Hlízkové bakterie rodu Rhizobium na kořenech rostlin čeledi bobovité jsou úžasné organismy, které dovedou neuvěřitelné věci. Pokud zelené hnojení z luskovin vysejete, tvoří se hlízkové bakterie již 8. až 10. den, aktivní začínají být cca 12. den a po dalším týdnu je již vyráběný dusík v rostlinách. Zajistí tak na jeden hektar až takové množství dusíku, jaké je obsaženo například v cca 250 kg ledku vápenatého. Třeba polovysoké odrůdy hrachu a pelušky pak vytvoří na jednom hektaru cca 140 až 200 kg dusíku. A kde ten dusík vlastně berou? Ze vzduchu, vážení, dovedou vázat dusík vzdušný. Ale zase až tak jednoduché to není. Pokud totiž luskoviny vysejeme na podzim, mnoho dusíku pro další kultury nevytvoří. Například u hrachu jsou pro optimální rozvoj bakterií důležité teploty 20 až 24 °C (nejvýše 27 °C), u fazolu a sóji 24 až 27 °C (nejvýše 30 °C). Hlízkové bakterie přitom potřebují pH okolo 6,5 až 7,5 a právě vápník zvyšuje pH a zlepšuje tak schopnost kořenů nechat se infikovat hlízkovými bakteriemi. Na tvorbu bakterií navíc příznivě působí fosfor a samotné bakterie zlepšují schopnost kořenů luskovin získávat fosfor z hůře přístupných forem. Draslík pak zvyšuje odolnost kořenů vůči chladu a růst kořenů je důležitý pro tvorbu glycidů, což jsou látky, které bakterie od rostliny požadují. Vápník, draslík a fosfor navíc zvyšují odolnost rostlin vůči chorobám a poléhání. A aby to bylo ještě složitější, luskoviny potřebují také molybden, bór a kobalt. Molybden se účastní reakce symbiotických bakterií a v semenech luskovin je ho oproti jiným druhům rostlin nejvíce, pokud není v půdě bór, hlízkové bakterie se na luskovinách nevytvoří a kobalt stimuluje růst luskovin i bez hlízkových bakterií, proto je i on pro symbiózu důležitý. Stejně tak je významný leghemoglobin, což je růžové barvivo, které je nezbytné pro zajištění bezkyslíkového prostředí. A právě přítomnost tohoto barviva, které se tvoří uvnitř hlízek, prozrazuje růžová barva. Luskoviny také potřebují v půdě síru a vyloženě nesnášejí chlór. Nehnojíme proto NPK, ale Cereritem. Hlízkové bakterie se aktivují (pokud k tomu za daných podmínek vůbec dojde) v určitém stádiu vývoje luskovin. U hrachu v době, kdy se tvoří první pravé listy, do té doby hrách potřebuje přísun dusíku, v době růstu by mu však nitrátový dusík již škodil. Podporoval by růst kořenů do hloubky a tloustnutí povrchu kořenů. Bakterie by se pak nemohly dostat dovnitř. Stinnou stránkou luskovin v podobě zeleného hnojení pak může být při pozdním zaorání (pole) či zarytí (záhony) zaplevelení pozemku luskovinami v dalším roce kvůli zapravení jejich semen do půdy. Luskoviny též mohou být hostiteli patogenů (třeba zrnokazů) a houbových chorob. Přesto jsou však právě luskoviny pro zelené hnojení ideální. Před zarytím (či zaoráním) zeleného hnojení je třeba porost uválet, pokosit a nebo ještě lépe rozsekat (např. křovinořezem). Zajistíme tak, že bude zelená hmota dokonale zapravena do půdy. Zarývání zeleného hnojení je třeba provádět co nejpozději, kdy již průměrné denní teploty půdy klesají pod 10 °C. Rychlost rozkladu v půdě je přitom závislá na tepelném, vzdušném a vodním režimu v půdě a na druhu rostlin. Listové a dužnaté rostliny tvoří humus krátkodobý, dvou a víceleté či ozimé plodiny poskytují dobrý základ i humusu trvalému, jelikož částečně dřevnatí (tvoří „dřevo“). Co se týká hloubky, hlubší zarytí je vhodné na lehkých půdách (až 25 cm), mělčí na půdách těžkých. Je to prostě alchymie, ovšem není v běžných podmínkách našich zahrádek běžné používat pro zelené hnojení monokultury a nebo jen luskoviny. Obvykle se prodávají směsky semen různých druhů rostlin, mezi kterými dokonce luskoviny ani být nemusí. Ve směskách najdeme také rostliny brukvovité, obiloviny, květiny a jetele.
