Loni jsme si chtěli jako každý předchozí rok koupit nakládačky od dodavatele z jižní Moravy, jenže ony nebyly, prostě se neurodilo. Sucho. Proto jsme letos přistoupili k radikálnímu kroku – vlastnímu pěstování nakládaček. A hned poprvé se nám zadařilo, sklízíme obden jednu misku za druhou. Koupili jsme proto elektrický zavařovací hrnec, do kterého se vejde až 15 půllitrových sklenic naráz a připravujeme si zásobu křupavých, kyselých nakládaček na dva roky dopředu. V příštím roce tedy zaberou v zahradě jejich místo jiné plodiny. A v dalším roce si opět připravíme sadbu okurek, jejichž plody se na rozdíl od jiných druhů okurek sklízí především menší i vyloženě malé, mladé.Okurky salátovky, hadovky, svačinky a nakládačkyOkurka patří k nejoblíbenějším teplomilným plodinám. Většina zahrádkářů ale pěstuje do skleníku vhodné hadovky, případně menší a tlustší polní okurky salátové (salátovky), nebo i takzvané svačinky, jejichž plody dosahují menšího vzrůstu než hadovky, jsou též tlustší, ale oproti polním okurkám hladší (jeden plod je svou velikostí vhodný tak akorát ke svačině pro jednoho člověka). Ovšem sadbu těchto okurek si nejčastěji kupujeme, jelikož jsou očkovány na podnože nejčastěji z dýně, které jsou silnější, statnější a tedy unesou i větší úrodu okurek. To s nakládačkami to máme jednodušší. Stačí vysít v teple semínka do kelímku, nejlépe 2 až 3 do jednoho, případně přímo na záhon či do skleníku v půlce května. Dostatečnou úrodu pro jednu rodinu přitom zajistí okolo dvaceti sazenic. Vybíráme stanovištěLetos si již nakládačky vypěstovat nestihnete, v plném proudu je nyní sklizeň jejich plodů. Ale právě tento fakt by se mohl stát inspirací a impulsem pro příští rok. Zásadní je poloha zahrady, respektive lokalita. V teplých oblastech jsou vhodnější odrůdy s jemnými ostny (jemnoostné), v chladnějších odrůdy hruboostné, kterým nevadí za chladnějšího počasí ani pěstování na venkovním záhonu. Stanoviště musí být světlé, ale v závětří (ideální je fóliovník či skleník), půda humózní, výživa maximální a to samé závlaha, ale pozor, až u plodících rostlin, mladé rostlinky jsou přelitím náchylné na mnohé choroby.Ať už budete nakládačky pěstovat na venkovním záhonu, ve skleníku, nebo fóliovníku s možností částečného či plného otevření za veder, případně v pařeništi, ze kterého nakonec sejmete ochranné zasklení, je třeba výborně připravit půdu. Za prvé vybereme veškerou ornici ze záhonu (skleníku, fóliovníku, pařeniště), poté uložíme na dno záhonu směs koňského či chlévského hnoje smíseného s posekanou trávou a listím (jiný postup odpovídající zakládání tradičního pařeniště hovoří o překryvu čerstvého koňského hnoje listím či posekanou trávou). Poté přisypeme drobný (prokátrovaný), dobře uleželý kompost, načež vrátíme zeminu na své místo a navrch můžeme opět přisypat kvalitní kompost či jiný humózní substrát. Takto nastlaný záhon pořádně zalijeme vodou a necháme slehnout (2 až tři týdny stačí). Poté již můžeme vysazovat připravené sazenice, případně rostliny přímo vysévat, ovšem v tomto případě se nám sklizeň opozdí, jelikož začínat s výsevem dříve než v půlce května, to nemá žádný smysl. Veškeré odrůdy okurek jsou teplomilné, byť jde zrovna o odolnější hybridy. Příprava sadbySadbu nakládaček je ideální připravit si doma, v teple. Dalším řešením je pařeniště, ale to nemůže za každých okolností zajistit ideální podmínky. Například letošní poslední květnový mráz jasně ukázal, že se na počasí prostě nelze spolehnout. Rozkladem čerstvého koňského hnoje na dně pařeniště se sice uvolňuje velké množství tepelné energie, ta má však svou účinnost jen za určitých teplot. Do jednoho „hnízda“ (kelímku, malého plastového květníčku) vysejeme dvě až tři semínka, zavlažíme a udržujeme substrát vlhký. Klíčení semen okurek je poměrně rychlé a sazenice můžeme vysadit na finální stanoviště po cca třech týdnech. Čili pokud plánujeme výsadbu v půlce května, semínka si doma vysejeme týden až dva před koncem dubna (lze však i dříve, sazenice prostě budou větší, statnější a tedy i odolnější a plodit začnou dříve). Pěstování okurek nakládačekZajímavostí je u nakládaček (ale i u ostatních druhů a odrůd okurek) možnost pěstování vertikálního (vedení po opoře) i horizontálního (plazí se po zemi). Jako opora pro vertikální pěstování se ukázala být ideální například natažená nylonová síť s oky dostatečně velkými, abychom jimi prostrčili ruku. Potřebovat budeme rám a nebo 2 kůly (tyče) zaražené pevně do země, mezi které síť pevně napneme. Použít však lze i jakékoli například