Obzvláště při intenzivním využívání půdy je třeba o ni pečovat, pokud ji nějakou dobu necháme ležet ladem, též jí to prospěje, ale živiny nedoplníme. Ty naopak odčerpají vyrůstající plevele, takže si nepomůžeme. Je též s podivem, s jakým důrazem je dnes upřednostňována jarní péče o půdu, když základ představuje právě péče podzimní a dlužno říci, že vždy představovala. Přitom právě podzimní péčí o půdu snížíme výpar vody, odstraníme plevele a zlepšíme úrodnost a celkovou kvalitu půdy.Půda především vyžaduje pravidelné obohacování o živiny a organické látky (humus). A v žádném případě nejde o aplikaci co největšího množství hnojiv, jejich nadměrné užívání půdu naopak degraduje, tedy především hnojiv syntetických. Půda je pak zasolena a je omezen půdní život. V každém případě platí, že po sklizni je půda vždy vyčerpaná, obzvláště když nedodržujeme vhodné osevní postupy. Nejproblematičtější jsou přitom monokultury. V polykulturách vedle sebe rostou rostliny s odlišnými požadavky na živiny, některé dokonce dovedou půdu obohacovat například o dusík (resp. dusíkaté sloučeniny), existují dokonce druhy, které půdu svými kořenovými výměšky léčí (např. afrikány).Zkušení zahradníci, zemědělci a zahrádkáři poznají stav půdy již jen podle jejího vzhledu a na dotek. Zásadním znakem je též, jak se v půdě poslední sezónu dařilo pěstovaným rostlinám. Zdravá půda obsahuje dostatek organické hmoty (humusu) a též dostatek živin, resp. jejich vyrovnaný poměr. Kvalitní půda má drobtovitou strukturu, za sucha netvoří na povrchu tvrdý škraloup, kterým špatně proniká voda i vzduch, dobrá půda není slévavá. A jak takové půdy dosáhnout? Klíčem číslo 1 je zelené hnojení. Na sklizené záhony vysejeme rostliny, které rychle vyrostou a my je stihneme ještě před zimou do půdy zapravit. Jde o rostliny (směsi rostlin), které půdu obohacují o dusík, načež po zapravení do půdy dodají půdě kromě živin i organickou hmotu. Právě podzimní zelené hnojení je naprosto ideální, nesmíme však rostliny před zimou zarývat příliš hluboko, aby dokázaly bránit promrzání půdy. Stejně tak je lepší nenechat rostlinnou hmotu na povrchu, byla by degradována nízkými teplotami a hnilobou nežádoucím způsobem.Udržení stabilnějších podmínek v půdě přes zimu zásadně svědčí půdním mikroorganismům, které zajišťují rozklad organické hmoty. Proto zelené hnojení zarýváme a proto je zarýváme mělce. Zelené hnojení můžeme před aplikací pokosit, případně je zaryjeme rovnou, bez kosení. U jílovitých půd se doporučuje nechat je do jara na záhoně a zapravit až poté, ale ztráty na organické hmotě budou nezanedbatelné. V každém případě je však klíčová doba výsevu zeleného hnojení, rostliny totiž nesmí do zimy vykvést, natož vytvářet plody se semeny. Nechtěné zaplevelení záhonů je tím nejhorším, co se nám může stát. V každém případě provádíme výsev zeleného hnojení krátce po sklizni zeleniny ze záhonů a ohlídáme si kvetení rostlin. Zelené hnojení může pomoci ještě jedním způsobem. Pokud si nedovedeme představit jinou přípravu záhonů než hlubší zapravení kvalitního organického hnojiva, například chlévské mrvy, klidně to udělejte, ale právě předtím pokoseným zeleným hnojením půdu nakonec zakryjte. Pokud je nemáte, použijte chvojí, nahrňte na záhony listí a podobně. Tepelný izolant je klíčový. Promrznutí půdy sice likviduje škůdce a choroby, přílišné promrznutí však zároveň zhoršuje kvalitu půdy. V žádném případě na podzim nepoužívejte syntetická hnojiva, do jara by z nich v půdě mnoho nezbylo, většina živin by byla vodou odplavena do hloubek, kam již kořeny rostlin nedosáhnou, tedy až do podzemních vod. Ke ztrátám živin dochází i u organických hnojiv, ovšem záleží na jejich kvalitě, nakolik jsou uleželá. S čerstvými hnojivy si nemusíme lámat hlavu a do půdy je klidně vpravíme, dobře uleželá, rozkládající se, kvalitní hnojiva, si však necháme až na teplé předjaří či jaro.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
