Kromě fasád rodinných domů je však lícové zdivo k vidění také v interiéru, kde brzo našlo své uplatnění pro svůj atraktivní vzhled. V rodinných domech se používá především k obkládání krbů či stěn. Veřejné budovy, jako jsou školy, sportoviště či administrativní centra, zase získají na půvabu jejich použitím. Kromě toho dům získá vynikající tepelně izolační vlastnosti a fasády a stěny jsou pak bezúdržbové. Druhy lícového zdiva Obecně se dá říci, že lícové cihly a pásy se dají rozdělit podle způsobu výroby na ražené a tažené. Ražené lícové cihly se vyrábějí ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 oC. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany. Ražené obkladové pásky se vyrábějí řezáním ražených cihel. Jsou obvykle 23 mm silné, pásky slabší než 20 mm při řezání praskají. Tažené lícové cihly jsou většinou děrované, dají se však vyrobit i jako plné. Na první pohled je rozeznáte od ražených cihel tak, že mají jednu dlouhou a dvě krátké pohledové strany. Pomocí válečkování a pískování lze vytvořit nejrůznější povrchové struktury. Vyrábí se tak, že hlína se přidá do šnekového lisu, kde se promísí, navlhčí a propaří. Následně je z vakuové komory odsán vzduch a surovina je vytlačována za použití vysokého tlaku. Na konci lisu je umístěn jaderník, který určuje konečný tvar a velikost cihly. Slisovaná hlína se na jednotlivé cihly následně rozřezává, pak se pálí v peci teplotě okolo 1 000 oC, stejně jako cihly ražené. Tažené obkladové pásky se vyrábějí tažením v lisu o síle 10 až 13 mm. Řežou se pouze pásky rohové. Pásky do tloušťky 10 mm není nutné spárovat, je možné je nalepit s použitím lepidla, které se vtlačuje i do spár. Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva. Tento způsob se používá i u rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné provést klasickou přizdívku z lícových cihel. Samozřejmě je možná i aplikace u novostaveb. Obložení pásky se řeší buď lepením nebo zavěšením pomocí speciálních příponek a roštů. Obecně se dá říct, že rychlejší a levnější způsob je lepení, které však má v porovnáním se zavěšením kratší trvanlivost. Dalším handicapem může být paropropustnost, která je u lepení nižší. Ideální je lícové zdivo upevňovat kotvami nebo rošty na předsazenou nosnou konstrukci. V tomto případě vzniká vzduchová mezera, která zajišťuje provětrání obvodového zdiva a má pozitivní vliv na vlhkost stěn. Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti obvodových stěn a brání kondenzaci vodních par. V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky. Při vyzdívání lícového zdiva je také nutné dodržovat zásady statiky. Protože lícové zdivo je samostatná konstrukční vrstva, která musí být u přízemních budov založena přímo na základ, v případě vícepodlažních budov se v každém podlaží zdivo ještě ukládá na speciální konzole. Aby však byl výsledný efekt jako z pohádky o perníkové chaloupce, je třeba nepodceňovat kvalitu odvedené práce a použitého materiálu.
