Nefritová liána (Strongylodon macrobotrys) je nejznámějším druhem rodu Strongylodon. Obzvláště raritní je pak modrozelená barva květů, která je uváděna jako nefritovo – smaragdová. Anglicky se proto této liáně říká Jade Vine (nefritová liána) a nebo Emerald Creeper (smaragdová popínavka). V přírodě najdeme tento kvetoucí skvost pouze na Filipínách na ostrovech Luzon, Mindoro a Catanduanes. Roste zde ve vlhkých lesích a nejčastěji spolu s mohutnými stromy čeledi dvojkřídláčovitých. Právě po nich se pne vzhůru do výšky až 20 metrů. Nejraději má vlhká místa v údolích poblíž jezer a vodních toků, jelikož miluje co nejvyšší vzdušnou vlhkost. Je velice citlivá na nízké teploty, jejich klesnutí pod +20 °C obvykle nesnese. Ve vyšších nadmořských výškách ji proto najdeme jen výjimečně. Nejlépe prosperuje ve stále vlhké, humózní a na živiny bohaté půdě s reakcí slabě kyselou až neutrální (5,5 až 6,5 pH). Vyloženě pak vyžaduje oslunění listů, ale zároveň zastínění kořenů. Nefritová liána je vytrvalá popínavá rostlina s dřevnatějícím stonkem, který je lesklý a purpurově zelený až červenohnědý. Z ovíjivého stonku střídavě vyrůstají vytrvalé dlanitě složené listy s řapíkem, které jsou složené ze tří paprsčitě uspořádaných lístků. Když lístky raší, mají barvu temně fialovou, později tmavě zelenou. Lístky jsou celokrajné a na konci zašpičatělé, podlouhle obvejčité a dlouhé 7 až 13 cm. Květy nefritové liány jsou drápovitě zahnuté, člunkovité, oboupohlavné a na dlouhých stopkách. Svým tvarem připomínají vzhůru ohnutý zobák papouška. Vyrůstají v párech a nebo přeslenech a jsou sestavené vždy do převislých květenství, hroznů dlouhých až 90 cm. V jednom hroznu najdeme až 75 květů. Srostlé a uťaté kališní lístky mají barvu modrou nebo nafialovělou, korunní lístky jsou zbarvené modrozeleně. Největším korunním lístkem je člunkovitá pavéza, sousední lístky (křídla) jsou dosti krátké a naopak zbývající dva člunky jsou pak dlouhé až 8 cm a jsou hákovitě zakřivené. V květu vyrůstá vždy v jednom kruhu 10 tyčinek s prašníky. Květy nefritové liány jsou bohaté na sladký nektar, pro který jsou hlavním opylovačem této liány netopýři a kaloni z řádu letounů. Při sání nektaru se zavěsí na stopkách květů a do květu vždy vsunou hlavu. Dojde tak k poprášení pylem který letouni roznáší dál. Plodem liány jsou oválné a masité lusky, dlouhé až 15 cm. Každý lusk obsahuje až 12 velkých hnědých semen, kterými se rostliny rozmnožují. Jinak je lze s úspěchem i řízkovat. K neobvyklé barvě květů dochází vzájemnou reakcí flavonoidu saponarinu s antokyanem malvinem. Malvin totiž tvoří v alkalickém prostředí květů modrou barvu a žlutý saponarin ji zároveň mění do zelena. Vědci dokonce předpokládají, že kaloně tato až neónová barva při zesílení paprsky zapadajícího slunce navádí za potravou. Kaloni totiž částečně vidí barvy a za potravou létají v podvečer. V přírodě Filipín je tato liána ohrožována odlesňováním pralesů. Kácením stromů dochází i k odřezávání lián a pokud není liána odřezána, ale spadne na zem, přerostou ji rychle invazivní druhy. Právě ty se totiž rychle šíří na místa po těžbě. Dokonce lze říci, že již dnes roste více nefritových lián v botanických zahradách světa než v přírodě Filipín. Proto jsou též kvůli záchraně tohoto rostlinného druhu vážným zájemcům z tropických oblastí a nebo vlastníkům tropických skleníků (zde lze nefritové liány pěstovat i na pergolách) nabízeny sazeničky. Cena sice není nízká, ale určitě stojí pořízení takového skvostu za uvážení. Však si spočítejte, kolik vás po celý život stály v součtu například vánoční stromky, které jsou vlastně mrtvé již v okamžiku, kdy je pěstitel sklidí.Zdroj: wikipedia.org, botanicka.cz, izahradkar.cz
