzování nebo likvidace slimáků nevyloupl. A ne, nevyloupl.
Všechno je bohužel při starém a žádné univerzální zázračné řešení proti plžím invazím na zahradách se zatím neobjevilo. Ale při tom brouzdání internetem jsem zavadil na jednom blogu na věc natolik extrémní, že jsem naprosto podlehl pokušení se o ni s vámi podělit.
Určitě ji neberte jako jakkoli vážně míněný a rozumný návod. Tohle se nedá doporučit nikomu. Jde totiž o naprostou kuriozitu. Zahradnickou a gastronomickou zároveň.
Slimáků se dle ní totiž můžete zbavit i tím, že je začnete jíst. Ještě než síla té předchozí věty (která na patře zanechává oslizlou stopu) dozní, přiblížíme si „metodu“ v teorii. V praxi raději opravdu ne.
Slimák podomácku
Všechno to začíná nezbytnou klasikou, sběrem slimáků. Na zmíněném blogu přitom, dle jejich vlastních zkušeností, doporučují cílit sběr na dva druhy. A to slimáka největšího (Limax maximus) - to je ten šedavě skvrnitý krasavec – a plzáka druhu Arion fuscus.
Prý to dobře „funguje“ i s jinými druhy, ale ty zatím ještě nevyzkoušeli.
Nachytáte je a co s nimi pak dál? Druhý krok je pozvolný. Ty oslizlé mazlíčky máte několik dní (týden) chovat doma. Ideálně v nějakém teráriu, ze kterého vám neutečou. S dostatkem zelené potravy. To proto, aby ze slimáků střevy postupně vyšlo všechno, co mohli nasbírat cestou k vám. Má to také zajistit, že slimáci vyloučí „všechny“ potenciální jedy, které mohly požít. A ještě se nasytí zdravé zeleniny.
)
To, co připomíná výkrm, ale po týdnu končí. Slimáky pak máte naházet do roztoku octa a vody. Voda má být hodně horká a celý ten roztok má být smíchaný v poměru 1:1. Kolik vody, tolik octa. Desetiminutová lázeň má slimáky zahubit. Nejspíš se utopí. Ocet je taky trochu vydezinfikuje.
Pak následuje trochu chaotická fáze proplachování (přes síto) a vaření. V tříminutových cyklech. Lehce ovaříte, propláchnete – a pak znovu. Kolikrát? Ta odpověď je nechutná. Děláte to tak dlouho, dokud ta tělíčka produkují sliz. Víc jak tři cykly vaření a proplachování by to ale být neměly. Zábava však teprve začíná.
Slimáky je totiž třeba naříznout na břišní (spodní) straně těla - opatrně tak, abyste neprořízli jejich vnitřní orgány - a vytáhnout z nich trávicí žlázu. Ta prochází celým tělem, ale její největší chuchvalec se nachází v zadní části „nohy“. Když se to udělá šikovně, dokážete vyvrhnout celého slimáka najednou. A zrovna tak snadno jde i „obrátit slimáka naruby“.
Čtete dobře. Vnitřní svalovina se tím dostane vně, kůže dovnitř. Pak už je to docela o konvenční kuchyňské přípravě. Můžete nakládat do česneku a smažit; dusit s rajčaty a cibulí na pánvi; smažit podobně jako jatýrka. Anebo obalovat v těstíčku, potažmo v trojobalu a smažit ve fritéze. Každému zkrátka podle chuti. Ti, kteří měli možnost ochutnat, hovoří o „mase“ slimáků jako o kombinaci mezi kuřecím a kalamáry. Trochu zemitější, ale prý vynikající.
Uf.
Jen na vlastní riziko
Informace o tom, že slimáky někdo schválně pojídá, mě ohromila. Ne tedy natolik, že bych s kbelíkem hned vyrazil na zahradu si osvěžit jídelníček. Ale pátral jsem v dalších zasvěcených zdrojích o tom, zda je tenhle nevšední gastronomický počin – když už ne úplně nechutný – tak aspoň bezpečný. A napříč různými blogy, weby i dobrozdáními odborníků se ukázalo, že pojídání slimáků je poměrně riskantní chuťovka.
To proto, že slimáci ve svých tělech mohou přenášet hezkou řádku parazitů. Zvlášť ti slizcí nešťastníci, kteří předtím zkonzumovali výkaly hlodavců. Ti pak dokonce na člověka mohou přenášet formu meningitidy. Nebo jiné „mozkové červy“ a čert ví, co ještě.
Ty samé zdroje, které informují o tom, že slimáci jsou vektory nebezpečných parazitů, ale bohorovně dodávají, že slimáci vlastně k jídlu jsou. Jen je tedy třeba je dobře uvařit a ideální před tím ještě pročistit jejich „odpadní systém“. Přesně jako v tom podivném receptu.
Takže ne, určitě vám konzumaci slimáků nedoporučuji. Ale možné to je. V případě nouze a ztroskotání… anebo proto, že už vážně nevíte, co s nimi. Ale jestli chcete letos slyšet nějaký skutečně originální, nový a nevšední nápad, jak se se slimáky na své zahradě vypořádat, tohle je přesně ono. Další možná varianta, nové řešení k arzenálu konvenčních opatření. Snězte je a zbavíte se jich se stoprocentní účinností.
Můžete nad tím přemýšlet, zatímco budete slimáky poctivě a pravidelně sbírat. Což je sice namáhavé, nevděčné a slizce špinavé… ale nejspíš pořád o dost lepší, než začít slimáky jíst.
Zdroj: ADN.com, nationalgeographic.com, motherearthnews.com, feralfood.blogspot.com
