Austrálie, Nový Zéland, Tasmánie. Země původů tří druhů stromových kapradin, které mohou pro svou mrazuvzdornost zdobit i naše zahrady, nikoli však přes zimu, až tolik mrazuvzdorné nejsou. Milujete kapradí? Může být i stromového vzrůstu.
Tasmánský čert mezi stromovými kapradinami
Diksonie antarktická (Dicksonia antarctica) je stromová kapradina z čeledi Diksoniovité (Dicksoniaceae) pocházející z Tasmánie. Zde může dorůst výšky až 15 metrů, hojně se také vyskytuje v Austrálii. Jinak roste v tropech a subtropech Asie, Austrálie i Ameriky.
Ze stromových kapradin je nejznámější, nejoblíbenější a také nejmrazuvzdornější. Tvoří vzpřímený nevětvený kmen, na jehož vrcholu vyrůstá růžice tmavě zelených, širokých listů. Mohou dosahovat délky i více jak 2 metry a mráz vydrží až do -10 °C, ovšem pouze rostliny starší. Je proto třeba pěstovat stromové kapradiny v mobilních nádobách jako přenosné a letněné. U nás jsou některé druhy diksonií k vidění ve sklenících Pražské botanické zahrady v Tróji.
)
)
)
)
Pořídit si můžeme sazeničky, častěji a snáze však semínka (spory), která lze v teple vysévat celoročně. Výsev se provádí na povrch rašeliny a nezasypávají se. Výsev překryjeme sklem, plastovým víčkem či čímkoli průsvitným, čímž vytvoříme skleníkové podmínky a zlepšíme klíčivost. Propustnou a sterilní rašelinu udržujeme stále vlhkou, ovšem zálivku provádíme zdola (podmokem), případně shora rosíme. Vyloženě důležitá je pak i vysoká vzdušná vlhkost. Proto zakrytí shora. Výsev provádíme v přítmí, teprve až se vytvoří zelené lupenité útvary, přenesme nádobu na světlejší místo s rozptýleným světlem. Rostliny zásadně chráníme před přímým slunečním zářením.
Cévní svazky ve stonku (kmeni) jsou buď v souvislém kruhu s dření uprostřed (sifonostélé) a nebo rozpadlé na jednotlivé svazky (diktyostélé). Kmen je na vrcholu hustě pokryt chlupy a je bez šupin. Listy jsou 2x nebo vícekrát zpeřené, v pupeni spirálovitě stočené. Na bázi řapíku bývají vytrvalé chlupy, chybí ostny. Sterilní a fertilní listy se od sebe příliš neliší a nebo vůbec. Žilnatina v posledních segmentech listů je zpeřená, s volnými, jednoduchými a nebo vidličnatě větvenými žilkami. Výtrusné kupky se tvoří na koncích žilek při okrajích fertilních listů. Jsou chráněné dvěma chlopněmi, z nichž je ta vnitřní tenká a vnější tlustá, tvořená ztlustlým koncem žilky. V době zralosti se otevírá. Sporangia jsou početná, mají nepřerušený prstenec a obsahují 64 kulovitých a nebo čtyřhranných spor. Gametofyt je nadzemní, zelený, srdčitý, případně protáhlý.
)
)
Australská stromová kapradina
Australská stromová kapradina (Cyathea australis) pochází z hor jihovýchodní Austrálie. Typický je pro ni štíhlý kmen s růžicí dlouhých zelených listů, který je pokryt značným množstvím vlasových šupin. Kapradina je velice odolná a adaptabilní na různé podnebí a půdy. Opět si můžete zakoupit sazenice, ale častěji se prodávají semena (spory). Je snadnější je získat. Spory i této kapradiny lze vysévat celoročně a také na povrch rašeliny. Spory se též nezasypávají, výsev držíme na tmavším místě a pod sklem či fólií kvůli důležité vysoké vzdušné vlhkosti. Vlastně výsev provádíme u všech tří druhů stromových kapradin stejně, stejně provádíme zálivku a teprve až se vytvoří lupenité útvary, přeneseme výsev vždy na světlé místo s rozptýleným světlem. Přímé sluneční světlo nesnese žádná ze stromových kapradin.
)
)
)
)
Černá stromová kapradina
Černá stromová kapradina (Cyathea medullaris) je endemitem Nového Zélandu, který může na vhodném stanovišti dorůst výšky až 20 metrů. Původní názvy v maorštině jsou mamaku, katata, korau a pitau. Pro maory je mamaku symbolem vzniku a zániku. Anglicky se rostlině dnes říká black tree fern (černá stromová kapradina). Jde o kapradinu nížin až pahorkatin, roste ve výškách až do 600 metrů nad mořem. Hojně je rozšířena na Severním ostrově, na Jižním ostrově ji najdeme především ve vlhčích oblastech západního a severovýchodního pobřeží. Vzácně se vyskytuje i v sušších oblastech na východě ostrova. Najdeme ji také na Tříkrálových ostrovech, Chathamských ostrovech a Stewartově ostrovu.
)
)
Kmen této stromové kapradiny je černý, průměru až 60 cm u paty, pokrytý šestiúhelníkovitými jizvami po opadaných listech. Báze řapíků listů jsou mohutné a též černé. Listy jsou vějířovité, mohou být až šest metrů dlouhé a dva metry široké. V koruně jich můžeme najít až 30. Fertilní listy mají na spodní straně četné tmavohnědé výtrusné kupky.
)
)
I když jde o rostlinu mírného oceánského podnebí, nesnese teploty nižší jak 0 °C (některé zdroje sice uvádějí, že snese teploty až do -6 °C, ale raději bych to nezkoušel). Vlastně jsme ji zařadili mezi mrazuvzdorné stromové kapradiny neprávem. U nás ji můžeme pěstovat v zimních zahradách a vytápěných sklenících jako letněnou, což ostatně platí pro všechny stromové kapradiny tropického či subtropického původu. Kapradina vyžaduje humózní, dobře propustnou půdu, častou zálivku a dostatek slunečního záření, ovšem s výjimkou výsevů. Výsevní teploty jsou pro všechny 3 představované stromové kapradiny stejné: + 20 až 25 °C.
Zdroj: Wikipedia.org, palmyazahrady.cz, cesketropy.com
)
)
