Příklady rostlin ideálních k sušení a vytváření květinových aranžmá a věncůMnohé druhy sušených rostlin lze využít i pro venkovní vazby a aranže a déšť ani mráz je nezničí. Případně lze jako ochranu před klimatickými vlivy zvolit barvení rostlin, díky kterému se rostliny stanou dokonce atraktivnějšími. Ovšem barví se pouze suché rostliny a pouze některé. Takové slaměnky, vratiče, mochyně, růže apod. žádné barvení ani nepotřebují a pro delší výdrž ve venkovním prostředí si vystačíme s bezbarvým lakem, kterým rostliny postříkáme.K nejčastěji používaným rostlinám určeným k sušení a vhodným k vazbám patří limonka (Limonium sinuatum a Limonium tataricum), slaměnka (Ammobium a Helichrysum), šater (Gypsophila), štětka (Dipsacus), suchokvět (Xeranthemum), růže (Rose), vratič (Tanacetum a Chrysanthemum), řebříček (Achillea) a jiné. Zdobný listy po usušení krásný třeba penízek (Thlaspi), kokoška pastuší tobolka (Thlaspi či Capsella) a ozdobné trávy metlice (Deschampsia) nebo třeslice (Briza media), pampová tráva, sušené obiloviny a další. Určitě znáte krásná slova jako bělotrn, chrpa, hortenzie, černucha, pivoňka, limonka, smilek, silenka, smil, ostrožka, pestrovka, šuškarda, nevadlec, levandule, kontryhel, třeslice, zlatobýl, rákos, orobinec a jiná. Zajímavé jsou i sušené plody nebo plodenství některých rostlin, například tykve (Cucurbita), makovice máku (Papaver, Argemone a Mekon), len (Linum), mochyně židovská (Physalis alkekengi), mochyně peruánská a jiné mochyně (Physalis), kukuřice (Zea) a jiné.Pokud se rozhodneme pro netradiční druh, není nic jednoduššího, než se tyto rostliny pokusit usušit a uvidí se, zda jsou použitelné a co vydrží, zda z nich vše neopadá a nevytvoří více nepořádku než krásy a podobně. Kromě sušených květin je též oblíbené čerstvé jmelí, které lze namočit do barvy, ale dobře vypadá i bez toho – pozor však na jedovaté kuličky. Sušíme rostlinyMetoda uchování rostlin sušením je vhodná prakticky pro každou rostlinu. Zachováme tak dlouhodobě její tvar a strukturu, mnohdy však i barvu a v případě používaných léčivek i obsah žádoucích léčivých látek. Rostliny sušíme nejlépe vzduchem, na tmavším, suchém a vzdušném místě. Možné je i chemické sušení pomocí silikagelu, boraxu, kamence a nebo sklářského písku. Ovšem sušit je lze i v mikrovlnné troubě a dříve bylo oblíbené lisování rostlin, kdy na sebe nežádoucí vodu naváže savý papír (stačí obyčejný novinový). Sušení rostlin vzduchemPro správné sušení vzduchem potřebujeme nejlépe tmavé, teplé, čisté a dobře větrané místo. Ne nadarmo se pro tento účel odjakživa používaly půdy. Rostliny, které chceme sušit, sbíráme tehdy, když jsou nejsušší, čili nikdy po dešti či obalené jinovatkou. Mnohé druhy můžeme k sušení sbírat až do pozdního podzimu (například mochyně a okrasné trávy), jiné si připravujeme již v létě či během celé sezóny (například růže). Vhodná doba sběru (sklizně) se u různých druhů rostlin velice liší. Obecně platí, že rostlina by neměla být ani příliš rozkvetlá a ani příliš nezralá a nevyvinutá. Před sušením je třeba odstranit ze spodní části rostlin listy, jelikož ty se suší o poznání pomaleji než květy a navíc nejsou u mnohých rostlin tolik zdobné – samozřejmě až na výjimky, mnohé druhy jsou zdobné právě listy, a to i listy usušenými. Rostliny svážeme do snopku a pouze lehce utáhneme provázkem. Vzduch musí volně proudit mezi jednotlivými rostlinami ve svazku, jinak začnou plesnivět. Použít lze též gumičku, ovšem s tím rizikem, že může prasknout a snopek se nám rozpadne. Rostliny musí vždy viset květem dolů, jinak se nám květy na stonku zkroutí, ohnou. Když jsou rostliny dokonale suché, přelomí se jejich stonek, pokud jej ohneme v jeho nejširší části. Ovšem třeba mochyně se suší často stonkem dolů, aby její nafouklé plody vypadaly na stoncích přirozeně. Chemické sušení rostlinNejčastější metodou chemického sušení rostlin je použití silikagelu. Ten se prodává v podobě krystalků, které je třeba důkladně rozdrtit, aby důsledně pokryly povrch rostlin a jejich květů. Rostliny uložíme do vzduchotěsné plastové krabičky, do které nasypeme vrstvu rozdrcených krystalků. Štetečkem rostliny jemně zahrnujeme nadrceným práškem, aby se materiál dostal zcela všude. Pokud do dvou dnů silikagel zrůžoví, rostliny (nejčastěji květy) vyjmeme, aby příliš nezkřehly. Silikagel z rostlin prostě vytáhne vodu a dva dny by na to měly stačit. Rostliny lze též lisovat, mořit, skeletovat, laminovat a voskovat, případně preparovat glycerínem, kdy ale získají temně hnědou a nebo šedozelenou barvu, ovšem zachovává se jejich pružnost a tedy přirozený vzhled. Často používané materiály pro květinová aranžmáMezi často používané materiály patří drát, vazačský drát (černý, měděný, hliníkový, bronzový, rzivý), vázací nitě, stuhy (papírové, látkové, různě zdobené, tištěné, barevné, mačkané, perforované), krepový papír, ovšem takový, který za vlhka nepouští barvu, látky, lýko, barvy, laky, lesky, látky prodlužující životnost květů, vonné esence, drtě, kamínky, ulity, korálky, peří, lepidla, špendlíky, sponky, špejle, dřevěná párátka, podklady a tvarované podložky ze slámy, florexu, proutí, papíru, plastu, polystyrenu, dřeva, kovu a dalších materiálů, chvoj (klest) - živé zelené části jehličnanů (části větví s jehlicemi), květy nebo jejich napodobeniny, další části rostlin - olistěné nebo bezlisté větvičky, větvičky s plody, části plodů a plodenství, kolíky nebo dřívka k zapichování navázaného materiálu. Používají se též barevné písky, korálky, dřevěné doplňky a samozřejmě tavná pistole s „plastovými patronami.“ Nezbytnou služkou mnoha aranží jsou též různé nádoby.Z jehličnanů se obvykle používá klest z jedle a smrku, ovšem lze použít i borovici, stříbrný smrk, tis, douglasku, túji a jalovce. Z opadavých listnáčů se používají větvičky dubu, buku, šeříku a břízy. Z dřevin lze pro dekorativní účely využít větvičky, listy, plody, borku, pupeny apod. Z neopadavých listnáčů se používá mahonie (chladem hnědne), cesmína, zimostráz, břečťan, bobkovišeň, brslen a jiné. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.wikipedia.cz, www.shutterstock.com
