Snížení energetické potřeby, to je vlastně snížení našich energetických nároků. A taková opatření můžeme udělat buďto bez újmy na kvalitě služeb anebo zbavením se určitých výhod. Bez újmy na kvalitě služeb se zbavíme takzvaně zbytné spotřeby, například jde o snížení počtu použitých energetických služeb. A pokud jsme ochotni se zbavit i určitých výhod, je-li to nutné i s ohledem na naši peněženku, zbavíme se kvality použitých energetických služeb. Omezíme je výrazně! V prvním případě jde třeba o tepelné izolace, optimalizace počtu jízd anebo jen pouhé temperování nevyužitých místností. Cílem je tedy učinit malý ústupek s maximálními úsporami. Ve druhém případě jde o zavedení úsporných opatření za nedostatku. A hraničním případem pak může být dokonce i energetická chudoba. Rozdělení energetické potřeby a spotřeby (vlastně energetických úspor) se provádí většinou podle segmentů spotřeby (podle spotřebičů) anebo podle jednotlivých nosičů energie (energonositelů). Segmenty spotřeby jsou například vytápění, příprava teplé vody, nucené větrání, osvětlení, chlazení, úprava vlhkosti, ostatní spotřebiče, doprava (spotřeba paliv), vodné a stočné. Energonositeli jsou například elektřina, zemní plyn, uhlí, obnovitelné zdroje energií apod. Největším žroutem energií nejen v domácnostech je zpravidla vytápění. Snížení teploty při vytápění je proto typickým nízkonákladovým opatřením. A dosáhnout ho lze jedině změnou chování. Musíme si uvědomit, že snížením teploty v místnostech o 1 °C dosáhneme úspor ve výši 4 až 6 % tepla. A skutečně je nesmyslné vytápět interiéry například na 25 °C. Potenciál úspor v ČR může proto být u domácností až 20 % spotřeby tepla na vytápění. Pozor však, v případě vytápění tepelnými čerpadly se úspora promítne přes topný faktor. Je proto přibližně 3x nižší.Na úrovni státu lze toto opatření zavést třeba vysvětlující informační kampaní. Na úrovni firem je třeba velmi citlivě komunikovat se zaměstnanci a klienty. Je možné vysvětlit problémy, které management řeší a po dohodě například zkoušet postupné snižování teploty v kombinaci s teplejším oblečením apod. Řešení však musí být velmi citlivé, protože například sedavá zaměstnání nelze provádět za nízké teploty vytápění. Dalším krokem může být zavedení útlumů pro vytápění nebo vypnutí všech zbytečných spotřebičů tepla. Jde o lokální časově omezené snížení teploty, které se obvykle zavádí v prostorách, jež se po určitou delší dobu nepoužívají. Například jde o noční útlumy ve školách nebo firmách a útlumy v místnostech, které se využívají jen nárazově (třeba zasedačky po pravidelné týdenní či denní poradě apod.). Vypnout či co nejvíce utlumit lze například radiátory v nevyužívaných pokojích pro hosty, ve skladu či v některých chodbách apod. A pak jsou zde opatření s vyššími investičními náklady, mezi která patří zateplování, výměna oken, výměna zdroje tepla za účinnější a kvalitnější regulace vytápění včetně regulace ekvitermní. Tato opatření se vyplatí navrhovat s odborníky, které najdete například ve střediscích EKIS MPO. U starších nezateplených domů se může spotřeba při realizaci těchto opatření snížit až o desítky procent. To je holý fakt! V případě novostaveb se vyplatí cílit jednoznačně na tzv. pasivní standard, který byl v ČR až do nedávna téměř sprostým slovem. A obcházel se, jak se jen dalo. V ČR prostě máme v oblasti tepelně technických vlastností budov zpoždění minimálně 10, ale spíše 20 let. S přípravou teplé vody (TV) je opět spojena velká spotřeba energií. A co se týká samotné spotřeby vody? Jednoznačně dáváme přednost sprše před vanou. Jde o nejjednodušší a snadno proveditelné opatření. Sprcha je totiž 3 až 4 krát úspornější než koupel ve vaně. A myčka nádobí versus mytí nádobí pod tekoucí vodou? Jednoznačně myčka! Však to dobře znají běžné domácnosti s cca 200 litrovým bojlerem. Myčka se pokazí a než si koupíme, přivezeme a instalujeme novou, s teplou vodou se nám nedaří vystačit. A ve studené vodě se mastné nádobí mýt nedá. Myčka je jednoznačně úspornější než mytí nádobí pod tekoucí vodou! A jak šetřit v případě bojlerů? Stačí nahřívat teplou vodu třeba jen na 50 °C za předpokladu, že pohlídáme, aby se jednou týdně uskutečnil takzvaný hygienický ohřev vody na minimálně 65 °C. Taková teplota již zaručeně zlikviduje nebezpečné bakterie, respektive je i dostačující prevencí. Některá zařízení mají hygienický ohřev dokonce nastaven automaticky. Vynikajícím řešením jsou též bojlery kombinované, kdy v topné sezóně ohříváme vodu fungujícím topným systémem a nespotřebováváme elektřinu. A pokud má někdo dostupný například laciný zdroj palivového dřeva (o vlastním lese