kovové pletivo, jutovou či kaučukovou síť apod. Pro horizontální pěstování se pro změnu vyplatí uložit na zem netkanou textilii. Propouští vodu, ale ne v opačném směru plevele a zamezuje hnilobě plodů, které se tak neválí v mokré hlíně. Obzvláště vertikální pěstování pak předchází tvorbě plísní. Od začátku okurky pravidelně zaléváme, ovšem dosud neplodící rostliny není třeba vyloženě přelévat, dokonce je to nevhodné, pokud však okurky již plodí, neřku-li jsou v plné plodnosti, zaléváme denně a hojně, stejně jako například plodící papriky. Jejich kořeny se totiž drží především pod povrchem substrátu, do hloubky nejdou (na rozdíl např. od rajčat). Je též vhodné okurkám pravidelně přihrnout zeminu ke krčkům rostlin. Jelikož však víme, jak mělce jsou zakořeněné, je ideální pouhé přisypání nového substrátu, nikoli přihrabování (přikopčení). Na jiné nářadí než lopatu či lopatku zapomeňte! Stinnou stránkou okurek (jakýchkoli) je náchylnost na napadení různými škůdci a chorobami, především houbovými. Proto nesmíme rostliny zásadně zalévat na list (opět je zde vidět preference vertikálního pěstování), vodu lijeme přímo ke kořenům. Proto je též dobré při nakopčení vytvořit okolo ze země vyrůstajících lodyh jakési misky ze substrátu a ty udržovat. Do misky nalijeme vodu a ta se postupně vsákne. Pravidelně kontrolujeme stav celé vegetace, odstraňujeme listy schnoucí, žloutnoucí a plesnivějící, okousané a žloutnoucí (padající) plody. Jakékoli zárodky plísně či podmínky, kterých by mohly plísně využít, jsou jejich zaručeným zdrojem. V žádném případě nedáváme napadené listy, výhony a plody do kompostu. V popelnici nezaberou mnoho místa. Ovšem poradí si s nimi i oheň. Nesmíme zapomenout, že plísňové choroby se rychle šíří i větrem. Je též vhodné pěstovat vůči plísním co nejodolnější (rezistentní) odrůdy, s čímž vám rychle poradí každý zkušenější zahradník. Sklízíme nakládačkyNakládačky začínáme sklízet na konci června, v červenci by již sklizeň měla běžet v plném proudu. Plody sbíráme každé 2 až 3 dny, není však od věci nahlédnout do „houštiny“ každý den, vždy se tam nějaká ta větší okurka ukrývá a za další den až dva už by nabyla příliš velkých rozměrů. Snáze se sklízí nakládačky pěstované vertikálně, prostě na plody lépe vidíme a máme k nim lepší přístup. Pravidelnou sklizní podporujeme násadu nových plodů, čím více větších okurek necháváme, tím méně nakládačky plodí. Je už pak jen na nás, jak okurky naložíme, jaký recept na lak preferujeme, nebo zda chceme takzvané rychlokvašky. Říká se, že je dobré zavařovat stejně velké okurky, myslím si však, že opak je pravdou. Pro konzumaci je lepší kombinace různě velkých okurek v jedné sklenici, akorát je třeba nechat zavařeniny déle uležet. Ze zkušenosti alespoň 2, 3 měsíce. Kdo kdy objevil ve sklepě rok, 2 roky starý poklad, určitě ví, jak výtečně chutnají.Choroby a škůdci okurekMezi nejčastější choroby okurek patří plíseň okurková (žlutozelené skvrny, napadená rostlina hyne, pomůže postřik, pěstování rezistentních odrůd, nepřelévání a zálivka ke kořenům), bakteriální skvrnitost (průsvitné žlutohnědé skvrny na listech, sliz tvoří stříbřitý povlak, přičemž jakýkoli postřik tuto chorobu jen omezí, je třeba použít rezistentní a zdravé osivo a střídat stanoviště), bílá hniloba (měknoucí plody trpí mléčnou hnilobou a zasychají, plody musíme pravidelně kontrolovat, jakýkoli postřik je nesmysl), černá hniloba plodů (na listech vznikají nekrotické skvrny, tuto chorobu omezíme zálivkou ke kořenům, je možné zvolit i vhodný postřik), padání klíčních rostlin (semenáčky vadnou, krček rostlinky hnědne a usychá, mladé rostlinky především nesmíme přelévat), padlí okurkové (moučnaté bělavé skvrny na listech, které odumírají, pomůže zálivka ke kořenům a nepřelévání), virová mozaika (světlezelené a tmavozelené mozaiky na listech a deformace listů, pomůže postřik insekticidy proti mšicím, které ji roznášejí a pěstování rezistentních odrůd), molice skleníková (častější škůdce okurek než mšice, pokud se vyskytne, napadá i jiné rostlinné druhy, ochrana vůči molici však není nutná, nepůsobí vážné škody, můžeme však použít insekticid). Co s okurkami na podzim?Po odplození vytrháme šlahouny ze země, nemocné rostliny spálíme, zdravé dáme do kompostu, nejlépe rozsekané na jemno. Poté pohnojíme a zryjeme záhon, okurky vyčerpají z půdy mnoho živin. Zpravidla okurky likvidujeme na konci září, prakticky však tuto potřebu poznáme podle stavu rostlin a jejich schopnosti plodit.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
