Různé kraje, různé mravy. A právě to platí i pro silvestrovské a novoroční oslavy, zvyky a pověry. Ne všude je dokonce vítán Nový rok ve stejnou dobu a vůbec nejde jen o posun v časových pásmech. Časový rozdíl mohou tvořit dokonce i celé měsíce. Však on ani Štědrý den nebýval 24. 12., pokud se projdeme historií.Předně záleží především na druhu kalendáře, kterým se lidé řídí. Běžně je za Nový rok považován 1. leden, ovšem tam, kde se řídí takzvaným lunárním kalendářem, se lidé opírají o pohyb měsíce. A to platí třeba pro země muslimské. Například v Íránu se slaví Nový rok 21. března. Několik týdnů předtím zde vysévají obilná zrna do mělkých květináčů, aby stačila do Nového roku vzejít jako symbol nového života. Lunárním kalendářem se pak řídí například též v Číně a ve Vietnamu a oslavy jsou velice intenzivní. Z 31.12. na 1. ledna je však nečekejte. Zato pyrotechnika je při těchto oslavách mnohem intenzivnější než u nás, nejde totiž jen o efekt, ale především odhánění zlých duchů. Svazky petard dokonce rozvěšují na zárubně dveří a vůbec všude okolo obydlí, kde to jen lze. A rachot je při oslavách Nového roku skutečně ohlušující. Chudáci zvířata. Například v Číně jsou pak výbuchy doplněny spoustami všudypřítomných lampiónů. Vietnamci si zase „přivolávají“ úspěšnost nastávajícího roku návštěvami, první návštěvník je zde netrpělivě vyhlížen, jelikož zásadně ovlivní průběh nastávajícího roku. A co víc, oslavy příchodu nového roku trvají od úplňku do úplňku a každý z těchto dní má svůj význam a charakter (jeden den je věnován předkům, jiný přátelům a příbuzným, další se na návštěvy naopak chodit nesmí, přineslo by to smůlu, jiný den je věnován snachám a zeťům, kteří musí vyjádřit úctu tchyním a tchánům, prostě blázinec…). Druhý den nového roku si užijí psi, ke kterým jsou v tu dobu lidé laskaví a podstrojují jim. Inu je to den „zrození všech psů“. A dodržují se i další pravidla a zvyklosti: nemyjí se vlasy, aby to nespláchlo štěstí, nepoužívají se nůžky, aby štěstí nepřestřihly, dveře i okna musí být otevřená, aby mohl odejít starý rok, do jehož konce musí být splaceny všechny dluhy a nové se nesmí na Nový rok dělat, nesmí se mluvit neslušně, lidé zapuzují zlé myšlenky a konají jen dobro, děti nejsou naopak trestány ani za provedené lumpárny, na Nový rok plačící dítě totiž pláče po celý rok. Nemluví se o ničem špatném, co se v uplynulém roce stalo a dokonce i umírající na smrtelné posteli se musí slavnostně obléci a přivítat hosty. A to je jen drobounké „trsátko“ z východních zvyků a pověr. Ovšem i na západě najdeme spoustu zajímavých tradic. Například v některých oblastech USA pojídají na Nový rok vepřové s černými fazolemi. Fazole symbolizují štěstí a vepř je symbolem prosperity (a to v mnoha různých kulturách). Významným symbolem je též kapusta, jelikož kapustové lupeny symbolizují papírové bankovky a tedy prosperitu. V USA se vůbec vše točí kolem prosperity a peněz, ale také reklamy. Však Santa Claus vznikl jakožto reklama na známý nápoj Coca-Cola, do kterého se již dávno nepřidává koka. To ruský Děda Mráz sice pochází svým způsobem ze slovanské mytologie, ovšem jeho novoroční tradice byla nadiktována ke komunismu směřujícímu národu za Stalinovy vlády a to za účelem „odstranit ze socialistických myslí Ježíška a tradiční pravoslavné Vánoce“. Američané v tom však mají jasno, Děda Mráz neexistuje, je to vlastně ruský Santa Claus. Též Skotové podobně jako Číňané, Vietnamci a mnohé jiné národy vnímají Nový rok jako předznamenání celého roku. Někde dokonce ještě stále