nemluvě) a dřevem vytápí, ohřívá si užitkovou vodu více jak půl roku prakticky zadarmo. Když samozřejmě odhlédneme od pracnosti, tedy namáhavé práci při těžbě a zpracovávání dřeva, jeho dopravy a potřebě funkční techniky (pila, štípačka). Určitě je také důležité mít bojler umístěn co nejblíže místu spotřeby teplé vody. Hraje se o co nejkratší rozvody vody. To je však třeba řešit již v projektu domu a u starých budov vždy hledáme nějaký kompromis. K úsporám vody též slouží úsporné výtokové armatury. Například perlátory jsou dnes již téměř standardem, ovšem některé baterie je stále ještě nemají. Také si lze zkusit naplnit odměrku, změřit si čas a spočítat průtok za minutu. Perlátory nejsou drahé, pořídíte je běžně v prodejnách domácích potřeb, a přitom regulují průtok vody třeba z 10 až 14 l/min. na polovinu až třetinu. Podobně fungují i úsporné sprchové hlavice. Nejenže mají nižší průtok vody, ale některé jsou dokonce vybavené i stop-ventilem. I běžné pákové baterie jsou o třetinu úspornější než baterie klasické. Pro běžné mytí rukou prostě stačí obyčejná páková baterie. A nakonec i studená voda. Obvykle k nám stejně teplá voda nedoteče, protože v potrubí je voda již vystydlá. Pro sprchování jsou pak ideální termostatické baterie, které drží teplotu na mytí. Ta může být navíc nastavena permanentně jako optimální. A dlaší možné úspory? Například WC s dvojitým splachováním. Klasická toaleta s nádržkou spotřebuje přibližně 9 až 10 litrů vody na jedno spláchnutí. Moderní WC s dvojitým splachováním spotřebují 6 a 3 litry, některá dokonce 4,5 a 2 litry na jedno spláchnutí. Obrovský rozdíl! Obzvláště v době, kdy je na příští rok avizováno zdražování již tak drahé vody! Větrání je samozřejmě také klíčem k úsporám. Větrat je třeba optimálně na maximální koncentraci CO2 ve vzduchu 1 až 1,5 promile. Pokud se nám to daří, je obvykle optimální i koncentrace vlhkosti vzduchu 40 až 60 %. Pokud nemáme rekuperaci ani automatické otvírání oken, je třeba větrat pravidelně, nárazově a hlavně účinně. Při větrání je navíc rozumné zavřít vytápění. Rekuperace tuto činnost provádí automaticky za nás, hlídá si i koncentraci CO2 a obvykle i předehřívá vzduch. Podobně nám však může pomoci i automatické otvírání oken, které zároveň umí automaticky i zavřít termostatické ventily v průběhu větrání. Nevýhodou však je, že nepředehřívá větraný vzduch. Je jich mnoho, vlastně dlouhá řada. A právě těmito drobnostmi dosáhneme v součtu vysokých úspor. Pokud vaříme, je samozřejmě dobré vařit s pokličkou, protože ztráta odparem je při vaření dominantní. Nejlepší je dokonce vaření v tlakovém hrnci. Dále platí, že je vaření na indukci úspornější než vaření na zemní plynu. Z elektrických vařičů má indukce nejvyšší účinnost (až 90 %), zatímco běžný plotýnkový vařič má přibližně jen 50 % účinnost, což je podobné jako vaření na zemním plynu. Sklokeramická deska s halogenovými plotýnkami má pak účinnost přibližně 60 %. U vaření na plynu je třeba počítat i se ztrátami na povinné větrání spalin. Roli v úsporách však hrají i takové detaily, jako třeba umístění chladničky. Chladničku je nejlepší umístit do nejchladnějšího místa bytu, bude se nám zapínat méně často. Bohužel to pak máme od lednice obvykle daleko do kuchyně. Největší spotřebu energií má z běžných domácích spotřebičů lednička a mrazák, pak vaření a kupodivu i počítače. Vedle toho i některé náročné druhy osvětlení, třeba halogenové žárovky (např. nepřímé osvětlení do stropu) anebo TV. Třeba starší plazmová obrazovka může mít příkon až 400 W, větší LED obrazovky pak přibližně jen 200 W. A pokud si pouštíme TV jen jako kulisu, můžeme být překvapeni její roční spotřebou. Hodně diskusí se vede například okolo rychlovarných konvic, musíme však mít vždy na mysli, jak často konkrétní spotřebič používáme. A třeba oproti permanentně puštěnému televizoru představuje právě rychlovarná konvice spotřebu zanedbatelnou, byť je její příkon vysoký. A osvětlení? Rozhodně lze doporučit instalaci moderních LED kompaktních svítidel a pásků. Při minimálním příkonu dosahují maximální svítivosti. U některých lze dokonce dálkovým ovladačem měnit nejen barvu světla, ale i jeho intenzitu a tedy spotřebu elektřiny. Obecně pak platí, že základem úspor v případě spotřeby elektřiny je nejen modernizace spotřebičů, čili výměna těch starých za co nejúspornější, ale i dobrý stav elektroinstalací a také jejich průhlednost. Co naplat, že se ve starém bytovém domě snažíte, co nejvíce šetřit, když právě přes váš elektroměr běží bez vašeho vědomí společné prostory domu a dokonce i podstatná část jiné domácnosti. Bohužel ani takové situace nejsou u nás dosud výjimkou!
