Diksonie antarktická (Dicksonia antarctica) je stromová kapradina z čeledi Diksoniovité (Dicksoniaceae) pocházející z Tasmánie. Zde může dorůst výšky až 15 metrů, hojně se také vyskytuje v Austrálii. Jinak roste v tropech a subtropech Asie, Austrálie i Ameriky.Ze stromových kapradin je nejznámější, nejoblíbenější a také nejmrazuvzdornější. Tvoří vzpřímený nevětvený kmen, na jehož vrcholu vyrůstá růžice tmavě zelených, širokých listů. Mohou dosahovat délky i více jak 2 metry a mráz vydrží až do -10 °C, ovšem pouze rostliny starší. Je proto třeba pěstovat stromové kapradiny v mobilních nádobách jako přenosné a letněné. U nás jsou některé druhy diksonií k vidění ve sklenících Pražské botanické zahrady v Tróji. Pořídit si můžeme sazeničky, častěji a snáze však semínka (spory), která lze v teple vysévat celoročně. Výsev se provádí na povrch rašeliny a nezasypávají se. Výsev překryjeme sklem, plastovým víčkem či čímkoli průsvitným, čímž vytvoříme skleníkové podmínky a zlepšíme klíčivost. Propustnou a sterilní rašelinu udržujeme stále vlhkou, ovšem zálivku provádíme zdola (podmokem), případně shora rosíme. Vyloženě důležitá je pak i vysoká vzdušná vlhkost. Proto zakrytí shora. Výsev provádíme v přítmí, teprve až se vytvoří zelené lupenité útvary, přenesme nádobu na světlejší místo s rozptýleným světlem. Rostliny zásadně chráníme před přímým slunečním zářením. Cévní svazky ve stonku (kmeni) jsou buď v souvislém kruhu s dření uprostřed (sifonostélé) a nebo rozpadlé na jednotlivé svazky (diktyostélé). Kmen je na vrcholu hustě pokryt chlupy a je bez šupin. Listy jsou 2x nebo vícekrát zpeřené, v pupeni spirálovitě stočené. Na bázi řapíku bývají vytrvalé chlupy, chybí ostny. Sterilní a fertilní listy se od sebe příliš neliší a nebo vůbec. Žilnatina v posledních segmentech listů je zpeřená, s volnými, jednoduchými a nebo vidličnatě větvenými žilkami. Výtrusné kupky se tvoří na koncích žilek při okrajích fertilních listů. Jsou chráněné dvěma chlopněmi, z nichž je ta vnitřní tenká a vnější tlustá, tvořená ztlustlým koncem žilky. V době zralosti se otevírá. Sporangia jsou početná, mají nepřerušený prstenec a obsahují 64 kulovitých a nebo čtyřhranných spor. Gametofyt je nadzemní, zelený, srdčitý, případně protáhlý. Australská stromová kapradina (Cyathea australis) pochází z hor jihovýchodní Austrálie. Typický je pro ni štíhlý kmen s růžicí dlouhých zelených listů, který je pokryt značným množstvím vlasových šupin. Kapradina je velice odolná a adaptabilní na různé podnebí a půdy. Opět si můžete zakoupit sazenice, ale častěji se prodávají semena (spory). Je snadnější je získat. Spory i této kapradiny lze vysévat celoročně a také na povrch rašeliny. Spory se též nezasypávají, výsev držíme na tmavším místě a pod sklem či fólií kvůli důležité vysoké vzdušné vlhkosti. Vlastně výsev provádíme u všech tří druhů stromových kapradin stejně, stejně provádíme zálivku a teprve až se vytvoří lupenité útvary, přeneseme výsev vždy na světlé místo s rozptýleným světlem. Přímé sluneční světlo nesnese žádná ze stromových kapradin. Černá stromová kapradina (Cyathea medullaris) je endemitem Nového Zélandu, který může na vhodném stanovišti dorůst výšky až 20 metrů. Původní názvy v maorštině jsou mamaku, katata, korau a pitau. Pro maory je mamaku symbolem vzniku a zániku. Anglicky se rostlině dnes říká black tree fern (černá stromová kapradina). Jde o kapradinu nížin až pahorkatin, roste ve výškách až do 600 metrů nad mořem. Hojně je rozšířena na Severním ostrově, na Jižním ostrově ji najdeme především ve vlhčích oblastech západního a severovýchodního pobřeží. Vzácně se vyskytuje i v sušších oblastech na východě ostrova. Najdeme ji také na Tříkrálových ostrovech, Chathamských ostrovech a Stewartově ostrovu. Kmen této stromové kapradiny je černý, průměru až 60 cm u paty, pokrytý šestiúhelníkovitými jizvami po opadaných listech. Báze řapíků listů jsou mohutné a též černé. Listy jsou vějířovité, mohou být až šest metrů dlouhé a dva metry široké. V koruně jich můžeme najít až 30. Fertilní listy mají na spodní straně četné tmavohnědé výtrusné kupky. I když jde o rostlinu mírného oceánského podnebí, nesnese teploty nižší jak 0 °C (některé zdroje sice uvádějí, že snese teploty až do -6 °C, ale raději bych to nezkoušel). Vlastně jsme ji zařadili mezi mrazuvzdorné stromové kapradiny neprávem. U nás ji můžeme pěstovat v zimních zahradách a vytápěných sklenících jako letněnou, což ostatně platí pro všechny stromové kapradiny tropického či subtropického původu. Kapradina vyžaduje humózní, dobře propustnou půdu, častou zálivku a dostatek slunečního záření, ovšem s výjimkou výsevů. Výsevní teploty jsou pro všechny 3 představované stromové kapradiny stejné: + 20 až 25 °C.Zdroj: Wikipedia.org, palmyazahrady.cz, cesketropy.com