udržují tradici „koulení ohnivého sudu“. Sud naplní dehtem, zapálí a v plamenech tohoto ohně zmizí starý rok. V Řecku je pro změnu symbolem Nového roku svatý Vasil, což byl světec známý svou laskavostí a dobrotou. Děti nechávají u krbu a na jiných dobře viditelných místech své boty a doufají, že je právě svatý Vasil naplní dárky. Logicky by bylo možné říci, že děti s největšími botami toho dostanou nejvíce. Jak je to ale ve skutečnosti? Současné dárky je možné položit leda tak vedle těchto bot. Na Nový rok jsou též ve světě oblíbené pokrmy ve tvaru kruhu, který symbolizuje cyklus štěstí a úspěchu. U nás je to například trdelník. Dlužno však dodat, že než se dostal za účelem turistiky (a to celoročně) například do českokrumlovských ulic, vůbec jsem o jeho existenci nevěděl. A letos, v době předvánoční koronavirové, byl trdelník jedním z mála, co bylo možné ve vylidněném Krumlově pojíst. Ale přejděme od tak trochu pochopitelnějších tradic ke skutečnému bizáru. Například chilská tradice trávit silvestra na hřbitově, aby lidé uvítali příchod Nového roku spolu se svými mrtvými příbuznými, způsobuje tak trochu mrazení v zádech (Talca, Chile). V Peru je pro změnu tradiční novoroční bitka se sousedy, což má vyřešit staré sousedské spory. V jihoafrickém Johannesburgu pro změnu házejí nábytek z oken vysokých budov (asi si každý rok koupí nový) a tato tradice se ujala i v italské Neapoli, v Rumunsku naslouchají na Nový rok zvířatům, zda promluví a pokud mlčí, přinese to štěstí, tancují též v dřevěných maskách zvířat a provádějí různé ceremonie symbolizující smrt a znovuzrození. Tančí tak od domu k domu, čímž odhánějí zlé duchy. Na Sibiři se potápějí se stromem do zamrzlého jezera, v Severní Karolíně (USA) spouštějí z výšky živou vačici do rozjařeného davu lidí, v Irsku klepou chlebem na dveře a stěny, což prý přináší štěstí, ve Skotsku se procházejí ulicemi s točícími se ohnivými koulemi nad hlavami, v Thajsku se konají obří mnohadenní vodní bitvy, v Benátkách se pro změnu hromadně líbají na náměstí svatého Marka v předvečer Nového roku, ve španělsky mluvících zemích nosí pro štěstí rudé spodní prádlo, ve kterém běhají bosí a polonazí po ulicích. Například v Mexiku, Brazílii a Bolívii to však mají s barvou spodního prádla ještě složitější, jde vlastně o jakousi barevnou mandalu, rudá přinese lásku, žlutá bohatství a úspěch, bílá mír a harmonii a zelená pohodu, klid a přírodu. Za zmínku též stojí španělská tradice sníst na Nový rok 12 hroznů vína (každý za jeden měsíc nastávajícího roku), aby lidé prosperovali. A věřte nevěřte, za tímto zvykem stojí vykutálení pěstitelé vinné révy. V Ekvádoru pro změnu staví strašidelné panáky politiků a jiných populárních lidí, které poté zapálí. Ničí tak vše špatné z roku uplynulého. Tato tradice je datována od roku 1895, kdy ve městě Guayaquila řádila žlutá zimnice a rakve plné oblečení zesnulých byly spáleny pro očistu. To tiší Dánové házejí talíře a jiné nádobí na vchodové dveře souseda či svého kamaráda. Čím více pak ráno najdete před svými dveřmi rozbitého nádobí, tím jste populárnější a tím máte více přátel. O půlnoci se zde pak skáče ze židlí, což symbolizuje „skok do Nového roku“. Na Filipínách myslí s příchodem Nového roku především na peníze, obklopují se dostatkem kulatých předmětů, což symbolizuje mince. A stačí i puntíkaté šaty, kulaté potraviny, na kolečka krájené banány apod. A v Německu? Tam se prý s oblibou dívají na starou britskou televizní komedii o osamělé večeři. No není to úsměvné? Inu, jsme lidé různí. Bavme se.
